papuchalk

Podíval jsem se na to po strašně dlouhé době, a zpětně musím uznat, že Doors patří do top 3 filmů Olivera Stonea. Jeho vrchol patří právě asi do doby 1989-1991 s tím, že četa trochu předběhla toto období. Jako mladík jsem si všímal jen ústřední postavy a známých písniček, ale dnes se na mě vylilo velice komplexní umělecké dílo. Doors není jen o té skupině, je především o stavu rozdělené americké společnosti ve velice složitém období (zaujala mne zpráva vysílaná v televizi, že v Detroitu hoří díky protestům 1400 budov.. proti tomu je dnešní USA naprosto v klidu). Film je o celém hnutí hippies, a pokrývá jak jeho kladné stránky, tak i ty záporné, a to poměrně objektivně stejným dílem. Ovšem jak směřuje film ke konci a k destrukci, v záběru převažuje velice dekadentní a pokleslá morálka umělců, ale i dalších, kteří se stavěli proti estabilishmentu. Film je také o nesouladu, nepochopení, a určité nesnášenlivosti Morrisona s diváky na jeho koncertech. V Americe byla celá řada konzervativně a nábožensky založených regionů, kde lidé chtěli vidět skvělou hudební show ve stylu Beatles v oblecích, a nikoliv extravagantního opilce tropícího jednu nemravnost za druhou. V zemi svobody je taková nesnášenlivost a vzájemné nepochopení velice zajímavé téma, a nutno podotknout, že velice dobře a nestranně zpracované. Velice silná linka příběhu je ta fiktivní indiánská. Za vrchol filmu považuji právě záběr z koncertu v Miami, po kterém skupina prakticky skončila, kdy ve snové sekvenci přijde na jeviště indián a orlím perem udělá odmítavé gesto přímo před zpěvákem. To je symbolický konec Morrisona, odsouzení od jeho duchovního spojence, který mu tímto gestem dá jasně najevo, že ho nebude dál chránit. Film je o tom, jak složitě se mladý a tvůrčí člověk srovnává se slávou a bohatstvím, ke kterému přišel prakticky přes noc. Je to past, ze které nemá šanci uniknout. Z technické stránky filmu mě velice překvapila kamera. Takové hrátky s optikou, hloubkami ostrosti, prolínáním multi-expozic, a hrátky s barevnými filtry a osvětlením obecně, se už jen tak nevidí. Přispívá to k velice uměleckému dojmu z filmu. Navíc minimálně 20% stopáže zobrazuje drogové sekvence, což dodává dokonce spirituální zážitek z filmu. Magická kamera ve spojení s místy až spirituální hudbou tvoří velice originální audiovizuální koláž. Po letech musím uznat, že Oliver stvořil masterpiece dalece přesahující žánr hudebního filmu. Film, který neobhajuje ani nezbožšťuje Morrisona, ani členy skupiny, ale ani nekritizuje nechápající diváky, prudící novináře, ani policajty zasahující na koncertech. Nechá každýho, ať si udělá názor sám. Srovnání s nedávno uvedeným životopisem Freddie Mercuryho bohužel není možné. To byl v podstatě průměrný film. **************************************************************************************************************************************************** EDIT 2012 - Když mi bylo asi 18, a celý léto jsem mohl dělat co jsem chtěl, objevil jsem hudbu Doors. Poté co jsem se do ni neodolatelně zamiloval jsem ještě to samé léto viděl film Doors a ten se okamžitě zařadil mezi nejlepší filmy, které jsem kdy viděl (dodnes). Magické propojení hudby, filmu a skutečných událostí na mně zafungovalo velmi silně a hluboko. Později když jsem zjistil, že bývalí členové skupiny Doors mají k tomuto filmu dost výrazné výhrady a naprosto se od něj distancují, jsem byl lehce zklamán. Ovšem poté, co jsem přečetl celou řadu knížek a viděl mnoho dokumentů o Doors fakt nechápu, co se jim na tom tak nelíbí. Musí se asi jednat o nějakou osobní averzi ke Stoneovi. Dovolím si tvrdit, že natočil Doors asi nejpřesněji a nejvěrohodněji jak to jen šlo, k tomu přidal uvěřitelnou a do konceptu Doors zapadající uměleckou licenci. Jako velký fanoušek Doors nemám výhrad a 15 let poté co jsem viděl tento film poprvé tleskám tomuto nádhernému dílu.

Hezké připomenutí + přehledné uspořádání všech významných okamžiků skupiny. Ovšem pro fanouška, který si přečte alespoň wiki stránku o Doors, témeř nic nového (až na pár detailů jako např. Jimův vztah s otcem). Kdo viděl film Doors od O.Stonea zjistí, že je jeho ztvárnění osudů kapely a chování jednotlivých hudebníků poměrně přesné, přestože členové kapely s tím filmem nebyli spokojeni a neztotožňovali se s ním (po shlédnutí tohoto dokumentu jejich odmítání Stoneova filmu moc nechápu - skoro mi to připadá jako nějaká osobní nevraživost vůči O. Stoneovi) . Uvítal jsem alespoň zvukové záznamy z toho problematického koncertu v Miami a z dalších Jimových úletů (videozáznamy jsou často sestříhané z jiných koncertů, ale tak dobře, že to skoro nepoznáte). Jedná se však o náhled na skupinu pohledem třetího člověka. Byl bych rád za dokument, ve kterém vystoupí alespoň Manzarek a Krieger, a poodhalí tu tajemnost jejich hudby, kde brali inspiraci, kdo pro ně byl hudebním vzorem, jak jejich písně vznikaly, a tak dále, zkrátka informace zevnitř skupiny. Zdá se mi, že na hudbu se tak trochu ve spojení s Doors zapomíná, chybí její analýzy, proč jsou dodnes tak významnou a neopakovatelnou skupinou, proč se je nikdo nesnažil napodobovat atd. Mnohem víc se mluví o tom, na jakém koncertě si vzal Jim tripa a jak ten koncert skončil ostudou a obžalobou... V tomto dokumentu se o tvorbě hudby něco málo dozvíme (že Doors neměli basáka, jak dlouho trvalo natáčení jednotlivých alb, kdo je produkoval, jakou technologií), ale jak už bylo řečeno nazačátku, jsou to většinou dobře známé informace. Pro člověka, který se alespoň někdy o hudbu Doors zajímal, je však tento dokument povinností. Už jen kvůli množství méně známých záběrů. Užijte si to

Po dvou dílech druhé řady.. koukám na to s dětma, líbí se mi to vizuálně i zvukově, je to takové učesanější než první řada zdá se mi. Souboj s drakem i s pavoukama napínavej, že jsem fakt čuměl. Ale to podstatný, děj, příběh, kam to celý směřuje, to je opravdu otázka jak tohle hodnotit. Mě vlastně nevadí, když není film přímočarý, nebo popisuje nějakou epizodní zápletku, která je vpodstatě bezvýznamná. Takový Pulp fiction je prostě soubor bezvýznamných historek, a jak to přitom funguje že? V řadě westernových filmů se taky vleče bezvýznamný příběh a podstatná je nějaká atmosféra pomalu ubíhajícího času. To by mi teda nevadilo, a tu atmosféru si náležitě vychutnávám. Problém je však v tom, že náš hrdina má pořád v baťohu toho baby jodu, má cíl hlavní mise přímo před ksichtem, ale pořád se vrhá do brutálně nebezpečných misí, který mu nejsou vůbec k ničemu, a kde toho jodíka může uplně s klidem zabít, a pořád ho tahá s sebou i na souboj s drakem (wtf). Prostě normálně by se s nějkým šerifem, když už zjistil že to není mandalorian, vůbec nebavil a jel si dál po svým. To samý s nějakou pasažérkou s vajíčkama. Takže najednu stranu mi to nevadí, je to prostě zobrazení běžného života bounty huntera, nadruhou stranu by to s tímhle nalezencem nikdy nepodstupoval, pokud má aspoň trochu zbylýho mozku po tom co o něj málem přišel na konci první řady. Místy chybí trochu ucelenější logika, například jsem nepochopil proč ty dva x-wingy, kteří Manda honili a chtěli ho zajmout, se vrátí a pomůžou mu postřílet pavouky, a nějak přiblble mu vysvětlí, že ho zatýkat nebudou, když jim ale Mando řekne ať mu pomůžou s rozflákanou lodí, tak to se jim najednou už nechce a odletěj pryč. Tak proč se tam vraceli??? Bylo jasný, že bez pomoci se odtamtud s rozbitou lodí nedostanou, takže to, že x-wingy odletěli, tím je prakticky odepsali na smrt a s pavoukama jim vůbec pomáhat nemuseli a neprodlužovali by jim utrpení pomalé smrti v mrazu bez zásob a  bez funkční lodi. No najednou loď nastartovali i když byla děravá jak titanik po havárce a odletěli sami... hm tak to mohli asi odletět ihned né? Chybí nějaký vtipný droid...

Konečně nová lokace, přístavní město vypadá skvěle i ponure zároveň. Super bitevní akce na lodi! Nemyslím tý lodi na moři ale na tý ve vzduchu :D

Ve čtvrtém dílu druhé série se vracíme na místo, odkud Mando v posledním díe první série odletěl. Stejná planeta, stejný lidi, stejný všechno. A s hrůzou si uvědomíme, že se za 4 díly nic podstatného nestalo : /

Super lokace s pahýlama stromů a mlhy. Konečně něco novýho a ne po stopadesátý osmý Tatooine. První jedi v sérii to pořádně oživil.

Konečně tolik chybějící dějový zvrat v sérii. Lokální nevýznamné bojůvky skončily, a najednou se dějí věci galaktického významu. Super přestřelka na mýtickém místě.

Asi nejvtipnější díl u kterýho jsem se dost nasmál. Jak zabijou toho velitele přímo v kantýně :D Bill Bur prokázal komediální talent. Čert vem logiku, proč je terminál s tajnými informacemi v nějaký jídelně vojáků.. a jaktože Mandův ksicht prošel skenem terminálu.. no blížíme se do finále a je to tuze znát.

Tak tohle mě dost překvapilo a nečekaně rozsekalo. Jeden díl lehce pitomoučké série dokázal totálně přebít, ztrapnit a zadupat do země nekompatibilní tři nové celovečerní epizody. Jak tam ten jeden jedi rozseká padesát dark trooperů, jako by to byli hadrový panáci, přitom z předchozího průběhu víme, že jsou to nepřemožitelné stroje. Netušil jsem kdo to tam takhle nakráčel se zeleným mečem, a pak po tom odhalení tváře jak se mi rozsvítilo, nojo vždyť to by mohl dokázat jen jediný jedi. Ten nejslavnější. Fakt krása podívám se určitě víckrát.

Začal jsem na to koukat kvuli dětem, jelikož na to chtěj mermomocí koukat, a potřeboval jsem nejdřív zjistit jestli to je vhodný i pro nejmenší :D Do mýho hodnocení se asi promítá dětská optika ( jelikož sám bych na to fakt nekoukal), ale když nad tím tak přemejšlím, bez dětské optiky bych SW filmy hodnotil velice špatně, snad kromě epizody 3. Z Mandaloriana jsem nadšen, okamžitě jsem najel na tu atmosféru, líbí se mi velký důraz na zobrazení planet, prostředí, hor, pouští, kaňonů, ledových pustin.  Líbí se mi minimalistický příběh ( prostě pro děti) který není ničím komplikovaný, nekrade si celou divákovu pozornost a umožňuje mu soustředit se na ten enviromentál a hudbu. Líbí se mi tak akurát zvolený humor, spíše formou  akce, než mluveným slovem. Hlavní postava se mi také líbí, chodí si klidným tempem po pustinách, mluví klidně i během největších přestřelek, helmu nikdy nesundá. Prostě není čím by byl nesympatický :D Přiznávám však , očekávání jsem měl naprosto minimální. Za pár slabších epizod snižuju z 5 na 4.