Ilicka

Praktické cvičení v queer čtení spojené zajímavými komentářemi hollywoodských tvůrců a sestřihy queer momentů napříč kinematografií.

Já prostě pro ty studiové westerny z padesátých let s plakátovými tvářičkami hrdinů a upevňováním rodinných hodnot nemám pochopení. Shane by mohl být zajímavější, ale jen v případě, že by jej natočili nejméně o 15 let později.

Žádné velké nadšení z výsledků ani průběhu galavečera se nekonalo. Bohužel. Chci zpátky Hugh Jackmana!

Koketování nadějného debutanta s Malickem a Boylem a naprosto neuvěřitelná Quvenzhané Wallis v hlavní roli.

Ulítlé krasobruslení a netradiční pairing vs. schéma sportovního filmu ověšeno všemožnými klišé. Nestihla jsem se nudit. Akorát tedy triky u krasobruslařských čísel nebyly vůbec dobré. Takže výsledek : 6.0 za umělecký dojem 4.9 za technické provedení.

Další z variant filmu z roku 1974. Oproti té Sandlerově je drsnější a trochu krvavější a méně humorná. Ale díky posunutým pravidlům měl i evropský fotbal konečně grády. PS: Navzdory tomu, že Sandlerova verze je ze tří téměř stejných filmů nejmladší, považuju ji za nejlepší.

No, jako odkaz k severské krimi film tak úplně nefunguje, nesluší mu stopáž hodiny a čtvrt ani televize. A taky je děsně prvoplánový, protože totožnost vraha se dala odhadnout (narozdíl od většiny severských kriminálek) zhruba vteřinu po té, co se objevila. Ale díky Sedláčkovu civilnímu pojetí se občas povedlo z nějaké scény vykřesat i nějaké emoce a Langmajer se Stránským by skoro i mohli konkurovat Blomkvistovi nebo Holeovi.

Dokud Simon Pegg běhá, je to sranda. Když začne zachraňovat manželství a rodinné hodnoty, tak už ne... Film na půl cesty mezi Velkou Británií a Hollywoodem zachraňuje suchý humor a Dylan Moran - z druhé strany ho zabíjí schematismus a sladkobolnost.

Pohlreichova křížová výprava proti Katovým šlehům a kečupu v omáčkách, která navzdory původním předsudkům vůči televizním pořadům, je nečekaně zábavná a dynamická. A epizoda o Bohémě si nezadá s thrillerem.

Ten film je především pro Američany, které jistě okolnosti ratifikace 13. dodatku ústavy zajímají podstatně víc než průměrného Evropana. Ale Spielberg jej natáčí tak hladce a lehce (ač realisticky, předpokládám), že baví a napíná i neznalého diváka (divadlo, hlasování, kapitulace). Když pak "svatokrádežně" vypustil samotný atentát, vlastně si mě i získal, protože se snažil téma podat neprovařeně, trochu jinak. A... Oscara pro Tommy Lee Jonese, prosím.