Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Akční
  • Drama
  • Dobrodružný
  • Animovaný

Recenze (907)

plakát

Star Trek: Podivné nové světy (2022) (seriál) 

Výborný návrat k čistokrevnému Star Treku, který stojí hlavně na ohromně sympatické posádce (Nurse Chapel!). Na ploše deseti dílů se vyzkouší kupa žánrů a fungují všechny (od ponorkového thrilleru, přes vztahovou komedii, až po napínavou poctu Vetřelcům), takže za mě palec vysoko nahoru. Kéž by to mělo premiéru před pěti lety, a ne ve chvíli, kdy už Star Trek (po Do neznáma, Discovery a Picardovi) zajímá jen hrstku lidí :/

plakát

Star Trek VI: Neobjevená země (1991) 

Trekovská horská dráha funguje neomylně a v tu správnou chvíli do ní naskočil zpátky Nicholas Meyer (Khanův hněv). Díky němu se vrátila atmosféra i napětí a navíc vylámal skvělé herecké výkony jak z osvědčené posádky, tak z nováčků. Neobjevená země je proto důstojným zakončením poutí Kirka a jeho kámošů, kteří se konečně nebojí uznat vlastní stáří, ale nebrání jim v tom, aby to ještě naposledy nandali všem nepřátelům míru v galaxii. Nechybí akce, hlášky i slušný scénář a vůbec všechno, co můžete mít na Star Treku rádi, takže u mě velká spokojenost.

plakát

Star Trek V: Nejzazší hranice (1989) 

Bože, proč... Spock a létající boty? Uhura balící Scottyho? Kirk vs. bůh? Shatner se dostal k režii a snažil se ze svého kapitána udělat až moc velkého borce, což dopadlo nejhůř jak mohlo. Půl filmu tak jen nevěřícně kroutíte hlavou, co se to sakra děje a kam se poděla inteligence trekovských zápletek. Některá odhalení jsou sice fajn (McCoyův otec), jiná však z rodu debilních (Spockův bratr) a celý příběh je bohužel jen jedno velké rádoby filosofické krafání, které se nakonec promění v mlácení prázdné slámy. O zabitých hláškách a hrozných tricích nemluvě.

plakát

Star Wars: Síla se probouzí (2015) 

Je to doják. Hlavně díky starým známým, kteří se vracejí s velkou chutí, ale nezklamává ani nová generace. Boyega hláškuje jako o život, Driver budí respekt, Isaac je už po dvou scénách totální borec… no a Daisy Ridley si jasně urvala titul „herecký objev roku“. Star Wars tak zůstávají ságou o postavách, jimž ohromně fandíte, a díky Abramsovi jsou navíc i brilantně dynamickým blockbusterem, u kterého se nejde nudit. Paradoxně je to ale i jejich jediná velká slabina, těch 132 minut totiž uběhne hrozně rychle a třeba vykreslování posledních tří dekád zabere tolik času, že se nestihne pořádně řešit ústřední konflikt s „novou Hvězdou smrti“. Epizoda VII tak v tomhle směru zůstává těžkou kopírkou čtyřky. Veškeré planetární šarády se tu ale bohužel dějí dost mimochodem, pročež mívají komorní scény výrazně navrch. Na jednu stranu je dobře, že se na postavy hledělo víc než na spektákl. Na druhou stranu tu ale zkrátka není ideální balanc, který by z nových Star Wars udělal geniální popcornový zážitek. „Jen“ se famózně otevřela nová trilogie. Což ale k fandovské spokojenosti samozřejmě stačí! (9/10)

plakát

Star Wars: Vzestup Skywalkera (2019) 

Už zase budu v menšině, ale hlásím ohromnou spokojenost. První půlka Vzestupu Skywalkera je nabušená blockbusterová jízda, u níž mě trápilo hlavně to, že moc nezvládá ždímat emoce. Abrams jako by potřeboval hlavně atrakce do trailerů a chtěl předvést, že pořád umí dynamickou akci jako málokdo jiný. V klíčové chvíli se však ukáže, že všechno to létání, utíkání a střílení byla jen předehra k osudovému dramatu, které naplno využívá Daisy Ridley i (znovu luxusního) Adama Drivera. Druhou půlku filmu jsem tak jen vykuleně civěl na plátno a střídavě se radoval z fandovských pomrknutí a obdivoval Abramsův tah na branku, jenž samozřejmě ohýbá celou trilogii zpátky k sedmičce. Ano, v jádru to je opačný extrém než Poslední z Jediů a těžkotonážní hra na jistotu, která místo důkladných vysvětlovaček raději šlape na plyn. Právě díky tomu ale jde o tak famózní zážitek, který jsem v módu dvanáctiletého kluka hltal plnými doušky. Tahle má vypadat úderná pohádka z 21. století! (9/10)

plakát

Stěhování pana McAllistera (2007) 

Hodně slabá road movie plná nechutných fórů, které podráží nohy tupý scénář a naprosto nezajímavý hlavní hrdina. Jon Heder zachraňuje kulové, parodie na Šíleného Maxe a Dóm hromu je dost ubohá a kdyby nebylo extrémně cute Mily Kunis, těžko bych to vydržel do konce.

plakát

Stmívání (2008) 

Lepší než jsem čekal. Stmívání se sice zahalilo do laciného looku, který se snaží být děsně cool a často se mu to moc nedaří, jenže Kristen Stewart je prostě sympaťačka a táhne tuhle lovestory mezi obyčejnou dívkou a upírem vpřed celkem bez problémů. Je škoda, že se film díky provařené pointě (Baf! Cullenové jsou upíři! Kdo to čekal, když má každý z nich na sobě jen dvacet kilo bílého pudru...) rozlomí na dvě půlky a Catharine Hardwicke musí hodinu práce smést ze stolu, aby mohla přejít do akčnějšího módu, který však díky až úsměvně špatným trikům dost ztrácí na síle. Ne že by byly postavy z první půlky nějak valně sympatické (Indiána vyměnit!), ale člověka potom zamrzí, že se musí potýkat s novou bandou, z níž nikdo, z pochopitelných důvodů, nestihne říct víc než dvě věty. Ale abych se dostal k největšímu problému Stmívání. Kdo tam proboha obsadil Roberta Pattinsona? Ten člověk neumí hrát! Nevím, jak to maskoval ve čtvrém Potterovi, ale Pattinson je totální dřevo a spolehlivě likviduje většinu dramatických scén. Snad půl filmu jsem vážně přemýšlel o tom, jestli se nejedná o nějaký sofistikovaný vtip, který pochopí jen ten, kdo četl knihu, ale silně o tom pochybuju. Nakonec i přesto Stmívání hodnotím docela pozitivně, protože výrazně nudné pasáže jsem nezaznamenal, při Pattinsonových výstupech jsem se alespoň zasmál a celé je to jen neškodná báchorka pro ty, co neznají Buffy (nebo už ji naopak znají nazpaměť), která mě nijak výrazně neurážela. 6/10

plakát

Stone of Destiny (2008) 

Spíš televizní film, ale když se k němu dostanete netušíc, o čem vlastně je, vyfasujete napínavou, romanticko-dobrodružnou pecku, jakých není nikdy dost. Proto nečtěte synopsi a vzhůru na Youtube! :)

plakát

Storytelling (2001) 

Solondz je rozhodně zajímavým tvůrcem. Zahazuje příkrasy z klasických amerických komedií o outsiderech a snaží se jít mnohem hloub a hlavně jinudy, přičemž všechny ty ohrané motivy typu "jsem mladý a tak prozkoumávám svojí sexualitu" nebo "rodiče mě vůbec nechápou" neservíruje prošpikované prvoplánovanými vtípky nebo naopak učebnicově postavenými vypjatými situacemi (ok, až na vyjímky), ale tak nějak by the way, aby jeho nahlížení na problémy mladých nevypadalo násilně. Vyprávěné příběhy se mu daří netradičně orámovat, má šťastnou ruku na herce a vůbec musím říct, že mě začínají dost zajímat jeho ostatní filmy... Ale třeba jsem jenom naivní a Storytelling je neskutečně trapné, nudné a zbytečné :)