Ilicka

Tak to máme za sebou. Třetí díl přinesl očekávanou bitvu, emoce se však ztratily někde v průběhu osmihodinového putování - ono je totiž těžké sledovat pět hodin takřka nesmrtelné postavy a následně akceptovat, že přece jenom musí zemřít jen proto, že si to žádá předloha. Hobit byl od počátku rozmazlená produkce, kterou Jackson popřel to, co následně (a vlastně deset let předtím) budoval v Lotrovi. HFR, 3D, digitální triky zastínily fakt, že putování Bilba Pytlíka mělo být jen epizodickou báchorkou pro malé hobity. Škoda též extrémně zkratkovitého závěru, kdy jakoby režisér ztratil zájem o globál bitvy a soustředí se jen na Thorina, kterému následně nedopřeje ani důstojný pohřeb.

Hobit m připadá jako vymazlené a hýčkané děťátko, u kterého se však výchova vymkla z rukou a které si ve finále dělá jen to, co samo chce. Co u Pána prstenů fungovalo bezprostředně, u Hobita je děsně chtěné, stopáž je o hodinu přepálená, hudba i kamera kopírují prstenovské vzory (Misty Mountains byl dobrý nápad, pouze však do doby než se jako hudební téma opakoval co chviličku), Radagast naprosto mimo mísu, stejně tak bitva hromů, která vypadá, jako kdyby se Peter Jackson zhlédl v Transformers. Jednotlivě některé epizodky fungují výborně (Večeře, Trollové, Hádanky), ale film úplně nefunguje jako celek a díky přemrštěnému času, který divák tráví v kině, působí napoprvé únavně i brilantní Hádanky ve tmě. Proto je první Hobit zklamání, navzdory výbornému castingu (McKellen, Freeman, Armitage) a tomu, že mě zase na chvíli vrátil do Středozemě... Co ale z toho, když přetrvávající pocit z filmu je potřeba pustit si po dvacáté rozšířené verze Pána Prstenů?

Vynikající výkon Jamese Franca a tradiční nadprůměr R. de Nira nemůže vykompenzovat nezajímavě podaný příběh.

Završení dolarové trilogie, jehož některé scény si říkají o nesmrtelnost - především závěrečný souboj na kolty, nebo krátké exkurzy do občanské války. Navzdory táhlému tempu a obrovské stopáži vynikající filmový zážitek s tradičně nádhernou hudbou.

Příjemná nenáročná komedie s příjemně hrající Reese Witherspoon. Sice předvídatelná od první minuty, ale se zábavným kontrastem mezi Severem a Jihem.

Nebyla jsem ve stavu schopném sledovat film... Proto mi to připadalo jako nevýrazná a příliš pomalá retrodetektivka, avšak se zajímavými postřehy ze života filmové smetánky.

Hip-Hop mě ze židle nezvedne, ani jeho sebelepší choreografie mě nedonutí se bezhlavě nadchnout. Obdivuju tanečníky, kteří na Honey dělali, pro jejich taneční schopnosti, Jessicu Albu a její snahu zachránit svět tancem už ne. Převážnou část filmu jsem se nudila, ale závěrečné vystoupení bylo velmi fajn, jen mi nejde do hlavy, že taková spousta lidí přišla na desetiminutové benefiční vystoupení...

Svííííííííííítíííííííííí, svííítííí slunce nad hlavou....

Nudná klišovitá projíďka Evropou s hodně blbou romantickou(?) zápletkou a Prahou v úsměvných situacích.

První (půl)hodinka s hutnou a napínavou atmosférou mě upoutala do křesla, aby mě druhá část plná zombie(?), přízraků a pořezaných lidiček z křesla vyhnala. Začátek se mi velmi líbil, ale druhá půlka mě béčkovostí a lekačkami znechutila. Proto, že jsem viděla každou část filmu jiný den, mám zážitek jakoby ze dvou filmů. Statisticky z toho vychází průměr.