gicous

Schizofrenní hříčka zasazená do temného orwellowského světa. Nelíbila se mi zvolená forma realizace, nelíbily se mi postavy a nelíbil se mi příběh. Nicméně musím ocenit kvalitu výkonu Jesseho Eisenberga a také mé nelibosti vystavenou vizi alternativního světa, která je vzhledem k očividně omezenému rozpočtu přesvědčivá. 3/10

Připoutejte se, letíme!!!! A kam??? To, nikdo neví. Do neznáma, protože pilota nám dělá Jonathan "záhada" Glazer. Směr a smysl cesty ví totiž jenom on. Filmový experiment, složitý, nepochopitelný, přiběhově prázdný. Obsahuje několik fantastických momentů, při kterých se tají dech, ale ty samy o sobě nedokážou utáhnout celý film. Zrození bylo pro běžného diváka ještě schůdné, tohle je už příliš. Směs nesouvisejících záběru. Kdyby je spojoval souvislejší a trochu vstřícnějších příběh, byl bych v podstatě spokojen. Ale já nejsem. Sakra, jak já nesnáším tyhle zklamání. Člověk se tak dlouho těší, a pak příjde smutné zklamání. Tak nic, budu čekat dále a uvidím čím mě Glazer "dostane" příště. 4/10

Historická satira, která nezůstane dlužná ničemu a nikomu. Zesměšňuje členy dobové aristokracie, armády a neuteče před ní ani jediný člen cirkve, jež ve filmu hraje, stejně tak jako hlavní hrdina Barry Lyndon. Šlechta je ve své povrchnosti, povýšenosti a farizejství, s nimiž je Kubrick nemilosrdně šlehá odpudivě zbabělou sebrankou zbohatlíků, kteří za svůj život neučinili nic užitečného nebo smysluplného. Důstojnici armády mají v tomto nelichotivém panoptiku podobně vysluněnou pozici jako aristokracie. Přinejmenším ve zbabělosti si mohou obě strany podat ruce. A co kněz? Ten se stará o své ovečky velice pečlivě a zejména pak o paní Lyndonovou, kterou v její bolesti usilovně podporuje a pěstuje v ní tak pocit viny, rozdírající zhnisané duševní rány do stavu absolutní duševní letargie. Samotný Barry je hlavní tragickou figurkou celého příběhu. Ambiciozní, mladý, silný pacholek, jehož cílem je dostat se do vyšší společnosti. Kdo z mladých by pohrdnul podobnou volnou vstupenkou do světa peněz, bezstarostnosti a nevázaného života. Až když se tam ale Barry dostane, tak zjistí, že to všechno je jenom laciné a prázdné pozlatko. A tak se upne na syna, na bezelstnou lásku, která dokáže naplnit mužské srdce jako málo co v životě. Jenomže osud si s Barrym ještě pěkně pohraje a zanechá mu na těle a duši jizvy, které si ponese ještě dlouho poté, co jako diváci opustíme jeho životní cestu. Mistr Kubrick oživuje nástěnné dobové obrazy v dokonalé souhře hudby, obrazu a barev. Barry Lyndon obsahuje všechny trademarky, které z Kubricka udělaly legendu a nedostižnou postavu světové kinematografie. Je pravda, že film je možná až příliš dlouhý. Nicméně každá scéna tam má své místo a dokonce i ten neúnosně dlouhý souboj na konci by byl neúplný v jiné podobě, než v jaké je ve filmu. Každá scéna, každý herec, každý pohyb kamery, vše je perfektní a bez kazu. Dokonalé filmové dílo, které bude oslovovat další a další generace. 9/10

Hollywoodské sci-fi puštěné ze řetězu. Zřídka kdy viděný úkaz, kdy se v rámci systému dostává ven film s bezpočtem brutálních a krvavých scén, s dvojící neakčních hvězd v akčních rolích a nesmlouvavým příběhem dohnaným ad absurdum (hlavně závěr jako by přiletěl z nějakého jiného šiléného filmového vesmíru). Jude a Forest se snaží vypadat drsně a akčně, ale přeci jenom jsem jim to moc nežral. Hlavně v soubojích ztrácejí. Nicméně plusem je šikovný střih a kamera, která jim hodně pomáhá. Líbila se mi hudba a nápad, který je ale ve střední pasáži degradován na pouhé zátiší, jež dává všem těm honičkám z místa na místo alespoň nějaký smysl. 6/10

Když se řekne Zátah, každého zajímá jenom akce. Takže začnu akcí. Je nepochybné, že Gareth Evans je talent od Boha. Všechno akční je v Zátahu na maximálně dokonalé úrovni. Nevěřím, že doposud bylo natočeno něco lepšího. Ať již na Západě nebo na Východě. Nejde tak ani o choreografii soubojů. Tady se už delší dobu pohybujeme na stoprocentní úrovní a v dlouhodobé perspektivě není, co překonávat. V případě druhého dílu Zátahu jde především o vynalezavost, s jakou Evans přistoupil k prostředí, barvě a způsobu snímaní těchto dokonalých pěstních výměn. Co obdivuju na tomto filmu, je způsob práce s kamerou. Ta se během mlátiček pohybuje v dlouhých celcích s minimem střihu. Krouží kolem herců, jde skrze údery, mezi nimi, na chvíli se vzdálí a snímá soupeře z povzdálí, aby se o pár chvilek později přiblížila k soubojům téměř na dosah. V určitých momentech jsem měl živelný pocit, že si můžu na hrdiny až sáhnout. Kamerové pohyby jsou pomalé, nesmírně plynulé bez zbytečných kotrmelců nebo třesu. Moc se mi také líbila barevnost celého snímku. Křiklavé barvy, od zelené, přes modrou až po červenou obzvláštňují tento akční spektákl a dokazují, že Evans nemá cit pouze pro akci, ale také pro celkové vizuální ladění filmů. Akce je tedy dokonalá a můžu vás ujistit, že závěrečný megasouboj je něco nevídaného a tak nesmírně vzrušujícího, že to budete chtít vidět znovu a znovu, pořád dokola, den za dnem. A co děj? Na rozdíl od jedničky tady máme dokonce i to. Sice se nejedná o žádné příběhové veledílo nebo vychytávku, jako třeba typově pododný Drug War, ale musím ocenit, že si Evans dal záležet, a těch 150 minul mi uteklo jako voda. Neakční pasáže mají dobrou atmosféru, dobré dialogy a herci hrají uvěřitelně. Pokud bych měl vybírat hnídy, tak bych vynechal celý motiv s vlasatým nájemným vrahem, který film zbytečně prodlužuje. Ještě musím zmínit hudbu, která jednotlivé souboje krásně dokresluje a dává jim potřebné a nezanedbatelné pozadí. The Raid 2 je absolutní akční orgasmus. V akci jde až na doraz, a o to u tohoto filmu přece šlo. Všichni jsme na to čekali. Všichni akční fanoušci se na to těšili. A myslím, že každý z nás může být spokojen. Na poli čistě akční podívané byste v současné době hledali jen velmi těžko něco podobného. 10/10

Ať mě sežere Velká matka, ale tohle španělské inferno na jednu hvězdičku prostě nemá! Po vizuálně našlapaných titulcích přichází ještě ucházející loupež, ale poté se Čarodějnice změní v ukecanou, nudnou, a co mrzí možná nejvíce, naprosto konvenční taškařici v televizním provedení. Chci zdůraznit slovo televizní, neboť po obrazově vyšperkované Baladě, je tento amaterský přístup až zarážející. Jedná se o triky, masky, lokace, příběh a také herce. Pokud to vše nebyl záměr, potom nevím, co se v hlavě Alexe de la Iglesii během natáčení odehrávalo. Tohle je neuvěřitelný kvalitativní propad. 0/10

Nízké hodnocení pramení z mého nepochopení celého děje. Po celých skromných 90 minut jsem tápal v zakletém příběhu, z něhož jsem si neodnesl vůbec nic. 3/10

Film, který rozezvučil vzpomínky na dobu, kdy jsem sám chtivě vyhledával jakékoli záblesky ženské nahoty. Na dobu, kdy se moje fantazie, týkající se ženského těla vznášela v neskutečných výšinách. Na dobu, kdy jsem svět kolem sebe vnímal především pocitově, než-li racionálně. Na dobu prvních platonických lásek a prvních rozchodů. A koneckonců i na dobu, kdy jsem pracoval v supermarketu a měl jsem spoustu možností k nenápadnému sledování ženské krásy. Nejsilnější zbraní Cashbacku jsou chvíle, kdy dokáže probudit niterní mužské pocity obdivu a údivu směrem k ženskému tělu. Tím nemyslím výhradně intimní části těla, ale také oči, ruce, vlasy, způsob ženské chůze, výrazy tváře při úsměvu, vzteku a nebo při polibku. Flashbacky do dětských let jsou výjímečné jemným nahlednutím do klukovské duše, plné zvědavosti a nesmělých gest. Zároveň ale Cashback obsahuje pár scén, které se tam podle mě vůbec nehodí. Samotná postava šéfa supermarketu je naprosto zbytečná. Především scény spojené s jeho přítomnosti tak ničí křehké kouzlo snímku. Celkově se ale jedná o povedený film - dobře obsazený, hezky ozvučený a místy opravdu magický. 8/10

Dobře zrežírovaný horor, kombinující dvě dějové linie. Ty se v průběhu děje protínají a scházejí, což je netradiční a divácky chytlavé. Mnohem více mi imponovala druhá z těchto dvou dějových větví, kdy se sourozenci snaží vypořádat s minulostí. Vyniká atmosferičnosti a dobrou souhrou herců. Naopak příběh jejich rodičů již tak atraktivní nebyl. Za prvé v něm selhávaji herci v rolích rodičů a za druhé se v něm nevyskytují scény, ze kterých by mi šel mráz po zádech. A to jsem hororový posera k pohledání! Kromě toho příběh nijak zvlášť negraduje, což mi v úplném závěru vadilo. Na druhou stranu musím pochválit výborný hudební podkres, který filmu hodně pomáhá. V celkovém zúčtování jde o slušný průměr. nedosahující ale kvalit takových snímků jako třeba V moci démonů nebo Sinister. 6/10

Jak dobrosrdečný blbec Doug ke štěstí příšel, přičemž slovo blbec chápejte v mém pojetí jako lichotku, a nikoli jako urážku. Neboť být blbý je vzhledem k pozici Douga v týmu nezbytné. Kromě toho, že má dobré srdce, což mu v mimohokejovém životě vyslouží pozornost jedné hezké "coury", má také ještě jedno zvláštní nadání. Umí vytlouct z protihráču duši. A tak se dostává do vyšší ligy, kde se vše schyluje k závěrečnému megasouboji s bossem všech mlátiček v podání Lieva Schreibera, ze kterého jde opravdu strach. Goon je zvláštní filmový úkaz. Jeden z těch mišmašů, kde je všechno nasekáno na hromadu a podle všech filmových fyzikálních zákonu by to nemělo fungovat. Ale ono to šlape. Výjimka potvrzující pravidlo? Zřejmě ano. Každopádně jsem se při tom všem krvavém, oplzlém, romantickém, operním, sportovním, prostoduchém a hloupém docela dobře bavil. A to je třeba patřičně ocenit. 6/10