Kaka

Ukázková gradace, skličující atmosféra beznaděje a nepřekvapivě famózní herecké výkony. Cate Blanchett hraje opět parádně, ve stylu Blue Jasmine a Judy Dench a její stará, zatrpklá psychopatická baba také stojí za to. Misery ze střední školy.

Ačkoliv si série 2 drží primárně v první polovině stále velmi slibné tempo a rytmus, konec se vyhrotit a vytěžit do maxima nepovede. A místo těžkotonážního závěru slibně se jevící evropské heistovky finále působí zpomaleně, s přehnanou dávkou emocí a absencí dynamiky a alespoň trochou realismu. Že je La Casa de Papel spíše než syrová krimi výhradně scénáristická hříčka a zábavná hra na kočku a myš už víme dávno. Bohužel postupem času to došlo tak daleko, že už jsem byl jen v očekávání, kdy si dají hlavní hrdinové siestu o páte s ochutnávkou sangrie a zatancují si spolu vášnivě flamengo, načež řádně od srdce rozeberou své vztahy od A do Z. Má to povětšinou fajn vibe, ohromně sympatický mix hlavních (anti)hrdinů, ale postupem času se Casa přelévá z akční kriminálky do rozkodrcané romanťárny za zvuku browning kulometu a to jí bohužel příliš nesluší. Pořád za čtyři, ale už jen tak tak.

A pak že takovéhle příběhy umí točit jen Hollywood. La Casa je zcela zaslouženě prime dílo Netflixu. Má neotřelé herce, skvěle napsané postavy a strhující zápletku. Dají se mu vytknout některé pochybné překlepy v logice a slabší technická stránka, přece jen se ta akce svým nábojem a celkovým setingem kouká na americké kamarády z velké dálky, avšak tahle španělská paráda překvapivě akci jako hnací motor vlastně vůbec nepotřebuje. S tak skvěle zahranými a spontánními postavami, důvtipem a napětím si bez problémů vystačí. Jediná obava směřuje k možnému budoucímu překombinování příběhu, ale zatím si La Casa de Papel drží vysoký standart a svěží evropský feeling. Špičkový přírůstek do heist žánru.