Tomyfrok

Ani nevím, čím mě tenhle film zaujal, ale nechal ve mně něco, kvůli čemu jsem po vypnutí filmu nemohl vypnout onen zvláštní pocit naplnění a přestat o něm přemýšlet. Ano, nádherná Rose Byrne zapůsobila, ale dozajista je třeba vyzdvihnout především hudbu. Nevím jak se to stalo, Ch. Lennertze vlastně téměř neznám, ale tohle mě chytlo a hnedka jsem se sháněl po soundtracku. Hugh Dancy byl místy trochu mimo realitu, a to i tu Aspergero-syndromovou, ale zahrál svou roli se ctí. Celkově byl tenhle snímek víc než povedený, ale ten závěr mu nějak pořád nemůžu odpustit. Ne, nejde to. (hodnoceno ***)

Tenhle příběh byl sám pro sebe a absolutně nemá význam rozebírat, zda by se mohl či nemohl v současném světě udít. Chce totiž říct mnohem víc, než první pohled napoví, a každému to jeho. Pro mě to bylo paradoxně vypnutí z víru velkoměsta, bezstarostnost, touha, spousta barev a světla, maximální prožitek... a takhle bych mohl jmenovat dál. Postavy filmu Aein prožívají něco nepopsatelného, protože jen stěží bych si troufl mluvit o lásce. Ale je to něco tak pozitivního a opravdového, že se po nějaké době začnete usmívat společně s oběma milenci. Zhruba ve dvou třetinách je jedna poměrně hluchá pasáž, nicméně jako celek působí tento jihokorejský snímek velmi povedeně. (75 %)

Nádherná a zárověň děsivá průprava historií o 16 století zpátky. Není třeba, aby takový film zachycoval přesnou realitu, ostatně kdo vám dneska zaručí, že to, co je zapsané v moudrých knihách, tak opravdu proběhlo. Důležité je, že náboženství hrálo prim, a to jak v politice, tak v běžném životě. A křesťanství má za staletí působení na svědomí mnoho životů. Je až děsivé, jaké analogie si člověk z Agory může přinést do současného světa. Snad i proto tak vysoké hodnocení. Sama Hypatie v podání Rachel Weisz, o které tento snímek vypráví, není ani tak tím hlavním a její snaha o poznání fungování vesmíru je zde, byť zřejmě reálně, nadnesená spíš ke kontrastu ku víře v Boha/y. Agora ukazuje, jak je i náboženství nestálé, vrtkavé a především, jakým je nástrojem moci ať už jste politikem či fanatickým vyznavačem. Z obou stran zní jediné: "Kdo není s námi, je proti nám. Jediný trest - smrt." Na ateismus nebo jen vlastní poznání nebyl v jistých dobách brán ohled a slovo "tolerance" v tehdejších slovnících nemělo místo. Donutí k zamyšlení. (70 %)

Co by si asi Tim Burton počal bez vizuálních efektů, říkal jsem si po pár minutách filmu. Jenže on je natolik dobrý ve svém řemesle, že by si se svojí fantazií vystačil s tunami makeupu, rťenkami, pudry a hóóódně krepového papíru. Jenže jeho styl se s tím mým trochu tříští a po půl hodině Alenky v říši divů jsem se upřímně nudil. Po nějakou dobu jsem balancoval na hranici, zda-li dokoukat, nebo vypnout. Ale dal jsem jí šanci a jsem za to rád. Nejsem Burtonův zbožňovatel, ale asi se ve mně probudilo malé děcko, protože jsem se začal těšit, jak to celé dopadne. Nejde o žádný velký hit, který bych všude doporučoval, ale jako moderně zpracovaná pohádka to u mě obstálo. A u hlášky "setnout hlavy" jsem se vždycky upřímně zasmál. (60 %)

Jeden z mála filmů, o kterém jsem si před návštěvou kinosálu téměř nic nezjišťoval, před delším časem jsem zhlédl pouze trailer a nechal se nalákat na herecké obsazení. Režisér Joe Wright se vydal cestou opětovné spolupráce s Keirou Knightley, která se jednou zajisté zapíše do dějin kinematografie jako nečastější představitelka v historicky laděných snímcích. Jak k Pokání tak k Píše a předsudku jsem měl zásadní výhrady, Hanna (bez Keiry) mě zaujala ještě méně. Anna Karenina mohl být s klidným svědomím velkofilm, jenže ve Wrighově podání trpí jistou zvláštností, kterou jsou všudypřítomné divadelní prvky. Víc se asi ani nehodí prozrazovat a ať si učiní obrázek každý sám, ale když rozšířím obzor na mé přátelé, většina si na nezvyklé pojetí chvíli zvykala. Následně však Karenina nabírá spád, byť do děje vtahuje pomalejším tempem. Až v půlce jsem začal přemýšlet o Tolstého předloze a jak to pěkně zapadá. Začalo mi docházet, jak velkým dílem román ve své době byl a jak některé jeho prvky nikdy nezestárnou, jen se porůznu modifikují. Herecké provedení nebylo až tak slavné. Keira standardně povedeně odvedla dobrou práci, k mužským rolím už bych musel zmiňovat výhrady, na které tu není prostor ani chuť. V neposlední řadě je pak mírnou vadou na kráse 130minutová stopáž, jelikož hned několik scén bych výrazněji osekal, celkově tak ke sto minutám. Výsledek je však solidní a Wright ani Keira ostudu neudělali jak sobě, tak ani světovému slavnému románu (65 %).

Třikrát příjemně překvapen, jednou vítečně pobaven a zbytek průměr a níž. Taková ta klasika, že HBO točí to lepší z české seriálové tvorby nemusí platit za každou cenu. Všechny postavy jsou ve svých charakterech striktně jednostranně vyprofilované, snad aby nikdo ani za mák nezapochyboval o jejich roli a filmovém údělu. Tím pak vznikají scény, které ničím nepřekvapí, ba co víc, mnohdy jsou trapné a nesmyslné. Těch lepších (většinou za vystoupení Jitky Čvančarové) je jen co by se za nehet vešlo. Uměle pak působí totální propojení postav v jeden příběh, byť to jako ústřední motiv ještě beru. Jen je to nějak podivně seskládaný, často jen pro oko. Celkově je to ale ukoukatelný, těch třicet minut je akorát a pro nějakou nudu k žehlení je to asi lepší jak leckajá "VéKáVéčka" či "Růžovka". Takže jako jo, jen to hanit by bylo příliš podlé, nicméně tohle Hřebejkovi prostě nejde a zvlášť závěr série je absolutně mimo. Asi už je tlačil čas. Nebo že by dvířka pro další řadu? To snad ani ne. (50 %)

Přestože pouze pár let starý a navíc zatím nedokončený, přijde mi, jako by se stal nový Batman přes noc kultovní triologií. U mých přátel rozhodně, a proto jsem se rozhodl, že už nemůžu dále čekat a tuhle fatální neznalost musím dohnat. A ouha. Neobešlo se to bez skřípění. Skvělý Zimmer, skvělý Howard, ale hudba není všechno. Film má více jak dvouhodinovou stopáž a musím přiznat, že první polovinu jsem vnímal opravdu jako úvod triologie - absolutní otrava. Druhá část je již o poznání lepší a konečně jsem se dozvěděl, o co tomu podivínovi s maskou a pláštěm vlastně jde. Tenhle film si možná zaslouží i lepší hodnocení, nicméně nechám si dveře otevřené až dle toho, jak zapadne do celku. Uvidíme, těším se na další. (hodnoceno ***) // (2016) Po letech mi dochází víc souvislostí a umím si počátek Dark Knighta pořádně užít. První hodina je furt dost nuda, ale jako celek to fungujevíc než dobře. (75 %)

Historie je mojí oblíbenou vědou, a pokud je navíc servírována tímto způsobem, nemám problém připoutat se na osm hodin k televizi, abych zhlédnul, jak to s tím papežem Alexandrem VI. vlastně bylo. První série se věnuje přibližně letům 1492-1497, jak jsem vysledoval z odehraného dění. Ano, odsledoval, jelikož to je jedna z mála neřestí tohoto seriálu - čas letí jak přetočením kouzelného časoměřiče z Harryho Pottera. Od počátku jsem si říkal, jak je možné, že ráno vyrazí na cestu a k večeru jsou na druhé straně Itálie. Jenže seriál si opravdu vybírá jen ty zajímavé střípky z minulosti nechvalně proslulého španělského rodu a skládá je za sebe za účelem vytvoření zajímavého a poutavého svědectví v příběhu starém před půl tisíciletí. A ono se to daří, jen se občas až trochu moc tlačí na pilu, takže si člověk ani neuvědomí, že uběhl další rok. Každopádně seriál určitě stojí za zhlédnutí, jelikož je opravdu na co se dívat (ať už skvělého na Jeremyho Ironse či celkem půvabnou Holliday Grainger). O vraždách a intrikách se není třeba zmiňovat, tak to opravdu bylo, a seriál Borgiové je jich plný. Těším se na druhou sérii, jelikož zde by se dle dějin mělo odehrát několik velmi podsattných událostí. (75 %)

Některé filmy připomínají maraton, jiné jsou spíše klasickou čtvrtkou. Brotherhood je pak typickou stodesítkou překážek. Tempo, které Will Canon nasadil, je tak vražedné, že vás nenechá ani na minutu vydechnout. Těžko říci, zda to úplně vyznělo, jelikož mně by trocha dramatického ticha neuškodila. Nicméně šestasedmdesátiminutové zpracování žádným odpočívadlům nepřálo, a tak se zrodil snímek, který je vskutku povedený. Co všechno se může podělat jedné noci v jednom americkém univerzitním bratrstvu aneb když se může něco podělat, tak se to taky podělá. Psychologie podobných spolků je nesmírně zajímavým námětem - nejstarší je vůdcem, všichni jsou plně oddáni spolku, který je středem vesmíru, kdo není s nimi, je proti nim, atd. Brotherhood ukazuje především bandu namachrovaných debílků, což věru není nic dle mého gusta, ale na druhou stranu je zachycuje velmi věrohodně a v tom shonu, kterým je obsah servírován, nemáte ani příliš možnost se nějak blíže zamýšlet. Jenže já se zadumávám rád. Každopádně povedené a své místo si snímek našel. (65 %)

Seriál, který je dle mého originální a nápaditý, propojuje svět lidí s tím pohádkovým a vskutku se to daří. Jenže kromě povedeného a promyšleného scénáře, který musel stát pěknou řádku hodin práce, je Once Upon a Time čirý průměr. Do této role jej staví hned několik atributů. Sebelepší scénář nevylepší rozvleklost, s kterou zde musí divák, zvláště pak v úvodních dílech, bojovat. Vzhledem k velkému počtu postav je problém také s jejich hereckými výkony, které jsou značně nevyrovnané a asi tři čtyři pohádkové bytosti převyšují o třídu všechny ostatní. A co mě ještě leze na nervy, je filmový syn Jennifer Morrison (jehož jméno teď ani nemůžu najít), který absolutně neumí mluvit a zvládá jeden nebo dva poheldy, s kterými si vystačí po celou sérii. O tom, že by seriálu neškodilo více peněz se zmiňovat moc nebudu, to je častý problém. Každopádně je to ukoukatelné, ač znova se na to asi nikdy dívat nebudu. (60 %)