Aidan

Témat k hlubší reflexi jsem se v tomto filmu jaksi nedopátral. Přesto to byla celkem milá podívaná díky absurdnímu - především vizuálnímu - humoru, též díky originálně pojatým hlavním postavám a především pak proto, že se to všechno odehrávalo na ostrově Lindisfarne, jejž si před více než třinácti staletími zvolil za sídlo nového kláštera svatý Aidan.

Vyprávění skoro pohádkové, ale ve své pohádkovosti opravdové, věrohodné a strhující. Pan Smith nadchne a dodá sil, povzbudí dospělácky zcyničtělé srdce a oživí skomírající ideály. Snadno pak filmu odpustit tu trochu naivity a vlasteneckého patosu. Za onu koňskou dávku naděje rád přimhouřím nad nějakým nedostatkem oko.

Scéna pokání více než připomíná tu s Robertem de Nirem v Misi(i), avšak zatímco Mendoza putuje se svým břemenem za odpuštěním a na konci své cesty se setkává s vykupující láskou, která smývá viny, mnich z "Jara, léta, podzimu, zimy... a jara" hledá asketické sebeočištění, ne spásu. Film vedle svých vizuálních kvalit působí především jako autentické duchovní podobenství zakořeněné v úctyhodné buddhistické tradici; ta se v tomto podání zdá ve své prostotě a čirosti být hlubší než křesťanství plné dogmat, pouček, přikázání a katechismů. Z tohoto snímku skutečně vane podmanivé kouzlo Východu, avšak jsou v něm nevědomky naznačeny i meze buddhismu, jakožto učení bytostně individualistického, pragmaticky sebezachranitelského, ukazujícího cestu k vysvobození jedince z utrpení.... Avšak je to dost? Skutečně k tomu nemůže křesťanství se svým učením o Bohu, který se stal z lásky člověkem, proto aby člověka zachránil a k sobě v lásce připodobnil, již nic podstatného říci?

Úplně nejbídnější je na Dni poté pokus o morální přesah. Je to jako zhmotněný sen nějakého levicového intelektuála-proroka planoucího nenávistí k Západu a k USA především. Obrazy zničeného Manhattanu a Američanů platících svými životy za svou aroganci k přírodě a ke třetímu světu jsou - vezmeme-li v potaz, kdo film režíroval - vpravdě masochistické. Představa obráceného věta, kdy je najednou Amerika tou zničenou a chudou, jež se musí o pomoc doprošovat v Mexiku, před nímž sama tak dlouho zavírala hranice, může v leckom vyvolat pocit zadostuiučenění... avšak dosti jedovatý, řekl bych. A když se v poslední scéně voják podivuje nad náhlou čistotou vzduchu v zemi, z níž po katastrofě v podstatě nic nezbylo, jako by říkal: "Starý padlý svět, Spojené státy konzumu a lhostejnosti, ten vřed na tváří modré planety, je pryč, můžeme začít znovu..." Je paradoxem,že ideologicky tak antiamerický film, je plný hollywoodských klišé.

Obrázky ze života newyorského intelektuálstva. Za salvami brilantních ironických poznámek, sebezpytných úvah a diskusí o vztazích, za přívaly jmen slavných umělců a filosofů, co na diváka útočí v hejnech, číhá naprostá duchovní bezradnost. Postava svým způsobem dosud nevinné sedmnáctileté Tracy je ostrůvkem něčeho ještě skutečného v obrovském moři prázdnoty - něčeho jako lásky, údivu a očekávání. U těch odrostlejších mluvících hlav jsou to pak jen slova, slova, slova. Směju se Isaakovým/Woodyho sarkastickým replikám na celké kolo, ale zároveň mě mrazí - třeba v té scéně, kdy se rozchází se svou mladičkou přítelkyní . Nebezpečí v jejím usvědčujícím, bezradně vážném pohledu dokáže Woody zahnat jedinou brilantní hláškou, které se nelze nesmát. Smíchu navzdory se však Manhattan intelektuálů jeví jako bašta narcistní citové zchromlosti pod maskou přívalů vět.

Filmu trošku škodí tezovitost, která mi vadí třeba i u Michaela Moorea. Takový přístup totiž začíná u politického názoru a teprve potom sbírá fakta k jeho dokázání. Chybí mi tu větší pokora před skutečností a ochota poskytnout hlas různým stranám. Navzdory manipulativnímu nádechu je však Darwinova noční můra doporučeníhodnou a naprosto zdrcující podívanou. Styděl jsem se za blahobyt, v jakém žiji (žijeme), obzvláště při pomyšlení, že do značné míře stojí na strádání třetího světa. Nevím, jestli je globalizace skutečně takovým morem, jak se Sauper snaží ukázat, nicméně ty obrazy bídy byly skutečné, ať už jsou její příčiny jakékoliv. A určitě by nikoho neměly nechat v klidu. [Jen poznámka k tématu antikoncepce, které tu bylo v několika komentářích zmíněno: Představa, že odmítání kondomů katolickou církví stojí za šířením pandemie AIDS, je hodně přitažená za vlasy. Příčinou rozšiřování viru HIV je především promiskuita a řešením rozhodně spíše manželská věrnost, než prezervativ, který pouze jedno zlo nahrazuje druhým, jakkoliv na první pohled méně zřetelným .]

Výtečný, skvěle natočený, neskonale zábavný western. Na působivosti mu ubírá jen absurdní epizoda s mostem. Taky mě trochu znepokojovalo, že je příběh servírován tak, aby člověk postupně přijal perspektivu těch tří zločinců za svou a dokonce s nimi sympatizoval v jejich honbě za zlatem. Asi je to škarohlídství, ale kladný hrdina mi tu prostě scházel. I ten Eastwoodův "Dobrý" je pořádný sviňák, byť disponuje okouzlujícím úsměvem a schopností zaopatřovat umírající svátostí pálenky a doutníku. [Nechal jsem si to v hlavě uležet... tu pátou hvězdičku prostě nelze nepřidat].

Působivý videoklip o drogách s výtečným hudebním doprovodem v podání Kronos Quartet. Je to formálně vybroušené a po emoční stránce velmi působivé. Chybí zde však pořádný příběh a také hlubší psychologický vhled. Snímek spíše o tom, jak narkomani končí než o tom, jak a proč začínají. Pro srovnání doporučuji české drama o alkoholismu Dnes naposled (1958).

Moc zábavné, hravé, originální a imaginativní. Film je to však nikoliv o o pravém dětství, k němuž je třeba se probolet skrz dospělost, ale spíše o dětinském zakrnění v narcistních fantaziích. Předpubertální rozjívenost tohoto snímku je ještě patrnější při srovnání s předchozím Gondryho dílem - naléhavě opravdovým "Věčným svitem neposkvrněné mysli."

Zamilovaná dívenka běhá sem a tam v podzimem zbarvených kopcích na čínském venkově a sní si o svém kouzelném princi, mladém učiteli, který do vesnice nedávno přijel. Film je po audiovizuální stránce líbivý, jeho záměrná prostota však překračuje hranici povrchnosti. Ještě meditace nad ztrátami a zisky provázejícími vítězství moderní civilizace nad dávnými tradicemi je ve filmu ukázána poměrně vyváženě. I když minulost tu přeci jen dostává trochu růžový odstín - jako by vesnická holka v 50. letech měla hromady času k tomu, aby si pobíhala po lukách a lesích a nebo někde vyčkávala na milého. Ostatně samo dívčino pubertální romantické vzplanutí k tváři docela neznámého človška se mi zdá být dosti vratkým základem pro vztah, který na tomto citu vyrostl. Filmu chybí pořádný příběh a scénář má díry - podivně náhlá je například proměna matčina přístupu k hrdinčině lásce. Také dobový útlak je naznačen jen velmi plaše a politicky korektně.