F.man

Já se v zásadě nudil. Neříkám, že se nejedná o silné téma umocněné svým reálným základem a výtečnou Swankovou, ale Goldwyn neumí tyto přednosti prodat a servíruje hodně unylé dílo. Až mám pocit, že se mu lehce rozsypalo mezi prsty, což při tématu a bezchyné Swankové zamrzí o to víc. Nemám problém s pomalým, civilním či jiným nestandardním dramatem, ale Conviction není ničím z toho. Přes vysoké místní hodnocení se mi ale možná jen netrefil do nálady. Uvidím, jestli ještě někdy bude možnost hodnocení upravit.

Right to the Face! Přehledně vysvětleno a interpretováno to, co si každý myslí, ale nedokáže to interpretovat. Určitě dokument který stojí za to.

Tak jasně, že nikdo nečekal, že Hannibal půjde porovnávat s diamantem jméném Mlčení jehňátek. Zároveň jsem ale od Ridleyho Scotta očekávál něco víc, než standartní a ničím přkvapující suchý thriller. To je ale zase problém předlohy, respektive scénáře, zvláště když druhý jmenováný je doslova špatný. Kdyby navíc v tomhle filmu nebyly určité scény tak naturalistické jak nakonec jsou jednalo by se o naprosto stádový snímek. Průměr tři hvězdy. Bowels in or bowels out?

Obrovský silný film, jeden z těch nejsilnějších co v naší zemi kdy vůbec vznikl. Ač na mě většinou válečné filmy s židovskou tématikou nefungují, tohle je primárně o náš, o češích, o našich povahách. Vynikající Polívka a Dušek. Jsme pěkně zvědaví na toho vašeho žida

Docela civilní romantické drama, které trošku dojíždí na to, že je napsáno až velmi přímě. Žádné velké odbočky a když už se náhodou nějaká objeví, tak ji Tany Hamilton nedokáže moc využít. Přesto ale stojí se Night Catches Us shlédnout protože nabízí velmi zajímavé prostředí, dobrý hlavní příběh Night Catches Us a příjemné výkony Antohonyho Mackie a Kerry Washington. I když mám ale rád tyhle klidné dramata, tady to přímo volalo o přitlačení na pilu a s tím spojeným ještě lepším využití prostředí Černých Pantherů.

Po několika velmi povedených rocích muselo přijít vystřizlivění a jindy poměrně sympatická Anne Hathaway po boku s jinak poměrně méně sympatickým Jamesem Francem byli ti, kteří to odskákali. Oskaři tento rok absolutně ztratily tempo a nebýt klasického sentimentu, promáknutého Kodak Theateru a Kirka Douglase, usnul bych po půl hodině. Takhle jsem to táhnul sice skoro až do rána, ale usínal jsem zoufale, což nebývá jindy zvykem. Příště lepší výběr prosím, sympaťáci fungovali.

Forman stále umí, ale tentokrát se mu nepodařilo udržet skvělou kvalitu po celých 110 minut a zejména ke konci už osciluje k poměrně všednímu zobrazení. Každopádně velký potlesk za zpracování, kdy očima Francesca Goyy nahlížíme do příběhu Inés, její rodiny a samozřejmě skvěle zahraného Lorenza. Celkově Forman vytáhl z herců maximum a ať Portmanka, již zmíněný Barden nebo i další herci - ti všichni hrají na jedničku. Jsem na vážkách mezi 3 - 4 a za ten smysl pro detail a filmařskou zručnost bych se i rozhodnul pro hodnocení vyžší, ale druhá půlka na mě už skoro, kromě namaskavané Natálie, vážně nefungovala. So what, I have three Napoleon Bonapartes in here, and two of them are Arabs.

Jak tak pročítám místní komentáře, hodně z diváků si ze Štěstí bere to, že se jedná o oslavu chudoby. Zřejmě jsem viděl jiný film, ale já tam nic takového neviděl. Jasně, odehrává se to, jako u Slámy standardně, na sociálním dně, jasně pracháč je tady negativní postava a jasně hlavní figury dojdou v tomhle prostředí ke spokojenosti. Všechny tyhle věci ale implikují úplně jiné momenty a ne primárně chudoba. Naopak já měl hodně špatný pocit a jestli byl teda Slámuv záměr opravdu glorifikovat, na mě mu to zoufale nevyšlo. Tak nebo tak, příběh jako takový na mě fungoval skvělé. Možná to bylo opravdu tím prostředím, ale proč ne. Máme točit filmy jen ze středních vrstev a výš? Dost už o tom. Trojice Vilhelmová, Geislerová, Liška nadstandardní výkon. Nevíce jsem byl unesen s Áňi, která mi Monikou pře sledování pěkně zvedala emoce. I výběr hudby, kamera... Jo, já jsem ze Slámy spokojen, prozatím určitě nejvíc v jeho filmografii. Tondo... Až si je Monika vezme, tak já za ním pojedu...

Jesus "FUCKING" Christ. Kokain! Peklo českého houhou-buznyzu vylezlo na povrch světa! Útok na lidskou podstatu! Dejte mi lajnu! Rozvrácení státu proti kterému jsou útoky Al-Kaidy trapné výkřiky nespokojenců! Kokain! Doprdele Agáta a melouny! "JEŽISMARIA PROSKLENÝ VÝTAH! " "Co toto je totok?" "Paní to je letadlo!" Frrrk! "Moj manžel, no viete, no s KURVAMI no" Achachachacha. Doprdele. Ale tu MILFku bych mrdal. "Mám velký barák" Neeee nemáš, to má máma hlupko. Tfuj. "Ale ta paní Dolly, ta má na to, že je taková hubená ale prsa." HAF! Těším se na další a další díly! Již nikdy nic jiného! NON STOP KANÁL plný píč, PROSÍM!

Říkejte mi cynik, ale obyčejně na mě filmy, které se diváka snaží "vydírat" zas tak moc nepůsobí. Nemůže za to ani tak stav hlavního hrdiny, ale většinou scénář a režisér, kteří často derivují filmový jazyk jen na ono postížení. Tentokrát ale tleskám HBO a tleskám Claire Danes, protože k postavě Temple Grandin přistoupili citlivě, bez přílišné glorifikace a snažili se rozvést a ukázat chování autismu bez toho, aby byl divák tlačen k jakýmkoli soudům. Teda určitě ne tak okatě jak to mnohdy dopadá. Film tedy dostal jakousi "lehkost", a věnoval se tomu, co bych od takovéhoto typu autobiografie čekal. No a výkon Claire Danes, o tom je zbytečné cokoli psát, protože je prostě vážně skvělý. Kéž by televize točili více takových filmů. Možná bych se pak na ni i občas podíval. Nature is cruel, but we don't have to be.