Furry_Sheep

Téměř po roce jsem si dílo dánského sadisty pustila podruhé, přestože jsem se zapřísáhla, že tak neučiním. Už u Prologu jsem si říkala ať už to skončí - a zároveň jsem film nedokázala vypnout. Logické nesrovnalosti a pár zbytečně přehnaných scén? Já osobně jsem je potřebovala, jinak by mě film zcela pohltil. A nemluvím teď zrovna o lišce. Charlottte Gainsbourg se nebojí zahrát "ženskou na zabití", Dafoe rovněž exceluje. "Stříhací" scéna mě kupodivu "dostala", přestože jsem o ní četla už před uvedením snímku tolikrát, že jsem spíš čekala, že budu obracet oči v sloup. Tady se nabízí srovnání s oční bulvou v Andaluském psu... Film je rozhodně pro náročnější, přemýšlející, možná i "tak trochu jiné" diváky. Kdo chce vidět klitoris, ať mrkne na porno, kdo chce vidět divná zviřátka, ať si pustí Vydrýska. Tenhle film nemá být prvoplánově skandální. Jestli ve mně Záhada Blair Witch odstartovala posvátnou hrůzu z lesů - tremens et fascinans - pak Trierův Antichrist ji završil. Po druhém shlédnutí trvám na čtyřech hvězdičkách, po třetím možná přibude ještě pátá.

Průměrný, o něco krvavější a vulgárnější (co se slovníku hlavních hrdinů týče) přírůstek do found-footage rodiny. Vcelku zábavná jednorázová podívaná k čaji o páté, rozhodně nic, co by vás při půlnočním domácím promítání ve zhasnutém obýváku vyděsilo k smrti. Poměrně dost krve, poměrně málo lekaček, nechutně mnoho křoví, hodně pobíhání a jekotu, lehce nadprůměrný závěr.

Lahůdka spíše atmosférická a psychologická než vyloženě hororová. Pár předvídatelných okamžiků by se - jako snad v každém hororu - určitě našlo, převládá však spíše napětí. Tvůrci stihli brilantně vybojovat divákovu pozornost hned na několika frontách: můžeme sledovat zhoršující se psychický stav matky, to, jak malého Samuela čím dál více stravují vlastní děsivé představy...a pak je tu samotný Babadook. Film je lahůdkou i po vizuální stránce, už dlouho jsem si nevšimla, že by se v podobném snímku podařilo barevně sladit exteriéry, interiéry i oblečení všech účinkujících. Čekáte-li děs, hrůzu a lekačky, poohlédněte snad raději po něčem jiném, ani tak by vám ale Babadook neměl uniknout.

Tohle musí ocenit každý milovník slasherů. Především začátek mě hodně bavil - ocenila jsem i maličkosti typu holčiček v bílých šatičkách přeskakujících přes švihadlo v pozadí jednoho záběru. Od chvíle, kdy se Leslie loučí a jde "do akce", jsem se už nudila. Třešničkou na dortu byla má oblíbená Zelda Rubistein v roli knihovnice.

Ani notná dávka nostalgie mě nedonutila k více hvězdičkám. Nicméně pořád mám v živé paměti postavu psychopatky Emily (tuším v první sérii - chtěla něco podpálit), která ve mně tehdy vyvolala pochybnosti, zda jsem vůbec na kluky.

Oldschool ultragore zombie komedie, která si nebere servítky. Braindead vás zaplaví hláškami, neuvěřitelnými scénami, hektolitry a hektolitry krve - a přesto nejde o laciný snímek. Krev zde není tak úplně krví, násilí není tak docela násilím, a batolata nejsou tím, čím se zdají být. Na své si přijdou freudisti ("vztah" Lionela s matkou), milovníci zombie filmů (zombies se zde chovají VELMI nestandartně, stejně tak je s nimi i v několika scénách nestandartně zacházeno), i příznivci inteligentních (ano, čtete dobře - Braindead považuji i přes jeho zdánlivou zvrhlost a totální ztřeštěnost za inteligentní snímek) komedií. Puding, sekačka a baby-zombie rulezzz. "I kick ass for the Lord!"

Viděla jsem jeden díl (ale CELÝ!!!!!!!!!). Co znamená "hořkoslaně cukrový"?

Zbytečně natahované (logicky - potřebovali to roztahat do dvou dílů). Místy vtipné (i v momentech, které mají být vážné), místy lekací. Oproti předchozím dílům jsem postrádala napětí a dusnější atmosféru - paradoxně tento díl by správně měl být "depresivnější". Příjemným překvapením je kreslený příběh tří bratrů. Scény á la "Harry a Hermiona stokrát jinak" si tvůrci skutečně mohli odpustit. Pokud od filmu nic extra nečekáte, budete spokojeni.

V mém hodnocení hraje významnou roli i nostalgie a vzpomínky, které mám s promítáním spojené. Vytrvalý déšť, napjatá atmosféra, vášně, vášně, vášně a hudba, která filmu sedne jak poklice na hrnec. Po shlédnutí o několik let později musím dát střízlivé dvě hvězdičky, třetí připisuji za nahý zadek Ralpha Fiennese.

Dokument Lauren Greenfield zachycuje neustálý a krutý boj pacientek s poruchou příjmu potravy. Divák má možnost nahlédnout nejen do mysli nemocných dívek a žen, ale i do chodu specializované kliniky, jejíž personál má zjevně co dělat s vlastními problémy a klientkám mnohdy více škodí, než pomáhá. Jedna z hrdinek dokumentu, Polly Williams, byla v roce 2008 nalezena mrtvá. Na Youtube jsou ke zhlédnutí vystřižené scény: Shellyina terapie, sebevražedný pokus jedné z pacientek, arteterapie, diskuse o zdravotních dopadech PPP a "terapie" na pláži.