Ilicka

Oscarům na míru šitý, dojímavý příběh jižanských paniček a jejich černých služebných. Postavy jsou sice černobílé jako český distribuční název filmu, ale v rámci svého vlastního mikrovesmíru fungují... a dojímají. Někdy emoce z divaček ždímají až příliš okatě, ale i díky tomu se jedná o nejlidovější film z letošního Oscarového výběru. A navíc, většina hereček odvádí velmi sympatické výkony (především Emma Stone, Viola Davis, Jessica Chastain). Slzopudný a natahovaný konec tomu odpouštím.

Cinefilské slzy se v nejsilnějších okamžicích přelévaly přes 2D brýle do 3D brýlí. Prozrazovat tyto okamžiky by bylo nefér, ale většinou jsou to ty, které zahrnují Bena Kingsleyho a lekce z filmové historie. Ale... Navzdory tomu, že Hugo je nádherný, precizně a s láskou udělaný film o úctě k filmu a filmovým dobrodružstvím, nedokázala jsem se do něj ponořit jako do celku. O tom, že celek není jen suma částí, mě přesvědčuje fakt, že nemám Scorsesemu co vytknout - od posledního zrnka 3D prachu poletujícího nádražím po Asu Butterfielda a Chloe Moretz bylo vše na svém místě - ale zároveň mě film jako celek nepřesvědčil o tom, že je jedinečný, že je to něco, k čemu bych se chtěla vracet, nebo co si za pár let budu pamatovat.

Emocionální autodráha, především ve druhé polovině. Dvě nosná témata, sbližování Ewana McGregora s Evou Green a postupné mizení lidských smyslů se proplétají ve znepokojivé vizi apokalypsy, která má větší sílu než cokoli by na nás byl schopen uvrhnout Emmerich. Jako problém se ukazuje příliš pozvolné tempo (především v první polovině) a občasná roztříštěnost (tamtéž). Úderný závěr působí jako facka a zároveň pohlazení. , Nyní je tma, ale jeden cítí dech toho druhého. A ví všechno, co potřebují vědět, protože tak jde život dál. A jestli zůstal někdo, kdo by je mohl vidět, tak vypadají jako normální milenci.

K tomu, aby Roland Emmerich nasadil nepravděpodobnosti korunu už chybělo jen to, aby se ukázalo, že pyramidy umí létat a řídí je go'auldi. A vlastně mi bylo líto, že se tak nestalo.

Někdy jsou slova banální a nadbytečná... Roztomilá retro hra na němý film, avšak na rozdíl od Kaurismaakiho Juhy nevzdává hold němému filmu skrze parodii melodramatu, ale oslavuje film jako takový, světla reflektorů a obě strany popularity. Jean Dujardin je úžasný prototyp Douga Fairbankse.

Film, který je jako člověk... Na povrchu se zdánlivě nic neděje a uvnitř zuří válka. Tak se za zdvořilou korespondencí Freuda s Jungem odehrává spor o základní pojetí psychoanalýzy. Vynikající herecké výkony ústředního tria, výborná hudba H. Shorea, ale jinak... tak trochu divadelní hra.

Nejdelší těhotenství v dějinách kinematografie.

A abych tu jednu hvězdu ospravedlnila: je za přehrávajícího Orlanda Blooma, který mě bavil po celou dobu svého působení na plátně. Jinak je to dosti nepovedené intro k videohře a navzdory efektům a rádobyvzrušujícím soubojům nudná podívaná. .

Minimalistická hra na velké peníze s výborným hereckým obsazením.

Nečekaně hutný středověký horror, který se nijak nestydí za své béčkové parametry, nízký rozpočet relativně chytře využívá ve svůj prospěch. Neobjeví se žádné spektakulární scény, ani speciální efekty, ale zajímavá polemika o fanatismu jakéhokoli druhu. A grády tomu nezpochybnitelně dodává post-Boromirovský a pre-Starkovský Sean Bean.