lamps

Sice celkem obstojný příběh a neurážlivá režie, která dokáže vykouzlit tři čtyři zajímavé scény, ale tím to hasne. Herci jsou křečovití jak žaludek po šlichtě z fazolí a většina dialogů trhá uši ve stylu dynamitu v hornickým dole, takže emoce působí strojově až směšně. A ta melodramatická hudba leze krkem už od první scény. Komunistické umění level Siréna - to nechceš.

Depresivní studie o tom, že alkohol, nula peněz a zapocené prostředí odlehlého zapadákova k lepší budoucnosti prostě nevedou. Neodolatelně buranský Donald Pleasence a přesvědčivé znázornění jednosměrné cesty na absolutní morální i fyzické dno. Což mě trochu znepokojuje, protože hrát v tom já, tak mám jasnýho Oscara - všichni tam furt jenom chlastají pivo (a jak pravil sám Pleasence: "Může to být horší. Můžou dojít zásoby piva."). Amen.

Solidní letní oddechovka, ale v takové poloze nikdo SW vidět nechtěl. Jsou tu fajn akční sekvence, fajn chemie mezi Hanem a Chewbaccou (jejichž spřátelení je až překvapivě dobře promyšleno) a sem tam vtipná hláška či pomrknutí k minulým epizodám, ale takhle rutinní, podivně neuzavřený scénář to prostě neutáhne a po nadějné první hodince mu postupně dochází dech, až se nakonec plácá v nezajímavých spikleneckých buddy vodách. Není to žádný velký průšvih, avšak nejslavnější vesmírnej grázlík si zasloužil značně prďáčtější a osudovější story, takhle nezbývá než zpětně znovu smeknout před Garethem Edwardsem, jehož Rogue One je úplně jiná zážitková liga (což se spravedlivě projevilo i na samotných tržbách)... 65%

Dle očekávání veliká pecka. V některých motivech sice více dopředu odhadnutelné než první dvě sezóny, ale znovu mě to chytlo za pačesy (symbolicky, moc vlasů mi ve 23 letech nezbylo) a kolem poloviny už jsem byl tak natěšený na vyústění, že bych to vydržel dokoukat na jeden zátah i nahatej ve společný cele tureckýho vězení. Ta práce s postavami je zase dokonale vymazlená (opět nové neokoukané charaktery, přestože se následuje osvědčené schéma z předchozích řad i původního filmu, takže dostáváme srdnatou ženskou policistku, smolařského loosera, dobráka, co byl ve špatný čas na špatném místě, a chladnokrevného magora), osudy aktérů se nemilosrdně proplétají a do toho občas ten bizarní černý humor a fantaskní filozofie či symbolické výjevy, které tu osudovost a podvratnost vyprávění krásně podtrhují. Režie je v každé epizodě výtečná a především chytře rozvrhává komunikativnost, takže i očekávané zvraty přichází neočekávaně, popřípadě alespoň okořeněny nenásilnou komediální vložkou nebo zmíněnou podvratnou absurditou (scéna v bowlingové herně je čistým úletem a ladí diváka přesně do té polohy, kde ho seriál chce mít). Některé scény jsou tak špičkově inscenovány a ozvučeny, že zastiňují i většinu drahé filmové produkce (za všechny předání peněz ve skladišti, kdy se mi nechtělo ani dýchat), a nakonec tu jsou samozřejmě herci. McGregor je v prvé řadě zábavný a povedlo se mu oba bratry podat dostatečně odlišně i zajímavě, Mary Elizabeth Winstead je nádherná mrcha, Carrie Coon mi vůbec nevadila a Sea Whigham mě bavil každým svým výstupem, ale největší superlativa se snáší na hlavu Davida Thewlise - toho chlapíka mám rád už dlouho, ale tady si vyloženě krade celý seriál jen pro sebe a předvádí záporáka, kterého hodnotím jako jednoho z nejlepších v televizní historii - samotná postava je skvěle napsaná, ale Thewlisův nechutně charakterní přístup a dokonalá hlasová intonace z ní dělá snad ještě většího démona, než byl delikátní Thornton v první sérii. To je prostě herecké mistrovství, z něhož si sednete na prdel. Poslední scéna a její pointa naprosto fantastická a přesně odráží to, proč mám poetiku seriálového Farga tak strašně rád. Chci víc...

Je pravda, že vztahová / romantická rovina dlouho nepůsobí moc přesvědčivě, ale čert to vem. Kdo jiný než Hitchcock by dokázal vystupňovat špionážní lovestory do tak dramatických výšin, aniž by potřeboval jediný přímý záblesk násilí nebo sexu? Jednoduchý příběh o jedné křehké infiltraci šlape a nepokulhává, protože Hitch jednak skvěle vede herce, kteří nepřehrávají, jednak v interiérech kouzlí s kamerou a především opět bravurně napíná ve zdánlivě všedních motivech, které se stávají klíčem v komunikativnosti vůči divákovi (klíče, sklep a jeho obsah). Výborná Ingrid Bergman a suverénní režie největšího klasika černobílého filmu - nic víc k doporučení netřeba. 85%

Na jednu stranu řada nadějných nápadů, které film jako slasher obohacují (hnusné prostředí a celá komunita vyholených magorů, vražedná jatka jako prostředek pro zbavení se svědků, izolace v podobě titulní místnosti), na stranu druhou naprosto lajdácký přístup k většině postav, které nás nezajímají, nepříliš zajímavá režie a nic moc scénář - líbil se mi počáteční psychologický nátlak a nepředvídatelnost, škoda že se proměnil v mechanicky repetitivní dobývání klaďasů v uzavřené budově, nad nímž chvílemi zůstával rozum stát. Pořád jsem se ale dobře bavil, násilí působilo sugestivně, tempo zůstávalo na slušné úrovni a samozřejmě potěšil Patrick Stewart v netradiční záporné úloze, kterou si náležitě vychutnal. Neurážlivě koukatelné, nic víc, nic míň.

Obdivuhodné úmysly bohužel zastíněny řemeslnou i scénáristickou rutinou (především ve vztahu k očekávání). Příběh nabídne na ploše dvou hodin dostatek akce, zajímavě konfrontuje své protagonisty a končí hollywoodsky neotřelým a troufalým způsobem, ovšem pořád mi to přišlo málo. Vývoj postav zůstává zoufale nedořešený a povrchní a děj neeskaluje jako samostatné komplexní dílo, ale spíše jako seznamovací úvodní epizoda něčeho mnohem rozsáhlejšího - to jsem ještě ochoten omluvit v budoucnu, pokud se natočí třetí díl, který vše zaklapne a dotvoří. Co však už neomluvím, je tentokráte nevýrazná inscenace a těžkopádné rozvíjení příběhu, který se skládá ze série na sebe nakupených plánů a misí, jejichž (ne)splnění jen vytváří kulisu pro sice zajímavý a dramatický, ale neuspokojivě rozvětvený konflikt morálky a pragmatismu ve světě bez pravidel. Brolin a Benicio opět herecky na jedničku a kvůli jejich postavám se na pravděpodobné završení docela těším, doufám ale ve značně osobnější a myšlenkově jednoznačný přístup, tenhle hluboce se tvářící a přitom emocionálně chladnokrevný akčňák velké dojmy nezanechá... 60%

Dobrý. Čekal jsem nejhorší, bavil jsem se slušně. Nebýt pár retardovaných scénáristických perliček a toho, jak mě obecně štve, že Hollywood v 21. století nedokáže nebo nechce (nebo obojí) vyprodukovat seriózní a temné pokračování osmdesátkových klasik, byl bych i dost spokojenej. Je na tom místy vidět, že se přetáčelo, a střih působí nezvládnutě, ale Black je naštěstí dostatečně zajímavej filmař, aby stylistické neduhy schoval pod dravé tempo a přesné vyprávění (a v první polovině i pod slušnou řádku zábavných hlášek). Škoda dementního závěru a snahy dělat z přímočarého survival dobrodružství tak komplexní a rodinnou! podívanou. Jako krvavé nahláškované béčko je to totiž super, když se to tedy do téhle polohy dostane... 60%

Přesně ten druh odlehčené krvavé blbiny, která je jednou za čas potřeba (jste-li otupělý matador áčkového Hollywoodu jako já). Virus, co zbaví lidi veškerých morálních zábran, musel vypadat především na papíře fantasticky, paradoxně je ale škoda, že se tenhle nápad dočkal zpracování tak příběhově ambiciózního - líbilo se mi jednoduché informační intro, zasazení děje do rozsáhlé budovy plné úředníků a dobře zmáklé gore, jenže film se po většinu času věnuje jakémusi pitomě vysvětlenému právnickému podrazu, kvůli němuž hrozí hlavnímu hrdinovi ztráta zaměstnání, a samotný virus se krčí většinou někde v ústraní. Ve druhé půlce se pravda začne vraždit celkem solidně a se správnou mírou bizarní nadsázky, ale pořád zůstává pachuť nezúročeného zábavného námětu. A to zamrzí, protože Joe Lynch není vůbec nenadaný a nebojí se stylisticky vyblbnout (úvodní shrnutí několikaměsíční pracovní etapy v jednom dlouhém záběru by mohlo být dáváno za příklad efektivní manipulace s časem syžetu) a vedlejší postavy se dost vyvedly (Samara Weaving stejně jako v Babysitter skvělá a potvrzuje, že je z ní taková Margot Robbie béčkové produkce). Být urvaný ze řetězu je někdy zkrátka potřeba, tady se moc šetřilo na úkor rutinního příběhu. I tak ale OK... 65%

Black Panther mě překvapil. Bál jsem se, že to bude ušmudlaný hybrid avengerovské pestrobarevnosti a povinné etnické přednášky pro širší (dvoumiliardové) publikum, ale nakonec je z toho jeden z nejvydařenějších MCU zářezů. Příběh šlape jako lehce oděné společnice, divák je promyšleně seznamován s novým světem a jeho možnostmi, balanc mezi vážným přístupem a chvilkovým odlehčením funguje perfektně a především je tu skvělý a rozumně motivovaný záporák, jehož postupné zapojení do hry, kdy se dostane ke slovu na úkor dosavadního grázla numero uno, nemá chybu a v rámci marvelu ani obdoby. Dvě hodiny utekly jako voda a jestli se mi něco nelíbilo (jakože jo), jsou to spíše maličkosti - konkrétně jen pár dějových nedotažeností (těžké zjednodušení dopadení Ulysse, který přitom unikal asi 30 let; nevěrohodný psychický přerod W'Kabi; průhlednost děje navzdory narativu opřenému o vysvětlující flashbacky). Jinak ale těžká blockbusterová kvalitka s pár vtipnými odkazy na Jamese Bonda, dobrými herci (hlavně Serkis, Jordan a opět zábavný vedlejšák Freeman), přehlednou akcí často v dlouhých záběrech a sympatickým scénářem, který nepodává Wakandu jako sexy blbku představenou pro krátké randění se zazobanou Infinity War, nýbrž jako vtahující kulisu k soběstačnému ději, jejíž pravidla divák ochotně přijme a nechá se jimi strhnout (souboj o trůn emocionálně nejsilnější za hodně dlouhou dobu). Dvojku sem. 80%