Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Komedie
  • Animovaný
  • Akční

Recenze (375)

plakát

Duch jezera (2004) 

Tohle severské dílko rozehrává hned zkraje několik příběhů, z nichž mohl vzejít docela povedený hororově-detektivní propletenec. Jenže tolik očekávaný moment tmelu a překvapení se bohužel v Duchu jezera nedostaví a v závěru se vše nahání spoře oděnými matrónami s hlavou v kabelce a tím nejnešťastnějším, aka nejokoukanějším, vysvětlením. 50%

plakát

Temné patro (2008) 

Mistrovsky nezáživné. Jeden z mála filmů, na které nebyla síla k dokoukání. Dark floors nabízí nekonečné putování nemocničními chodbami s občasným vybafnutím bubáků (Beebop&Rocksteady reloaded) a nepříliš výřečnou divnou holčičkou. Možná ta pravá hrůza nastala poté, co někdo konečně splašil tu červenou tužku, ale to už se nejspíš nikdy nedozvím.

plakát

Silent Hill (2006) 

Vizuálně se Silent hill dere na samý vrchol působivosti i propracovanosti. Příběhem se však ledva dotkne šedého průměru a napětí by se v Silent hill nedořezal. Osobně tuhle skrumáž obrazově dokonalých, ale zcela šmrncu prostých sekvencí s díky propouštím z paměti a jdu si zahrát Miny. 45%

plakát

Sinister (2012) 

Sinisteru by se dalo leccos vytknout, lekačky založené na ohulení decibelů sice spolehlivě přivolají lehkou srdeční příhodu, ale stejně tak by se mi zatajil dech, i kdyby na mě z koše na prádlo zařval králík Azurit. Na druhou stranu oproti jiným současným duchařským hororům Sinister na jump scares šetří a mnohem víc se snaží děsit nočními nebo jinak vizuálně zastřenými scénami (staré filmové nahrávky), doprovázenými silně kakofonickými zvuky, které samy o sobě navozují neskutečně tísnivé pocity. Ani dějově není Sinister kdovíjak invenční a využívá klasických haunted house prvků, jako jsou vrzající schody na půdu, samo-odemykací dveře, samovolné spouštění domácích spotřebičů, do toho trocha snuff filmů, záhadou posedlý otec od rodiny, matka záchranářka a děti, co vidí duchy, kteří na ně dělají "shhh". Zkrátka a dobře, Sinister má své mouchy, ale je to horor poctivý, čirý a bez zbytečných melodramat a zásluhou silně nelíbivého (ne)hudebního doprovodu (soundtrack si snad pořizují jen hudební sebemrskači) přináší nešizené mrazení, za což mu náleží pěkných 85%.

plakát

Tajemství jejich očí (2009) 

El secreto de sus ojos je tak trochu od každého něco, jenže já mám pocit, že nic z toho není dovedeno k dokonalosti. Jako detektivka to funguje možná chvíli, jenže šedé buňky mozkové se ohřejí sotva na pokojovou teplotu, jako romantický příběh je to příliš ploché, jako postupně se skládající mozaika to dost často zadrhává. Neurazí, nepřekvapí. 60%

plakát

Re - cycle (2006) 

Re-cycle mísí několik žánrů, od hororu v počátečních scénách, přes obrazově i atmosféricky nesmírně vyvedenou fantasy, po řekněme "drama", hlásící se o slovo v závěrečných minutách. Tenhle závěrečný žánrový přerod sráží film jako celek o pár tříd níž: teď jde jen o to, zda tento nemile překvapivý obrat přehlédnout (a mířit k pěkným 80%), nebo hodnotit včetně něj (na 3 hvězdy s přimhouřeným okem).

plakát

Satan (2003) 

Tradiční hororové bé (dějově, s výjimkami herecky i atmosféricky), které do lehoulinkého podprůměru spadá díky úletu ve formě pekelníka, který, vybaven bakelitovými křídly a brněním, užívá ku strašení několikaprsté ruky a podivuhodných oranžových elektrických výbojů. 45%

plakát

Mučedníci (2008) 

Martyrs mají skvělý rozjezd, bezvadně pokračují ve spanilé jízdě zvědavost bičujících hádanek, až nakonec dospějí do poslední třetiny, kde naprosto nepochopitelně zpomalí, jakoby tvůrcům došel dech, a pomalu, znaveně doklopýtají do konce, který - snad neočekávaně, ale rozhodně nešťastně - končí naprostým útlumem. Možná je to zhýčkanost, ale po takovém martyriu prostě chci svůj happy end.

plakát

Lovci hlav (2011) 

Celou dobu mě víc jak sledování děje zaměstnávaly záchvěvy mého tvůrčího já, které neodbytně vymýšlelo jiné a lepší způsoby, jak výstižněji přesunout Nesbøv vyprávěcí um na plátno. Asi by to byla hezká a snad i napínavá a překvapivá podívaná, ale s knihou v hlavě to prostě na víc jak 65% nemá..

plakát

Uvězněni v čase (2007) 

Ačkoli cestování časem tu bylo už nesčetněkrát, Španělé tuhle tematiku dokázali opět zpracovat s lehkostí a originalitou, před kterou nepřestávám smekat. A přestože jde dost dobře prokouknout, kdo že to Hectora prohání mezi buky, Vigalondo si s námi docela hezky pohrává - a to je jednoduše můj oblíbený šálek kávy. 75%

Časové pásmo bylo změněno