lamps

Úkol splněn. Rihanna vyšpulila prdelku, Hermiona dala Rogenovi přes hubu sekyrou, Hill si na vlastním těle vyzkoušel vymítání a Craig Robinson si připsal nejkultovnější hlášku, jaká byla kdy před nebeskou branou pronesena. Humor má sice výkyvy a často se míjí účinkem, scénář zaujme spíše jako sled různých parodii, než-li coby šílený celek, a krvavé scény jsou přespříliš samoúčelné a zbytečné, ale jako americká hovadina na jedno zhlédnutí si to pořád drží velmi snesitelnou úroveň. Navíc herci se krásně vyřádili a jejich bezrozměrná upřímnost a poplivání vlastních charakterů svědčí o tom, že hollywoodští herci nejsou jen superhrdinové a charitativní ikony. Robert Downey by se jistě mohl připojit :D 70%

Pro mě osobně jeden z nejpříjemnějších filmů posledních let, který stejně dobře šlape jako komentář doby i jako zasněný coming of age příběh. Popisná expozice natažená na padesát minut nepozbývá skvělých nápadů a kreativní inscenace a pomáhá vykreslit tehdejší utopii, v níž lidé kolem futuristicky směřované NASA žili. A za zvuků Zagera a Evanse či Canned Heat přitom vzhlíželi k dalekému Měsíci, kde se společně s Armstrongem a dalšími viděli snad všichni dospívající chlapci. Zábavné, chytré i poučné - takhle bych si nabídku Netflixu představoval ideálně. 90 %

Osvěžující nahlédnutí do zákulisí nejslavnější vesmírné mise, postavené výhradně na odosobněném sledování faktů a vyprávění prostřednictvím autentických zvukových i obrazových záznamů. Pro nezainteresované sice kvůli neemocionálnímu přístupu nepříliš vtahující, ale přesto velmi hodnotný dokument z jiného úhlu pohledu, než jsme u podobných projektů zvyklí.

Vlastně spokojenost. Na to, jak je film pestrobarevný a přeplácaný různými žánrovými odbočkami a epizodami, tak docela drží pohromadě a hlavně dobře baví. Často se mění atraktivní lokace, plány k naplnění zásadního cíle postav se postupně přepisují, fikční svět je dostatečně mytologicky bohatý a ve hře jsou hned dva motivovaní záporáci. Ukřičený Momoa je celkem sympatický, červenovlasá Amber Heard skoro jak vysněná podpora z pornhub a Patrick Wilson se snaží, leč své šablonovité roli uniknout nedokáže. James Wan ten festival digiorgií zvládá na povrchu skvěle ukočírovat a vykouzlí pár opravdu strhujících sekvencí, jenže přesto se mu úplně nedaří vtisknout příběhu jednotnou charakteristickou tvář a vymanit ho rutinních archetypálních vzorců, z nichž je poskládán. Občas jsou to pravda odkazy funkční nebo přinejmenším zábavné (exotika na Sicílii jako vystřižená z Tintina), často ale spíš devalvují hodnotu vyprávění jako takovou (do zblbnutí zpomalované hero momentky, nefunkční romantická linka a slabě gradované finále). Na Aquamanovi je určitě fajn, že jeho dobrodružné měřítko nezamrzlo na jediném profláklém schématu a že se snaží přístup ke komiksovému filmu zase trochu oživit, ale stále je to příliš sebeuvědoměle "blbé" a v řešení podzápletek dost zjednodušené, abych mohl pět jen chválu a přinutit mé geekovské já k nekritickému nadšení. Přitom ty 4* by mnoha pasážím a tvůrčím úmyslům bezpochyby slušely.. 70%

Byl jsem poměrně zvědavý, tenhle pavoučí horůrek totiž předchází opulentní pověst snad nejvíce ze všech jemu podobných antifilmových úletů. Leč, marná snaha a hlavně marná oběť mého drahocenného času, Arachnid je skutečně krystalicky špatným filmem, bezduše recyklujícím hromadu zažitých motivů a aplikujícím groteskní digitální efekty, které by nevystrašily ani pětileté dítě. A jestliže první polovina, kde se pracuje výhradně s náznaky hrozícího nebezpečí, představuje zasazením děje do exotického prostředí a uspokojivě načrtnutou atmosférou alespoň oddechové dobrodružství s pohlednou pilotkou a kozatou blondýnou, akční závěr je směšný, statický, negradovaný a hlavně zcela nekrvavý, bez jakéhokoli náznaku sebevědomého guilty pleasure obrazu... Mimozemskou zápletku zcela ignoruji, ta je ve výsledku stejně ukázkově zbytečná, a jednu hvězdu posílám společně s varováním, že více hororovou a vzrušující záležitostí než film samotný je zdejší znepokojivý text distributora - jen abyste se nenechali stejně jako já falešně nalákat ;) 20%

Totální srdcovka a bezesporu výborný film, který umně kombinuje strach z osminohých stvoření (jenž má ve větší či menší míře v hlavě zakódován většina z nás) s příjemným humorem na odlehčení. Přeci jen je škoda, že ve finále se jedná spíše o pohodovku nežli napínavý horor, ale pořád je to zatraceně dobře natočené, vynalézavé a až na pár drobností veskrze uvěřitelné, nedělající z diváka blbce. Plus super casting a hudba. Po Čelistech zřejmě nejlepší snímek, v němž se zvířátka převlékla za nelítostné zabijáky, Spielberg na to má čuch. 80%

Affleck opět nezklamal. Tentokráte sice nepostupuje zase s takovou suverenitou a první půlku filmu musí divák bez jakéhokoli emočního základu k daným událostem spíše přežít, než-li prožít, ovšem závěrečná, dalo by se říci strhující pasáž mě utvrdila ve vysokém hodnocení a hlavně v Affleckových režisérských kvalitách. Výborně načrtnutá napjatá situace, delikátní dobová atmosféra, překvapivě obstojný herecký výkon Afflecka a příjemné narážky na prolhanost a zkaženost filmového světa. To vše na pozadí velké únikové akce, která mě nakonec úplně pohltila a já držel hrdinům palce tolik, jako už dlouho u žádného jiného filmu. A navíc potřebná dávka klišé a a povinného zpestření směrem k publiku, které ještě zvýšili dynamičnost a působivost celého vyvrcholení. Mí oscaroví favorité byli tenhle rok sice z úplně jiného těsta, ale Affleck to na akademiky rozbalil v takovém stylu, že asi nemohl prohtát. Patriotismus je totiž silně návykový, navíc v takhle kvalitním zobrazení. "Argo, fuck yourself!"

Arizona je nádherný kus Země, Faye Dunaway je nestárnoucí dračice, Johnny Depp je pan herec, který už takhle mladý dokázal zahrát absolutně všechno, a Emir Kusturica je režisér, který definuje pojem " na volné noze" lépe než Jim Jarmusch a bratři Coenové dohromady. Dojemný, zábavný a za každých okolností originální zážitek o tom, že sny mají být naplňovány a že vůbec nezáleží na tom, jak bizarně jejich naplňování vypadá. :-) 85%

Kde jsou ty časy, kdy si všestranní režiséři dovolili natočit něco tak neskutečně ujetého. Na Armádě temnot mě strašně baví každá filmařská volba, kterou Raimi podvratně vyšperkovává ultimátně bizarní fantasy báchork. Celé to vychází z otřepaných rytířských příběhů o vyvoleném hrdinovi, jež vynalézavý rejža obrací v čirou parodii s delikátní hlavní postavou, která situaci spíše opakovaně zhoršuje a chová se jako úplný protipól ideálního hrdiny (je hrubý k ženám a sprostý k poddaným, neustále se sebepoškozuje, vypouští armádu mrtvých kvůli vlastnímu lajdáctví). Scénář srší originálními nápady a vtipná je i samotná práce se stylem a prostředím, která vydatně zvýrazňuje jednotlivé parodované výjevy (oheň a siluety postav v milostné scéně, nájezdy na detail při heroických momentech, quick-motion ve scéně se dvěma Ashi). Triky sice působí zastarale, ale ono to k tomu náramně pasuje. A stejně je v centru pozornosti výhradně brutální Bruce Campbell, který předvádí jeden z nejzábavnějších hereckých výkonů, jaký jsem kdy viděl (už jen za sekvence v mlýnu a na hřbitově bych mu napálil Oscara).___ Je to určitě hodně guilty a občas za hranou sebekontroly, ale tím víc to paradoxně miluju a přihazuju tu subjektivní pátou hvězdu...

Nejameričtější film. To je na jednu stranu dobře, protože divák se takřka nonstop baví a neuvěřitelný příliv "last minute" záchran, enormně výbušných hrdinských okamžiků a zběsilého střihu mu napoprvé nedává absolutně žádný prostor k pořádnému zamyšlení. Ale výstavba toho PŘÍBĚHU je ve skutečnosti hrozně směšná a otravná. Nejen tím všudypřítomným patetismem, ale hlavně naprosto dementním přístupem k samotnému hrdinství. V tom filmu se od začátku všechno sere - na Zemi dopadají menší asteroidy a blíží se k ní osudový meteor; na výcvik vrtařů je hrozně málo času; těsně před odletem se několik zachránců nechá zatknout; při doplňování paliva na ruské stanici vše exploduje atd., atd. Scénář tím chce soustavně posilovat dramatičnost a napětí, ale od začátku tím spíše posiluje komediální stránku a destruktivně rozebírá osudovost, kterou se film snaží proklamovat prostřihy na bezmocné modlící se obyvatele nebo i tím slavným melodramatickým závěrem. Těch deadlinů už je ve finále tolik, že diváka vlastně přestanou zajímat, a ten si tak může jen užívat smršť šílených hlášek a to celkové velikášské pojetí, které onu komediální stránku také občas záměrně, ale většinou nechtěně vyzdvihuje. A samozřejmě musím zmínit asi největší devízu, kterou představují výborní herci - neboť komu jinému bychom sežrali ikonického, bezchybného taťulu a tvrďáka více než charismatickému Willisovi, kdo jiný by nás hláškováním a poskakováním na jaderné hlavici pobavil účinněji než Steve Buscemi, kdo jiný by dokázal udělat plnohodnotný charakter z rutinní role ředitele NASA než Billy Bob Thornton a který člověk by zvládl tak vyniknout ve vedlejší, tuplem odlehčovací ruské úloze, než tradičně lahůdkový Peter Stormare? Armageddon je hrozná blbost, ale, jakkoli to nezní přesvědčivě, blbost poctivá a filmařsky záživná. Záchrana světa je přece bžunda. 65%