piranha

Moc pěkný film nejen o sportovci, který se proslavil, ale také o prostředí, z něhož vzešel. Pomocí skvěle prezentovaných rodinných vztahů, které ve mně vyvolávaly silné emoce, nám tu naservírovali příklad toho, že samotný talent bez příležitosti k úspěchu nevede. A konec je přesně takový, jak by si ho divák představoval. Nechává sice dost prostoru pro pochybnosti až do poslední chvíle, takže mu napětí neschází, ale nakonec nemusíme odcházet zklamaní, že vložené úsilí nepřineslo sympatickému hrdinovi očekávané výsledky, když už jsme mu celé dvě hodiny tolik fandili, že...

Film plný sentimentálních výlevů, které, jak se po hodině doufání ukázalo, vůbec nikam nevedou. Všechno podbarveno náležitě dramatickou hudbou, zřejmě aby divák poznal, kdy by to mělo být dojemné nebo tak nějak. Spousta rozhovorů vyústí ve „veliké životní pravdy“ prezentované s patřičnou grácií, úspěšně napodobující recitace slavných básnických děl. Nechám si všechny Stallonovy výroky z tohohle filmu vytisknout a svázat do kožené vazby.

Nazvěme to zpracováním s prvky fikce. Pak můžu dát s klidným svědomím plný počet. To, že nevěřím tomu, že si někdo zvládne uříznout ruku, aniž by omdlel, a pak ještě slaňovat po skalách a pochodovat v poušti, nechám stranou, protože všechny další komponenty filmu se mi neskutečně líbily. Už úvodní písnička byla mrazivě tematická ("There must be some fucking chemical in your brain that makes us different from animals...") a zbylé vstupy do minulosti hlavního hrdiny podpořené výborným soundtrackem. Vlastně jsem ráda, že tam byly, jinak bych asi umřela na zástavu srdce! Už scéna s vylitou vodou byla nervydrásající (já mu říkala, ať si zavře tu láhev...), pak mě rozsekalo prosté konstatování, že se dostal na kost a ranní show se superhrdinou Aronem, ale nejvíc mě nadchlo, že ta hlavní naturalistická scéna jednoduše nezklamala!

Bože, díky za Roberta Downeyho!

Trošku nechápu, co někteří mají s „piloty na dovolený“. Zřejmě už jsme všichni zvyklí na ty americký přemrštěný bludy, kterýma nás neustále krmí. Je osvěžující vidět naopak nějakej film z východu. Mělo to atmosféru, posledních dvacet minut jsem skoro nedejchala a to proto, že mi jako divákovi hlavní hrdinové během filmu přirostli k srdci díky vícero zdařilým scénám. Pro mě emočně nejsilnější byla ta s beraní hostinou. Pokud se někomu zacházení se zajatci zdálo příliš mírný, chtěla bych vidět jeho v podobný situaci. Lidská psychika je křehká věc. I tak bysme z toho byli všichni na sr**ky...

Za první půlku filmu bych klidně dala pět hvězdiček. Ale ta druhá jako by k tomu vůbec neměla patřit...

Proč mi půlka filmu připadala jako nepovedená parodie na Matrix? Každopádně jsem se nemohla dočkat, až bude konec.

Ještě teď se mi zvedá žaludek, když si vzpomenu na některý scény.

Hmm, ten konec byl dobrej. To znamená z devadesáti minut cca posledních patnáct, který mě fakt bavily. Ale v průběhu filmu na mě zapůsobilo pár momentů, že jsem si byla nucena říct, že i negativní emoce se počítají a dát tomu aspoň tři hvězdičky. Možná za to může ta lednice... nebo televize...

Bohužel... Vím, že Lane Smith a Robert Downey dokážou být dost vtipní, ale tentokrát jim to nějak nevyšlo. Ovšem snažili se tolik, až to bylo sakra vidět.