carl.oesch

Famóźní a dokonalý sitcom z doby, kdy jsme sice seriály nějak tak znali, ale sitcom nám nic neříkal. Je jenom škoda, že těch dílů bylo jen 8, ale je otázka, kam by se to dostalo ve vícenásobném počtu. Takhle zůstal uzavřený tvar ohraničený příchodem ženicha a narozením dítěte. Přežil jsem i mě odjakživa odpornou Bohdalku, ten koncert těch ostatních mně prostě zkazit nedokázala. A i když jsme (myslím) zvyklí na malíře Hamouzka v podání Jaroslava Moučky, dal bych dost za to, vidět v téhle roli Lanďáka, který byl obsazen původně. Možná je to něco podobného jako v případě Nemocnice na kraji města, tam se ovšem záběry K. Hogera v roli primáře Sovy dochovaly...jenom jsem nikdy nepochopil, proč tady Landovský Hamouzka nakonec nehrál, jeho politická "smrt" (naštěstí dočasná, dočasnější než pobyt "spřátelených" vojsk) je spojena až s podpisem Charty77 a jeho "vyvezením" do Rakouska. I to je trochu komické - co by za takový servis desetitisíce jiných daly, být z tehdejšího komunistického režimu "vyhnáni" tehdejší státní mocí, takhle to museli absolvovat velice krkolomně a často i nebezpečně.

Příjemný film a vysoké hodnocení je OK. Jediné, co mi zpětně vadí čím dál tím víc, je jak až trapně psal Zdeněk Svěrák pro sebe samého roličky, ve kterých si alespoň v imaginárním světle filmu užíval něco, na co by jako člověk Svěrák neměl ani náhodou. Tady jsem si to uvědomil až zpětně, po té, co tento "nadsamec" předvedl v několika dalších filmech...nicméně, toho dobrého j tady přes devadesát procent, několik zcela famózních osob (a si jedna z nejlepších rolí jak R. Hrušínského, tak Mariana Labudy) i vedlejších postaviček (miluji scénu s "nastavováním zrcadla" a ono prolínání "emerycké" detektivky z obrazovky s trojrozhovorem, jenom je škoda, že roli malíře, do které se podle všeho vnutil Z. Svěrák nezahrál nějaký zajímavější herec - napadá mě třeba Jaromír Hanzlík...

Skvělý film. Komorní protipól Nejdelšího dne a doplněk Vojína Ryana a především Bratrstva neohrožených. Pozoruhodné je, že když herec má co hrát a zahrát to umí, přijmeme, že své historické předloze vůbec nepodobá. A nejenom v Případě Toma Sellecka. Onen herec zpodobňující Charlese De Gaulla byl snad menší i než Selleck, ale arogantního hlupáka, jehož velitelské "dovednosti" spočívali ve velení pěší roty a dlouhém zajetí v 1. světové válce a několikadenním velení francouzské parodii na tankovou divizi během květnové porážky, ale který měl potřebu okamžitě celou operaci shodit, vystihl perfektně. Tato epizoda je skutečná a uvádějí ji všichni De Gaullovi životopisci. Inu, typický Francouz. Ve filmu mě ale nejvíce vzala ona scéna, kdy na konci přičinlivý britský oficír nadšeně hlásí Eisenhowerovi, že ztráty výsadkových divizí (neodpustím si připomenout, že se jednalo o britský výsadkový sbor a americké 82. a 101. divize) nejsou 70%, jak bylo naplánováno, ale "pouze" 20%. Nato Eisenhower konstatuje, že pro blízké těch padlých jsou to ale ztráty absolutní...Dwight Eisenhower byl jedním z největších vojevůdců celých dějin a svoji pozoruhodnou inteligenci, znalost a lidí a schopnost s nimi pracovat prokázal rovněž jako jeden z nejdůvěryhodnějších a nejkvalitnějších amerických prezidentů v celé její historii a to přes dehonestaci zejména ze strany demokratických progresivistů. A tento film mu staví neokázalý, ale pevný pomník na filmovém plátně či obrazovce.

Tak zase úplný odpad to nebyl, protože O. Vetchý je už (na rozdíl od věčného puberťáka Langmajera) pan herec, tvářička Andrejky Kerestešové, prdelka Terezy Voříškové a kozičky i bobřík Anety Krejčíkové se prostě neomrzí, ale teď vážně. Scenáristický paskvil, obligátné dementní projevy K. Hádka a především "herce" Mádla nevyváží ani působivý vizuál filmu (dobrá kamera) a především skvělé záběry z Afganistánu. Filmový (tedy i televizní režisér) je v Česku vzácný druh, ale scénaristé, schopní vyprofilovat a napsat přiměřeně kvalitní a poutavý příběh (aspoň za 3) už vyhynuli někdy v minulém století a ti lidé, kteří takzvaně "scénáře" tvoří jsou asi tak schopní, jako by byl Mádl, kdyby ho nějakým zázrakem navlékli do výstroje a dresu mých oblíbených CHBH v NHL a pustili ho ze střídačky do hry...to se naštěstí nikdy nestane, ale stejné je to se scénaristy a co je ještě horší, že si bez zábran a třeba i stopy sebereflexe leckdy troufnou i na autorský film...a není to jenom onen proslulý Magnusek, Kašparovský do téhle party patří taky. No nejsem sám, kdo film viděl úplně stejně - méně (ale jenom o trošičku) expresněji tady opisuji Verbala.

Nula režisér, nula scénárista a místním označením - cypovina. Blbečky a tupouny dělají z lidí v jakémkoliv místě republiky vesměs tam se sice narodivší, ale záhy do Prahy naplavení intoši, kteří si myslí, jak jsou úžasně zajímaví, když budou dál šířit nesmyslné stereotypy. Nezřídka kdy pocházejí právě z těch míst, na které pak takhle plivou. A jenom skutečně prostoduší omezenci mimo ony "zobrazované" destinace jim můžou uvěřit, že takhle to dneska v Ostravě vypadá a takhle se tam mluví. A tady to u mě před odpadem zachrání jenom štěky mých dvou oblíbených hereček, Jitky Ježkové a ostravské rodačky a exprimátorské dcerky Zuzany Kainarové...

Opět děs a běs, který jsem vzdal na začátku druhého dílu po deseti minutách. Krásná Olomouc to prostě nezachrání, když je jalový scénář (předlohu neznám) a když se na "place" motá sestava neuvěřitelně nesympatických herců na čele s vždy odpuzující Melíškovou, která mi vadí ve všem, co jsem kdy viděl, ale tady (třeba na rozdíl od Dabing streetu nebyl nikdo, kdo by jí eliminoval, zatímco právě tam jí přehráli snad všichni ostatní. Jan Hřebejk může dělat, co chce matroš Petra Jarchovského se taky dvakrát nevydařil (asi blbá předloha), ale jednoznačně - prostě ne, nikdy více.

Překvapivě dobrá - samozřejmě zkrácená a upravená verze s oním lehkým happyendem v závěru, ale ona dobrodružná linka příběhu je zde zpracována dobře, logicky a v rámci žánru četně gradace překvapivě. Filozofická podstata díla (které se vymyká ostatní Dumasově tvorbě a přes "hodnocení" kritiků dle mně je jedno z nejlepších ve francouzské i evropské literatuře) je zde jenom lehounce nahozena, přesto povede nezatíženého diváka k úvaze o smyslu pomsty spíše než spektakulární veledílo s tlusťochem Depardieuem. A taky mně to přišlo mnohem lepší, než zpracování s Jeanem Maraisem. Hlavní hrdina podle mých představ vystihoval jako jeden z nejlepších. nu, v Evropě scénáře dělají umělci, v USA jenom "řemeslníci" a z toho vyplývá, že kvalitní řemeslník je stokrát lepší než mizerný umělec.

Skončil jsem cca ve dvacáté minutě, tedy o dost později, než jsem třeba u Teorie tygra zjistil (překvapeně), že se jedná o dobrý film. Tady jsem pochopil, že se jedná o další totální rádobykomediální sračku. Jako vždy dost trapný Matásek (jediná role, kde jsem ho bral byli Básníci, ale tam byl protiváhou Pavlu Křížovi), čím dál tím nesympatičtější Vlasáková, vlezlá Kolesárová (vzpomněl jsme si na Poldu, kde s Matáskem "excelovali") a celé to nezachránila ani Andrejka Kerestešová. Zajímalo by mně, co si o těchto výtvorech jejich autoři myslí a hlavně, jestli jim není trapné vyhazovat prachy na podobné pokleslé hovadiny, za které by se snad styděl i Soukup z TV Barrandov. Inu - to je ten systém financování českého (a nejen českého) filmu...

Obecně mám detektivky rád. A to spektrum je poměrně široké, od vyspekulovaných typu Poirota až po skoro reálné, tady bych zmínil 1. oddělení, které jsou skoro blíž k dokumentům o případech FBI, který jde na jednom z volně šířených dokumentárních kanálů. Nicméně nesdílím nadšení pro onu skandinávskou školu a tím pádem ani její českou obdobu (Pustinu za klasickou detektivku nepovažuji). Prvního Rapla jsem sledoval, ale nenadchl mě, protože mně připadal spíš jako odvrácená strana Policie Modrava...nicméně pár dílů bylo docela koukatelných a bylo rozhodně lepších, než "odpadní" tvorba ČT (viz. třeba kriminálka Plzeň, Vraždy podle zvěrokruhu nebo ony detektivky dle "spisovatelky" Proškové. Ty jsou horší než pohrdaná, ale základní pravidla žánru ctící série na Nově a Primě. Bohužel, tohle bylo hodně slabé, většina kritiky byla už celkem racionálně uvedena, tak bych dodal jediné. Je šílené, jak jsou ty Kavčí Hory odpuzující tím, jak poskytují snadné a lehké živobytí oné samozvané intelektuální elitě. Výblitky páně Pachla tady byly taky okomentovány, ale dokud budou mít podobní jedinci zaručeno, že za prachmizerné zboží dostanou na české poměry horentně zaplaceno, nic se nezmění. A to jsou filmy a podobná veledíla jenom špičkou ledovce v onom "tunelu", který je s přehledem největší v celé České republice. 7 miliard ročně = 160 mld. korun jenom tak od roku 2000. Pro představu - jedna šestina státního rozpočtu na straně výdajů. A průměrná rodina společně se stejně odpuzujícím ČRo zaplatí za tohle 2.004 korun ročně. Když byly poplatky ve zdravotnictví, dala za ně tatáž rodinu v průměru 90 korun měsíčně. A i o tom je taky tenhle paskvil z dílny chrám a tvrz české kultury...

Přesně takhle má podle mně podobný dokument vypadat. Perfektně střižená rekapitulace s přehledným uspořádáním toho, co by člověk vědět měl, co ví (pokud se zajímá do hloubky) a v čem by se měl dovzdělat, pokud pro něj z dokumentu vyplynuly nějaké otázky a nebo nejasnosti. To už je pak na každém z nás, jak se k tomu postaví. To, že dokument nedal některým "vyčerpávající" přehled a informace je čistě jejich problém, nic jim nebrání si ten pohled (i třeba na ty "běžné" lidi vytvořit - nakonec i ti tam byli). Co mně ale neskutečně vytáčí, je fakt, že slavná veřejnoprávní ČT nedá tento dokument (délka 57 min) místo komerčních pseudodokumentárních sraček (omlouvám se tvůrcům dvou francouzských dokumentů o zničení francouzských lodí v Toulonu a především onoho o vyvraždění Oradouru - ty byly uvedeny správně) dávaných v prime timu na ČT2 v pondělí a v úterý. Proč v sobotu dopoledne? Aby to vidělo co nejméně lidí? Abychom se nedotkli oněch dnes nově německých eurobratrů, když je tam popisováno (právě těmi běžnými lidmi), jak se chovali jejich vysoce civilizovaní a kulturní předkové ob generaci? PObavilo mně, jak byl K.H.Frank označen za aktivistu. Ano, správně, i dnes známe aktivisty a k onomu Frankovi a jim podobným mají přes rozdílnou ideologii monehm blíž, než si připouštíme. Poznámka o tom, jak je snadné i zásadně normální lidi přesvědčit, že jsou nadlidmi a mohou dělat cokoliv byla skvělá - bohužel, zapadne v kontextu, ale rovněž směřuje k dnešku. Kolaborace tady není v kontextu řešena nijak odlišně od skutečnosti a tak nechápu Borsalina a jeho příspěvek o českém kolaborantství (prý větším, než jinde - jak na to přišel?) a obligátním hloupém maločeském sebemrskačství. Jak ví, že onoho chlapce ve frontě na oříšky , jehož příběh ho tak rozrušil, zrovna udal nějaký kolaborant? Naštěstí, je zde řada daleko lepších příspěvků (Morholt i Tomíček) a podle jednoho z ve filmu vystupujících jsou lidé, kteří se tváří hrdinně a zklamou a naopak řada lidí, do kterých byste to neřekli, se v mezních situacích jako hrdinové zachovají. Ti nejtrapnější kolaboranti se ovšem zcela spolehlivě rekrutují z oněch sebemrskačů. Mimochodem, oné kolaboraci, která skutečně nebyla hlavním tématem tohoto dokumentu se věnovali svého času (5 let nazad - zhruba) historici v Historie.cz a došli k daleko reálnějším a podloženějším závěrům, než že Češi jsou kolaboranti největší...