Ilicka

Klasika s písničkami, které od slyšení zná snad každý Čech, který není ignorant...

Oddechová komedie se všemožnými klišé, občasnými nájezdy na dobrý vtípek (faraón a Cambridge, Attilova traumata z dětství), skvělou postavou kovboje a římského generála, a prezidentem Rooswelt Robina Williamse. I Ben Stiller se coby noční hlídač průšvihář snaží. Naopak naprosto nesnesitelné bylo jeho dítě a opice(!!!). Digitální zvířátka nebyla nic moc kvalitní (pštros!!!). Vynikající miniaturní Owen Wilson. Ale za týden se mě zeptejte, a nebudu vědět, že jsem to viděla.

Krátký, úderný thriller, který navzdory stopáži (nebo snad díky ní?) dokáže rozehrát působivý psychologický souboj mezi mladou recepční Lisou a záhadným mužem Jacksonem (oba v podání vynikajících mladých herců, obzvlášť Cillianův psychopatický výraz je přesvědčivý), žánrově počínající jakožto romantická komedie s varovně temnou hudbou, v minutě se přerodí v komorní drama, pohrávání si kočky s myší, v minimálním prostoru letadla a po jeho opuštění se zvrhává v akční honičku (?). Letadlová část hravě zastiňuje závěrečnou, ale opět díky stopáži vám zůstane v živé paměti až do konce, takže se ani moc nebudete zlobit na neefektní závěr.

Scrat forever!

Hunting the Hidden Dimension (2008) : Fraktály jsou všude... Teoreticky.

Pravděpodobná interpretace nýtu o Pocahontas a osidlování Nového světa. Malick komponuje podmanivé obrazy přírodního ráje a přivádí do nich herce, kteří k vystižení pocitů nepotřebují ani mnoho slov. Narozdíl od Linie zde však vyniká délka filmu (obzvláště u DC verze)

To byla prdel...

Během sledování tohoto dokumentu jsem si uvědomila jeden svůj výrazný nedostatek, a to, že velmi málo znám a rozumím politickým dějinám porevoluční éry, kterých je Havel symbolem. Bylo pro mě těžké vytvořit si postoj, když v podstatě ani nevím, o co šlo, čemuž notně přispívalo zmatené těkání mezi událostmi. S přibývajícími minutami, kdy jsem se konečně začala "chytat", jsem se bohužel začínala i nudit, "vtipné" scény ze schůzky se sebevědomým Milošem Zemanem, zákulisní souboje s Klausem vystřídala únava z prezidentského úřadu, skepse a nemoc. Geniálně pietní zobrazení smrti Olgy Havlové, snad jen dvouminutová scéna beze slov, avšak plná bolesti, mě naprosto ochromila... Havel je natolik komplikovaná postava, že dvě hodiny jej nedokáží přesně postihnout. Ještěže existuje dalších 70 hodin záznamu politických zákulisních pří a osobních bojů až příliš slušného prezidenta.

Mrazivá cesta do hlubin duše podivínského miliardáře. Orson Welles zde ukázal cestu, jakou by se film mohl ubírat - retrospektivy, dynamické novinové titulky účelně zrychlující film, atmosférické svícení. Používáno dodnes.

Už dlouho se mi nestalo, že bych u českého filmu do ničeho nekefrala, nechala ho plynout a užívala si ho. Tady ano, mix nostalgie s kritikou, pohled mladých rozhněvaných mužů na život ve státě, kde je nejdůležitější nevystrkovat hlavu a držet krok. Příjemně mě překvapila kamera, hudba i herci. Jako moudré se ukázalo i to, vyříznout z předlohy jen určtou část.