berusche

Výčitky svědomí jsou pekelná záležitost. Rozdýchá je totiž málo lidí, pokud mají alespoň minimální morální zásady. Andreas to ale dostane s plnou parádou ještě opepřené, aby si nemyslel, že z toho tak lehko vyvázne. Susanne Bier nezklamala. Trochu mi ale scházela možná větší participace Andreasova kolegy, z toho se dalo vytřískat více.

Asi bych oželela (ale prostě to musí být vždycky jako podpis tady pana režiséra) to blití. Jinak je to ale parádní konverzačka.

A pointa se zjevně ztratila někde mezi smolnýma knihama a výpověďmi svědků této události, že? A nebo na ní někdo zapomněl při enormním úsilí vykreslit dobové prvky proto, aby divák zblajznul, že tady něco schází nebo přebývá? I když velice oceňuji právě ony dobové prvky a herecké úsilí, domnívám se, že to byla jednoduše blbost. Jediné, k čemu sem závěrem došla, že fanatičnost prostě nesvědčí. A vlastně jsem byla rozčílená, že to na té fanatičnosti neskončilo, protože kdyby to jelo na vlně tajemna a tendence, že divák si to může leda domyslet, asi by tvůrci udělali lépe.

Ráda bych poděkovala předskokanům snímku z FOD, protože díky nim si to publikum užilo o něco více. Možná jen škoda toho spoileru.

Já prostě musela odejít! Nicméně, myslím, že Brigitte Lahaie je opravdu super herečka a vážně bylo vidět, že z ní režisér vytřískal maximum. Statečné děvče. Její kolegyně mě opravdu zaujala svými užaslými pohledy, ty vykulené oči, a myslím, že divák si tak skutečně dokázal představit, jak se asi postava cítí, když ji někdo buší na okýnko u řidiče. Skoro mě mrzí, že jsem to neodseděla. Ale ráda bych poprosila kolegy z kina, aby si uvědomili, že ne všichni potřebují slyšet myšlenkové pochody kdejakého odborníka, který v domnění, že bude bavit celé kino, krafe do filmu jak smyslů zbavenej. Ani jeho starou to zjevně moc nebavilo, ale ta odejít asi nemohla, by doma měla peklo.

Velice dobře zpracované drama, které se drží základních prvků tvorby, aby divák na konci jen otevřel hubu a nezmohl se klasicky vůbec, na nic! A to přes to, že víte, jak to dopadne a co je záměrem. Dostatečně dlouho je věnován prostor psychologii postav, film má ze začátku spíše pomalejší ráz a nechá diváka vžít se do děje tak, aby vám to pak přišlo všechno o to víc líto. Myslím, že tohle je druh snímku, kde slzavé údolí nemine většinu z nás. Hloubku celého počinu pak doplňují výborné rádoby současné scény, které pomáhají ještě více upevnit fakt, že ztratit pocit jistoty a vlastní matku nemusí být zas tak náročné, i přes lásku, která je zjevná. Zasazení příběhu do válečné doby, poutavé prostředí, které svou čistotou a jednoduchostí doplňuje zdatně celý děj, a samotné herecké výkony z toho pak pro mě činí jeden z dalších klenotů mezi dramatickou tvorbou severských filmařů.

Je to takový hezký a milý film, kde spousta velice chytrých, čestných a moudrých lidí dělá odvážné věci nebo velice zajímavé věci, a nakonec to samozřejmě taky všechno dobře dopadne, protože ti lidé si to samozřejmě zasloužili, když jsou tak dobří. To se nedá upřít. Snímek působí o dost více komorněji než všechny vesmírná dramata z posledních let a to mu dává jistojistě právo se řadit mezi ty lepší. Primárně totiž netěží pouze z příběhu, ale pomáhá mu a nesnaží divákovi předat nějaký tíživý pocit, který by jindy měl. Ale byla to teda trochu nuda a člověk si nejvíc užil maximálně tak pěstování na Marsu a případné patálie v nehostinné krajině. Závěrečná scéna chytání se za ručky ve vesmíru byla teda vážně silná káva pro mou jinak cynickou povahu.

Ha, ja jsem se pojistila, měla jsem totiž dvě (myslím ty pírka ze slepice). Já samozřejmě o vojenském materiálu nevím vůbec nic, ale jsou lidé, kteří to vědí, a když vám do toho krafou, že je to teda ale úplná blbost, protože nějaký německý tygr by vůbec nemusel vyjet ze svého krytí a rozstřílel by tyhle amícké tanky během chvíle, že rychlost pozemního boje byla unylá, a že takhle to teda nechodilo, že zákopová válka skončila v první světové, a opravdu před tankem není zákop úkrytem, a že je pěkná blbost, když nesou Němci na ramenou samou těžkou techniku proti tankům a pak dělají, že to vlastně nenesli, tak z toho máte přátelé co? Velké prd. Nemluvě o tom, že ani já bych nesežrala, a to teda nevím, co je tank a co je obrněnec, tu závěrečnou bojovou scénu. Co se týče něčeho, co dávám i já, jsou nějaké charaktery postav a vývoj děje. A já se opravdu nudila.

Moc bych si přála, aby byl na letošním předávání Leo úspěšný, ale asi bych mu to spíš dala za zásluhy, než za vzdychání a slintání v této předlouhé road movie. Jinak veřejně hlásím, že nechápu, opravdu nechápu, jak je možné, že to mohl hrdina vůbec přežít, jak je možné, že film, který aspiruje na naprostou špičku, má takové chyby v efektech a je plný nesmyslností, nad kterými zůstává rozum stát, a už vůbec nechápu, jak to, že jsem nepoznala Hardyho a trvalo mi to asi 20 minut (to bylo těch zajímavých 20 minut, pak to začalo jet trochu z kopce, nebo z útesu, nebo do věčných lovišť). Ale třeba by si zasloužil sošku Hardy za vedlejší roli! Jediné, čeho jsem si hluboce cenila, byla velmi dobrá práce kameramana. Ten zřejmě poprvé netočil.

O co víc jsem se nejdříve upřímně nasmála, a to víc to pro mě nakonec nebylo dobrý. Upřímně vím jedno: nesnáším to Tatuma. Tomu chlapovi by měli dovolit hrát akorát v nízkorozpočtovém romanťáku. Tomu druhýmu taky, ale ten mě zaplaťpanbůh nestraší z kdejakýho snímku. Obecně mě to vlastně ale strašně zamrzelo, protože já Deepa a tuhle bandu jako puberta milovala.