piranha

Pár dobrých nápadů přišlo úplně vniveč, utopilo se v plytkém, táhnoucím se, nicneříkajícím ději. Ke konci už to bylo tak zoufalé, že mě ten film obtěžoval byť jen na třetině obrazovky, i když jsem ho doplňovala jinou činností. Unavují mě i příběhy o bláznivých nápadech prdlých holek, koulování se a pobíhání se smíchem po pláži, protože se vyskytují ve filmech tak často, jak často se v životě nevyskytují. A když je takovou mozaikou vyplněn skoro celý snímek, je to ještě strašnější, než to zní. Ach bože, nemůžu uvěřit, že to netrvalo ani dvě hodiny!

Někdy mi připadá, že velice silná touha šokovat publikum upozaďuje jakékoliv umělecké ambice. Ono se to trochu nepovedlo a ten pokus o maximální originalitu sklouzl do velkého klišé. Už na první pohled se tu vyskytují všechny typické znaky zobrazení soudobé mládeže - digitalizace v nejnechutnější polopatické formě, arogance a opovrhování rodinou, drogy, chlast a sex opět v co nejpolopatičtější formě, oblékání se jako lehké děvy a trochu toho násilí. V popisu filmu stojí, že film autenticky zobrazuje život dnešní mládeže, ale kdo stojí o to koukat na pár zfetovaných úchyláků, kteří jsou ve filmu vydáváni za věrohodný vzorek srbské mládeže? Přeexponované až příliš, asi aby nebylo vidět, že tam není žádný děj.

Bylo nebylo, jednoho dne se Cameron probudil a řekl si, že sepíše první pitomou myšlenku, která ho napadne. Tak se stalo. Jelikož to ale byla hovadina velkého formátu, rozhodl se to rovnou zfilmovat. Příběh byl klišé, chyběla mu invence a celé se to prostě celou dobu bezcílně plácalo sem a tam. Do hlavní role byl obsazen chlap, který neuměl hrát a dokonce ani neuměl dobře anglicky. Nevadilo to, neb to v tomto filmu nebylo vůbec potřeba. Naučil se jen tři krátké věty, které byly buhvíproč považovány mezi publikem za kult. Ke konci filmu bylo divákovi místo napětí servírována otravná zmrtvýchvstání jako na běžícím páse. Zazvonil zvonec a pohádky je bohudík konec.

Dobré příběhy podložené atmosférou rafinované opatrnosti a všudypřítomného strachu z dopadení mám ráda. Už během prvních minut jsem přilnula k hlavnímu hrdinovi a vplula do příběhu. Ale co to? Člověk, kterému celou dobu zúčastněně fandím, přestože ho pohánějí mrzké hodnoty, je po svém skonu odbyt jediným záběrem a jde se dál, jako by se nechumelilo. A pak, jako třešnička na dortu, se v nastalé neurčitosti děje ještě na diváka vybalí pár pochybných filozofických udiček, za kterými ale nemám chuť jít, neb mi připadá, že právě tohle tam vůbec nepatří. Škoda toho konce. Co je ale nepochybné? Že Javier Bardem je prostě zlosyn k pohledání.

Jsou chvíle, kdy se vaše nízká očekávání naplní. Zpočátku to byla docela sranda, ale pak to opět sklouzlo do nadměrné a chaotické užvaněnosti.

Ve světle minulého dílu mi to připadá trochu nedokonalé a ani ta atmosféra není taková. No, prostě ve světle minulého dílu nic nemůže být takové a myslím, že ten film sám o sobě za to ani nemůže.

Neuvěřitelná frustrace a emocionální smočení se v ději. Tak alespoň zaťaté pěsti.

Úplně tak nevím, jak se k tomu postavit. Ten nápad odhalit tohle prohnilé podhoubí mi přijde ambiciózní a chvályhodný, nicméně nebyl příliš realizován. Prakticky jediný, kdo se k tématu vyjadřuje z té záporné strany, je Pavel Novotný, který se skoro celou hodinu pouze předvádí a velice intenzivně ze sebe dělá debila. To, že se zřejmě v důsledku jím proklamované vysoké inteligence celou dobu projevuje na úrovni průměrně vyspělého dementa, nechme stranou. Poskytuje sice zajímavé odhalení myšlenek tvůrců bulváru, ze kterých je člověku skutečně blivno, nicméně pořád je to jen malý vzorek toho, co by divák v dokumentu měl vidět. Podle mě by bylo velkým plus, kdyby se tvůrci pokusili sehnat nějaké informace ještě i z jiných zdrojů. (Ano, vím, je to asi těžké.) Tak asi proto mi to připadalo takové neucelené, přestože mi bylo ve filmu předloženo i tak dost zajímavých situací. A nakonec je nutno říct, že velký počet čtenářů bulvárních kydů také o něčem vypovídá.

Filmy, jejichž ústřední scénou jsou upištěné, zlobivé a jinak protivné děti, mě fakt neberou. Až ke konci se trošku polepšily a byly chvíli i vtipné, nicméně mnohokrát se opakující námět, tedy neustálé výměny a předávky různých domácích i nedomácích zvířat, může zaujmout snad jen velmi malé publikum.

V tomto filmu vidím spíše historickou zajímavost, než že by to byl nějaký speciální filmový zážitek. A docela solidně se mi tím zprotivil Steve Jobs, což je možná dobře, protože nikdy není v pořádku, když se proklamuje pouze ta geniální stránka osobnosti, aniž by se zdůraznilo, že se jinak k lidem chovala jako... (hmm, jak to říci slušně).