piranha

Víte, jak se staví iglú? Víte, jak se baví lidé na dalekém severu? Jak se starat o spřežení, vydělat kůži, ulovit mrože a mít rád i nenávidět bližního svého? Jestli ne, máte nejvyšší čas se to dozvědět. V tomto ohledu je ten film naprosto kouzelný a bezkonkurenční. Úplně jiný než americké mainstreamové kravinky. Nejdřív mu musíte přijít na chuť. Času na to máte dost, bohužel až příliš. To je asi jediné, co bych mu vytkla. Ale jinak moje geografická dušička zajásala, a když jsem na konci filmu konečně pochopila příbuzenské vztahy v kmeni, byla jsem naprosto spokojená.

Občas se tam vyskytly bezvadné nápady, ale leckdy během rozsáhlého vyprávění řekli jenom to, že barva a intenzita světla ovlivňuje lidské pocity a chování. A já osobně se nedozvěděla nic závratného. Další věcí je, že úplně tak nesouhlasím s myšlenkou, kterou tam v druhé třetině tvrdošíjně prezentují, že by měly být všechny prostory prosvětlené. Je hezké, že uspoříme energii s LED diodami, ale co světelný smog? Třetí třetina, kdy si chvíli sypali popel na hlavu za to, co oslavovali pár minut před tím, mě příliš o jejich ekopostojích nepřesvědčila.