Kaka

Důstojné vyvrcholení skvělé minisérie, kde do poslední chvíle divák neví co se stane o minutu později. Nepředvídatelnost chování postav a vyústění celého komplotu je jedna z největších deviz celého seriálu a u šesté epizody to platí o to víc. Výborný nápad s bombou. Je to extrémně napínavé a zábavné.

Špionská epizoda, za kterou by se nemusel stydět ani Jason Bourne. Sice je Bodyguard méně načančaný (rozuměj méně hollywoodský) a s menším production budgetem, ale pořád má sakra grády, skvělou zápletku a uvěřitelného hlavního hrdinu. Kdopak asi bude hlavní záporák ?

Z plnokrevného akčního thrilleru se Bodyguard plynule překlápí do prvotřídní kriminálky/procedurálky plné výslechů, potenciálních špionů a zprofanovaného politického aparátu. Svěží, napínavé, aktuální.

Trojka slabší především kvůli nečekaně dlouhé a důležitě podané love story. Možná důležité pro další díly, možná jen samoúčelná vata pro natažení celé série - uvidíme. Závěr to vytahuje nahoru ne kvůli poslední scéně, ale té předposlední. Co je v kufříku ?

Dvojka obsahuje známou akční scénu, která tvoří pomyslný vrchol celé epizody. Tvůrci dobře uchopili akci, dobře píšou dialogy i postavy, plus postupně servírují jakési nejasné, zastřené momentky, které mohou případný twist v příběhu posunout doleva, stejně tak jako doprava. Pokud si to samo sobě nepodrazí nohy nějakým totálním nesmyslem jen aby režisér ukázal šokující pointy, mohlo by to být skvěle kompaktní nejen svou atmosférou a realistickým feelingem, ale i propracovaným a smysluplným dějem.

Zatím více než slušný úvod k minisérii, kde bude zřejmě minimalismus a realističnost hrát klíčovou roli. Typicky anglicky pochmurné, úsporné s důrazem na skvělý timing scén a famózní casting. Úvod ve vlaku je prvotřídně inscenovaný nervák a bude velmi zajímavé sledovat, jak se tvůrcům poradí našponovat a scénáristicky provázat další epizody, plus pochopitelně zda neodfláknou akční scény. Zatím velká spokojenost.

Drsnější, temnější a cyničtější verze bijáku z 99tého. Helgeland si splnil to co chtěl a Straight Up cutem dává definitivně sbohem této neo-noir uber cool gangsterské jednohubce, která toho sice moc neřekne, ale tváří se celou dobu opět zatraceně stylově.

Občas napůl mezi průserem a důstojným zakončením příběhu legendy. Akce je pořád sympaticky dynamická a efektní, na druhou stranu scénář je vycucaný z prstu a Scott Adkins v jedné z nejnesympatičtějších rolí. Trojka byla taky v mnoha aspektech řádná bejkovina, ale alespoň se to nebralo tak vážně (Tyson). Zdejší problematika kolem rasismu je podaná hloupě, jednostranně, povrchně. Snad tedy definitivně čtvrté a poslední představení, žádné resurrection.

Netflix se pochlapil a natočil ponurý, špinavý a velmi věrohodný historák, který se může směle srovnávat s těmi nejlepšími v daném žánru. Nedočkáme se sice žádných opulentních bitev za hřmotné muziky Zimmera, ani kamerových hrátek s digitálním Colloseem, přesto něco málo akčnění tam je a žádnou ostudu si tvůrci v tomto aspektu neudělali. The King jde ale jiným směrem a je to žrejmé už od počátku. Veskrze tiché, plíživé drama o politikaření, pletichaření a špinavém středověku, kde jsou jen poddaní a nebo nepřátelé. King stojí a padá především na realistickém podání látky o které pojednává a na Chalametovi, který zraje jako víno. A když nakráčí před vojáky se svým proslovem, je vymalováno.

Překvapivě velice zábavná trojka, která zdatně kombinuje mrštnou a nápaditou akci, společně s dojemným důrazem na rodinné hodnoty - mimochodem zapojení Mika Tysona se ukázalo jako výborný tah a jeho momentky jsou zdaleka ty nejzábavnější na celém filmu, avšak zároveň se celý příběh posouvá do daleko silnější osobní roviny, než tomu bylo napřáklad ve dvojce. Tvůrci zároveň přitlačili na rozpočtu a na snímku je to poznat.