berusche

Vykradačka nevykradačka, říkejte si co chcete. Wan se pochlapil! A to rozhodopádně. Už v úvodu není pochyb, na čí film se díváte, a odstoupivší Wann od snahy alá 80. léta mě potěšil (Insidious). Je třeba využít triků, které doba nabízí, a necpat se někam, kde divák nehledá hlubokomyslný děj o tom, co se stalo v baráku, kde jsou duchové. Ano, tady se dostáváme k otřepané symbolice barák-tma-duch-lekačka-hnus-exorcismus. Ale pokud se tak trochu zabojíte a tlesknutí vám přijde jako dobrej nápad, je šance, že tohle u vás uspěje. Už několikrát jsem do komentáře u hororů psala, že je to ohrané a pořád dokola, ale přiznejme si, dá se ještě natočit horor o myšlence, kterou jsme neviděli (i slavní Japonci poslední dobou neslaví velké úspěchy), s efekty, které neznáme (ani v Mámě se to nevyplatilo) a se závěrem, který překvapí (i Sinister se pokusil a stejně to diváci neocenili)? Obávám se, že nedá, až se tak stane, většina z nás odejde z filmu v půlce, protože hororový fanoušek tohle porovnávání zbožňuje a byl by dotčen, kdyby nepoznal, že přijde "bububu" scéna, či netušil, že tohle už někde viděl. Proto si nemyslím, že problém by byl námět nebo použité nástroje. U mě osobně není problém žádný. Vskutku brilantně zmáknuté scény o zjevení, vymítání a malejch duchama zmagořenejch dětech, Wanova pověstná hra s loutkami a punc pravdivé události tomu dávají šťávu, která se v posledních letech tak málo vídá. No a když tomuhle všemu přidáte pozdější noc, dolby surround, nemusíte ani do kina a večer si na té chodbě rozsvítíte z principu!

Je pravdou, že si Ben rozhodně zasloužil nějakou tu zlatavou věc na podstavci, ale opět bych se držela toho, že není nutné přeceňovat něco, co má v sobě punc pravdivosti. Ono totiž to, co je podle pravdivé události okamžitě vystřelí film výš už jen proto, že se to prostě podařilo dobře natočit. Dobře odrežírované, slušná výprava, obstojné výkony a nejvíc si asi cením scénáře, který předčil vše vyjmenované. Co mě ovšem trochu nebavilo byla ta neustále hnípající nervozita "co když" a která je u těchto amerických snímků nutnou přísadou, protože jinak by se divák unudil k smrti. A je pravda, že by snad bylo propříště lepší, kdyby Ben rezignoval na herecké obsazení vlastní a věnoval se práci za kamerou, jde mu o poznání lépe.

První díl jsem principiálně odpadovala už jen proto, jak byl černobílý, a většina z vás, co mě zná, ví, že tohle opravdu já nevidím ráda. Dvojka je ale úplně o něčem jiném. Magnusek zcela rezignoval na nějaký děj, který má smysl, vystříhal se jakýchkoli věcí, které šokovaly v první části, a v zásadě to poslal do kytek. Proto jsem nucena přidat u jedničky, abych tady mohla ještě níže, protože už není nižšího hodnocení. Film je vlastně o tom, že jeden ředitel školy nedělá celý film nic, přidejte pár zbytečných scén, vložte nějaké "cigánské" klišovité hlášky a natočte to! A říkám rovnou, u normálního diváka prostě nemůžete uspět. Je sice otázkou, co je v tomto případě normální, když čtu komentáře kolegů, ale věřím, že většina.

Dříve, než se zmíním o tom, jak se paní za mnou smála (s odpuštěním jako k*áva) v situacích, kdy vy přemýšlíte nad svobodou v podání Sartra a řešíte, zda vizuálně měl snímek odkazovat právě k tomuto propojení, bych ráda řekla, že oficiální text distributora je opět tragický. Prosím vás, je povinností, když to ten člověk píše, aby to viděl? Myslím totiž, že spoiler není vůbec nutný, stejně jako jsem neviděla auto, které by se řídilo v kufru nebo mám pocit, že výběr písně Dukea Ellingtona má zajisté hlubší význam než jen to, že se jmenuje Chloé. Jak vám tedy asi došlo, pro mě jde jednoznačně o nehloubavější romantický film jaký jsem kdy viděla. Vůbec jsem nebyla nadšená ze smějící se paní, poněvadž bych si tak tipla, že nešlo o komedii. Za to bych si troufla tvrdit, že vás film naučí přemýšlet o některých skutečnostech z jiné perspektivy a ta je vám nabídnuta ve chvíli, kdy rezignujete na běžný a konzumem prolezlý život. A v tom bych možná viděla to osvobození. Každopádně já se osvobodila s pusou otevřenou plných 125 minut. Dále bych přidala názor, že si myslím, že právě Audrey byla vybrána záměrně, ostatně, tohle je role šitá přímo ji na míru. A protože jsem nečetla předlohu, tak se mi to docela líbilo!!! PS: Nikdy se mi nelíbil Věčný svit neposkvrněné mysli.

Edward Norton je samozřejmě pan herec, i když, ani on nemohl pomoci nečemu tak pomalu ubíhajícímu a ještě bez špetky humoru, náznaku pořádné akce a gradace. Ve chvíli, kdy vám dojde, že už se na to chvilku koukáte, budete se divit, že se vlastně nic pořádného nestalo. Pak přijde jedna obluda, Hulk se vzpamatuje a všechny zachrání. A spoiler, který nikoho nepřekvapí, nakonec zdrhne. Myslím, že bylo zcela zbytečné natáčet tohle před Avengers, raději bych od Marvela po tom všem uvítala agentku Romanovovou a toho s kuší, abych věděla, jestli se spolu vyspali.

Ať je Tony Stark jakej chce, tady mám pocit normálně zazářil Rourke. Jeho rolí jsem byla nadšená, jeho přednesem uchvácená, a dohromady s Rockwellem, kterej ty psychopaty dává už jen pohledem, jsem si to užila. Co se týče Irona mana, ok ok, jsem ochotná přiznat, že má charisma, možná bude i chytrej, ale tak nějak z něj cítím, že jen uspokojuje vlastní "trojma" a ani bych se nedivila, kdyby to bylo to od "Freuda".

Tak všeho moc škodí, že jo? No a tohle je toho zářným příkladem. Romanťárna, která není ani o té svatbě, ani o vztazích a ani o lidech. Hlavní postavy jsou naprosto pitomé, dialogy jsou naprosto nereálné a situace divně vyhrocené. Výsledek je prachsprostě de*ilní. Tak, teď vidíte, jak jsem se rozčílila. Celé se to totiž točí okolo toho, že obsazení slibovalo alespoň něco a děj by nemusel romantické komedii vadit, ale jak vidno, když to do ruky vezme nějakej mamlas, co si to musí sám napsat a pak ještě odrežírovat, přinese to pěkně shnilé ovoce. Prostě, nemůžete dělat víc věcí najednou, pak se ani jedné nevěnujete pořádně.

Bum, prásk, za tebou, šup rozbité sklo, pár výstřelů, 150 cm v záběru a stoněkolikrát ohraná podívaná na téma: kterak super skoro tajnej zas všechno vyřešil, přežil a ještě zachránil krásnou dámu. Promiň Tome, já vím, pořád se do tebe navážím, ale já prostě nějak nemůžu jinak. Byla doba, kdy si mohl ještě hrát i jiné role, ale ta je zjevně pryč. A já ti na ten tvůj šibalskej úsměv prostě neskočím. Šeď v případě Toma filmem vládne již pár let. A to se prostě nedá nic dělat.

Možná jsme až zbytečně přísní k pokusům našich filmařů, kdy se snaží vymáčknout ze snímku trochu toho "patósu" a "amerického stylu"...ať tak nebo tak, já se dobře bavila. Scénář je skutečně nabitý hláškami, které ocení především ti, kterým není pod dvacet, a mám dojem, že celá myšlenka filmu je tak trochu recesí nejen na dobu předrevoluční, ale zároveň na to, jak bychom se chovali v těle osmnáctiletého s mozkem třicetipětiletého. Kromě toho, geniální dvojice Skopal-Krbová (myslím, že nejeden z nás by takové rodiče ocenil) a vskutku příjemný styl Jirky Mádla to zvedají ještě o něco výš. A musím přiznat, že ani učitelský sbor mě nenechal chladnou! Zde by si možná někteří, co nic neumí a učí, měli vzít příklad.

Kdyby všichni na tísňové lince byli tak chytrý jako tady Halle, byla by to všechno sranda! To jsem fakt ještě neviděla. Za některé nelogické momenty, včetně chování hlavních postav, musím prostě odebrat tu jednu červenou mrchu. No, a dál? Bohužel mě trochu zamrzelo, že mi tady Abigail malinko vyrostla, já ji v dětských rolích měla ráda. Nic netrvá věčně, takže mám smůlu. Věčně trvá to, že Halle na sebe pravidelně bere podobu někoho, kdo trpí, a jde jí to na jedničku. A tyhle dvě, spolu s psychopatem, který nemusí být ani vidět, zahráli docela pěknou šou, kterou spolkne snad každý divák a ty nelogické věci vezme jako fakt. A to je vlastně účel.