Vladajsoucna

Špičkový psychothriller, obsahově se vracející k období politických procesů 50. let, avšak svým zobrazením nekontrolované moci, požírající i své děti, má co říci i dnes. Procházkův vynikající, z vlastních funkcionářských zkušeností dobře odpozorovaný scénář se stal předlohou k filmu po všech stránkách mistrně zpracovaného - od Illíkovy klaustrofobické černobílé kamery přes Havelkovu depresivní muziku po strhující životní herecké výkony dua Bohdalová-Brzobohatý. Především Bohdalová svou z vnějšku držkatou a omezenou, vevnitř však citlivou a rozumnou postavu Anny nemohla zahrát lépe.

No já nevim no. Pavláskové se sice tímto filmem podařilo vylézt z odpadu, kam se dostala svým Bestiářem, ale do kvalit jejího debutu má Zemský ráj velice daleko. Původně jsem se filmu děsil, jakmile jsem slyšel slova herce Etzlera, že v současnosti je v naší zemi velký příklon k levici a proto by měl každý vidět Zemský ráj (perzekuce disidentů za minulého režimu jsou opravdu racionální důvod, proč podporovat neoliberální rozkrádání této země, ach bože..). Nakonec jsem docela rád, že nejde přímo ani o připitomělou antikomunistickou agitku, ani kýčovité podbízivé retro a'la Vyprávěj. Kvůli tomu však nelze zavírat oči nad nedotaženým scénářem Terezy Boučkové, televizně plochou kamerou Diviše Marka a teatrálními hereckými výkony, snad s výjimkou talentované Terezy Voříškové, která po Bobulích a Rytířích dostala konečně roli, ve které není jen na okrasu. Škoda, že osobní příběh její hrdinky získal ve filmu menší prostor než jaký si zasloužil. Celé téma disentu je dnes neaktuální, místo toho, aby film nabídl nějakou podrobnější analýzu jejich počínání nejen před, ale i po převratu (což by bylo jistě zajímavé, i když ze současného mainstreamového hlediska "kontroverzní), většinu času vyplňují hluché výlevy z erotických eskapád postav, jejichž předobrazy jsou Landovský, Havel či otec scénáristky Kohout. Film končí velmi trapně hysterickou scénou policejního zatýkání a rádobypůsobivou návštěvou u věznice, ve které sedí Vetchého hrdina Pavel (neboli Havel). Celkově plytká nuda, která neurazí, ani nenadchne.

No Miriam! Ingrid! Vlasto! Kukačko! Henry! Prostoto sama!

Ano, je to bulvár. Ale po odchodu toho idiota Tuny přestalo být novácké zpravodajství tolik ODSácké, proto je o něco snesitelnější. Navíc zpravodajství ČT není objektivnější ani o chlup, tak proč kopat do blondýny, černocha a někdejšího normalizačního TV zpravodaje..

Železný, to byl PAN KOMIK, byť nechtěný. Kvůli němu prostě stálo za to sedat si v pravé sobotní poledne před televizi a obědvat. Přehlídka stále pitomějších nováckých ksichtů jej nenahradí ani v nejmenším.

Jedině za pět! Pravidelné one man show českého Berlusconiho bylo tím nejvipnějším, s čím Nova kdy přišla. Koláče sledovanosti, takřka filosofické úvahy o každém prdu, superdementní dotazy konzumního národa, náměty na reportáž, komolení jmen zahraničních herců. To vše byla pravidelná porce skutečně bláznivého, sofistikovaného humoru jak z dílny Monty Python! Pravda, zajíc Zaza a nová grafická znělka bez "námětu na reportáž" byli jen trapné, ale to už byla doba, kdy se začaly rýsovat výsledky skandálních arbitráží a tím i Železného konce. Půl roku před odvoláním byl ale zvolen do senátu a stačil si tak zajistit imunitu - kampaň ani dělat nemusel, když každou sobotu promlouval k národu prostřednictvím nejsledovanější televizní stanice. Ve vrcholné politice se nakonec udržel ještě kratší čas než v ředitelské funkci - jeho klausiánský pravicový populismus přestal voliče zajímat. Tak jako zanedlouho pošlou tamtéž dalšího nováckého miláčka Džona. Nechť se celebrity drží svého kopyta. Džon novinařiny a scénáristiky, Železný kabaretiérství. To mu šlo ve Volejte řediteli prostě skvěle. Ale ředitele ať už raději nedělá, další mnohamiliardová sekyra by snad nebyla po chuti ani nejfanatičtějšímu Novákovi... "Hezké sobotní poledne, dobrou chuť, pokud právě obědváte, vítejte u 12165141781781857878tého vydání pořadu Volejte řediteli"!

Šimek je tragikomická postava českého showbussinesu. Vše, co dělal s Grossmanem, bylo inteligentní, vtipné, zkrátka vynikající. Jakmile Grossman zemřel, jako kdyby Šimek odešel i s ním. Vše, co následně dělal s Krampolem, Nárožným, Sobotou a naposledy s Bubílkovou už mělo jen sestupnou tendenci kvality. * dávám tomuto pořadu jen proto, že Šimek ho ještě držel svým bezprostředním výrazem nad dnem. Bubílková sama už je jen a jen odpad.

Poslední díly jsem už raději nesledoval, nejvíc se mi stále vybavuje první díl s českými politiky. Zpívající Ičko Langer s batůžkem a Konvalinkovou bylo něco tak zrůdného, až krásného, proto dávám jednu *.

Protože zde nechci používat vulgarismy, zdržuji se svého komentáře.

Historicky velmi nepřesné, zato filmařsky jedinečné vrcholné dílo Formanovy tvorby. Tak jako v Shaferově předloze se nejedná o pietní biografii (proto ty historické kiksy), nýbrž o alegorii střetu geniality s průměrností. Forman, Ondříček, Pištěk, Černý, Hulce, Abraham a mnozí další rozhodně mezi salierovské umělce nepatří, proto vytvořili jeden z nejlepších filmů všech dob. Amadeus je bohužel i důkazem, že Forman po něm začal stárnout nejen věkem. Jestliže v Goyových přízracích většina scén včetně těch z mučírny (!) jsou natočeny jako plochá televizní inscenace, v Amadeovi se Formanovi dokonce i ze zdánlivě nudného výjevu ze psaní Mozartova Requiem podařilo vytřískat strhující zážitek. Tak doufejme, že Forman zase někdy filmařsky omládne..