papuchalk

Nikdy jsem nepochyboval, že se pořád jedná pouze o Hru. Všechno bylo tak vykonstruované, že to mohlo skončit jedině skokem z mrakodrapu přesně do kříže namalovanýho na tý duchně. Přesto to ve své době byl celkem ojedinělý film. Dneska už se režiséři předhánějí kdo vymyslí víc vykonstruovaný a překombinovaný příběh, což je samozřejmě špatně. Fincher je pozoruhodný režisér, ale opravdu rád od něj mám asi jen 2 filmy. Zodiac a Se7en.

Jeden z nejlepších koncertů, který jsem kdy viděl. A to přiznávám, že moje srdcovky jsou obvykle z jiných částí světa. Hrana je až nečekaně z blízka, ze Slovenska. Proč je to nejlepší koncert jaký jsem kdy viděl? Tu hudbu (i texty) napsal obrovský skladatelský talent, který to napsal (a zemřel) dřív, než stihl dospět a začít myslet na peníze, nebo slávu, image. Marek Brezovský zemřel ve věku pouhých 20ti let z vlastního rozhodnutí, přesto stihl složit více kvalitní hudby, než většina profíků za celý život. Ta hudba se nepodobá ničemu co jsem kdy slyšel, přestože v tom věku člověk obvykle hledá sám sebe, a má nějaké hudební vzory, které do svého hraní promítne ať chce nebo nechce. Brezovský nekopíruje, naopak velice sebevědomě ukazuje svou hudební vyspělost a vyzrálost (ve věku náct..). Měl obrovský záběr žánrů, od punku, rocku až po vážnou hudbu. Hrana je tedy kompilací všeho možného od něj, zejména v první polovině koncertu se mezi kvalitní nadupané instrumentálky občas vměstná lehce tuctově znějící punk/rockovka, a působí to trošku nekoncepčně, jenže.. v polovině koncertu se to přepne do tematicky trochu jiné nálady a začne vážení neuvěřitelná exploze instrumentálních, aranžérských a skladatelských orgií, stále na platformě artrocku. Od skladby Llano Estacado působí koncert více koncepčně, se zcela evidentním záměrem gradovat těmi nejlepšími skladbami koncert do velkolepého finále. Co zde musím zmínit jako jednu z nejdůležitěších věcí, ty texty...  zejména texty posledních 4 skladeb (což je ovšem 30 minut čistého času hudby) se mě dotýkají jako nic jiného, co kdy u nás vzniklo. NIkdy žádný tuzemský skladatel, ani český ani slovenský, nedokázal napsat takový text, který by se mě takovým způsobem dotýkal a byl pro mě velice osobní jako od Marka Brezovského. To je i ten důvod, proč tento koncert řadím výše než moje zahraniční srdcovky, protože upřímně, u těch zahraničních mě vpodstatě texty nezajímají. V angličtině většina textů zní jako klišé a obecné prázdné fráze.. nedostane se to ke mě tak hluboko. No a v neposlední řadě musím zmínit úroveň muzikantů. To jsou světoví borci. Zejména Martin Valihora na bicích. Intenzita s jakou koncert odehrají nemá obdoby. Neviděl jsem nikdy takové soustředění do každé noty jako v tomto záznamu. Skladby jsou náročné na dynamiku, tichá místa se střídají s nářezem, a je vidět jak moc úsilí dávají muzikanti do kontroly intenzity. Je to perfektní zkrátka. Koncert má i nečekané emoční rozuzlení. Po celou dobu koncertu malíř maluje velký obraz, na němž pravdepodobně zobrazuje Mareka jako kojence.. při poslední skladbě zatře celý obraz černou barvou. Toto znehodnocení, nevratné zničení vlastního díla, spolu s emočně silnou poslední skladbou zaměřenou na úmrtí a ztrátu Mareka, dodává koncertu ještě další rovinu, něco k přemejšlení. Sejmulo mě to :/ Celý koncert je stále k vidění na youtube ............................. https://youtu.be/J_vCsJn3fq0?t=3752

Když už mě ten příběh zaujal, tak jsem kouknul i na ten druhý film. Sice nechápu proč o Prefontainovi vznikly hned dva filmy prakticky rok po sobě, ale musím uznat, že ten druhý film je výrazně lepší. Tak si říkám, že to asi smysl mělo. Postavy jsou daleko víc propracované, vztah Prýho s trenérem je daleko uvěřitelnější, a co je nejpodstatnější, hlavní postava jakoby byl dvojník Prefontaina. Crudup dokonale nastudoval jeho pohyby při běhu, ale také jeho vystupování. No a ten závod v Mnichově, ten mě udivuje i když už jsem ho viděl několikrát.

Vydržel jsem jen 20 minut tak nevím zda vůbec je moje hlasování validní, no je to jedno z největších filmových zklamání vůbec. Podle hodnocení jsem čekal fakt pěkný film s přesahem, no dostal jsem naprosto zmatený a docela nahodile vycucaný výmysl, který nemá s pohádkou nic společného. Páni, a my tady nadáváme na Trošku. Kdyby to natočil on tak tomu dáme všichni hrdě odpad. Jednu hvězdičku dávám za vizuál, a to jen proto, že odpad jsem snad nikdy ničemu nedal a nechci to tak snadno porušit.

Nejlepší na tom je forma časosběrného záznamu a to, že herci jsou to pořád stejní, jen o pár let starší. Ale popravdě, jinak by mě to moc nebavilo. O dětství, nebo chceteli o dospívání chlapců, jsem viděl celou řadu lepších filmů a na jeden jsem si vzpomněl při koukání vícekrát, Squid and the whale. Ten je po obsahové stránce nabušenější. Pod název Boyhood mi také daleko víc sedí např. Co žere Gilberta Grapea, nebo Útěk do divočiny. Jsou to prostě hlubší filmy. Stále čekám o boyhood na něco mysl-odpalujícího :)

Nechápu jak mohl tento film posbírat tolik ocenění. Není ničím objevný a co je horší, je strašně předvídatelný (pointě s Hitlerem jsem se smál dávno před tím než byla ve filmu vyřčena..). Další mínus je ten, že problematiku alkoholismu klamavě zjednodušuje, jakoby byl určen lidem, kteří nikdy neviděli ani pivo a jen slyšeli, co to asi dělá. Od filmu, který má chlast přímo v názvu, a od filmu pro dospělé, bych čekal trochu zasvěcenější a hlubší zpověď. Co je na něm však zajímavého je hlavně to, že i když zobrazuje celou řadu životních krizí, ve kterých kdekdo uvidí sám sebe, a místy vyloženě tne do živého, ve finále film vyzní docela příjemně a smiřlivě. Jak se to režisérovi podařilo, nemám tušení. Mimochodem 4 dny před natáčením se mu zabila dcera, která dokonce měla ve filmu hrát. Vůbec nechápu jak se mohl pustit do natáčení. Smíření se s tím zřejmě přenesl i do konečného vyznění snímku. A možná jsem si odpověděl i na tu úvodní otázku proč film dostal tolik cen. Jako útěchu za tu obrovskou ztrátu.

Film, ve kterém daleko více vynikne velikost osobností Eisenhowera, Montgomeryho, Winstonovy ženy, jeho něco-jako-komorního s knírkem, dokonce i toho koktacího krále, i jeho sekretářky. Všichni působí daleko víc vyrovnaně, vyzrále, a uvědomující si vlastní role v životě. Nejsem si jistý, zda se jednalo o záměr Churchilla takto zobrazit. Ale je možné, že ho tak začali vnímat i lidé, jelikož první volby konající se bezprostředně po válce nevyhrál a klidil se do opozice.

Podle jmen podepsaných pod tímto filmem bych ani zdaleka nečekal takovou blbost. Jedna hvězda za slušný úvod a celkem zajímavý dějový twist. Dva zamilovaný teroristi se spolu rozhodnou zničit svět, ten jeden připraví velemocnou zbraň, odhodlá se jí konečně použít a pokud by se mu to náhodou nepovedlo a byl by zabit dříve než ji použije, připraví pro toho druhého teroristu sérii hádanek, skoro nemožných rozluštit, díky kterým tu zbraň bude moct co nejrychleji a nejjistěji najít, a stoprocentně a bezodkladně použít... dřív než vše odhalí tajné služby :D. Škoda že takle hravě nespolupracujou všichni teroristi, hodně by ubylo těch neštěstí. Hádanky luštit je prostě těžký :D

Já už jsem tenhle film viděl nejmíň 5x a pokaždý mě udivuje kolik nových věcí v něm objevím. Vlastně se divím, že má tak vysoké hodnocení, protože jsem si jist, že napoprvé se žádný divák nemohl plně orientovat v jednotlivostech, a filmem proplul spíš podle pocitu. V Interstellaru je hodně situací důležitých pro děj, které jsou ovšem celkem komplikovaně odvozené, a navíc nedostatečně vysvětlené (protože by do filmu musely být vnořovány vysvětlující podkapitoly), že to je na jeden film až příliš. Proto dnes nechápu, jak se to Nolanovi podařilo uřídit do přijatelné podoby. Zpětně můžu odhadnout, že po prvním shlédnutí jsem chápal asi třetinu filmu, a přesto jsem mu dal hned napoprvé 5 hvězd. To je u mě naprosto výjimečné. Po dalších shlédnutích bych další hvězdy klidně přidal, a to je zase výjimečné pro Nolanovy filmy, jelikož v nich obvykle mívá zástupy logických nesmyslů a hodnocení mu postupem času spíše snižuji. I po pěti letech však mé hodnocení Interstellaru stále roste, a klidně můžu prohlásit, že patří do top 5 filmů poslední dekády. Možná i do top 3. Amen

Vpodstatě je tohle filmový praotec všech těch Slavností sněženek, Hoří má panenek, Homo-homolků, dokonce bych řekl i Sluncí, sen a jahod případně facek. Taková ta vesnická odlehčenost, kterou lze najít pouze v našich končinách. Ale přesto tomu něco chybí. Možná zajímavější příběh, vypointovanější scénky, větší zacílení na typicky české vlasnosti a stereotypy, určitě tam chyběla tombola, a taky by pomohla nějaká ta katarze postav :) Nevím co by tomu pomohlo, působí to nedodělaně, nepropracovaně, začátečnicky. Ale ta atmosféra tam prostě je, krásná. Totálně prcatelná Křesadlová, taky krásná. Bez ní bych na to fakt nedokoukal.