Všiváci

Nevybavuji si žádný současný český film, který by měl hvězdnější casting než Všiváci, alespoň tedy z mého pohledu v něm hraje skoro každej můj tuzemskej hereckej miláček. A právě herecký výkony jsou to nej co film nabízí. Hereckou emotivní živelnost v Ondrově podání skěvele doplňuje civilní projev Terezky Voříškové, reálné ztvárnění Mikiho v podání Jirky Langmajera je vynikajcí, nejspíš i proto, že k týhle roli má (měl) i v civilu asi hodně blízko. Jirka Mádl mě tenhle rok defintivně přesvědčil, že zkrátka umí jak za kamerou (Pojedeme k moři ), tak před kamerou (Všiváci) a rok 2014 je prostě jeho rok. Tatiana je pořád herecky velmi přesvědčivá a žensky přitažlivá. Zkrátka pokud jde o herecký výkony jsem po všech stránkách uspokojen. Samotný příběh je vyprávěn trošku nemotornějc, příliš mnoho dějových linek, všechny poměrně drsný, realisticky těžko uvěřitelný a akční scény díky kameře ve většině případů zpackaný, díky totálně jinýmu tempu (zpomalovačky) než obrazovýmu pojetí zbytku příběhu. Největší sílu má film v dramatických vztahových scénách ( Babi a Ricky; Ricky a dcery, Miki a ženy ), trošku mě mrzí že Ondra s Jirkou tam maj jen jednu společnou scénu, nejen z hlediska jejich herecký kondice, ale i z hlediska příběhu by to filmu víc slušelo. Velmi se mě líbila závěrečná nemocniční scéna, bez dialogů, bez hudby, ale s velkou vnitřní silou. Hezká závěrečná titulková skladba, jelikož nejsem přes hudbu docela by mě zajímalo kdo to byl. V závěrečných titulcích jsem jí nenašel. Absolutně nemám problém vyšít do téhle látky čtyři hvězdičky i když tu čtvrtou nechám přišitou jen tak z půlky, ale pokud by se mnou šla Terezka Voříšková na pivo, tak jí klidně došiju. (22.06.2014)

Upřímně řečeno, nevím, co si mám vlastně myslet. Dost často jsem si v duchu říkal, že snad sleduji nějakou bláznivou balkánskou kriminální komedii, kterou zpomalují některé poetické scény. Časová mozaika, prolínání dějových linek, postav, žánrová roztříštěnost, asi to chtělo nechat podrobit "vrchnímu dobrozdání" nějakého zkušeného režiséra. Takhle zanechávají Všiváci v divákovi rozplizlý a nejasný dojem. Některé herecké výkony si ale nějakou tu nominaci určitě zaslouží. (21.11.2014)

Co se týče stylu filmu, bylo v něm možná až trochu „přefiltrováno“ a „přezpomalováno“, nicméně byl jsem docela spokojený. Škoda, že tohle rozhodně nemůžu říct o příběhu. Po komediální stránce film fungoval naprosto minimálně (nebyla zde snad jediná zapamatovatelná hláška či vtipný moment, snad s výjimkou pozvracení zloděje), po té dramatické byl většinu projekce hodně nevýrazný, plný nelogičností (co to jako mělo být s tím těhotenstvím?) nebo naopak s těmi všemi úmrtími a tragédiemi až extrémní, přehnaný (kupříkladu taková scéna v bance působila dost směšně). Z hereckých výkonů bych víc vyzdvihl jen ten Mádlův, našel bych sice momenty, kdy se najednou choval možná poněkud racionálněji (alespoň vzhledem k jeho stavu), přesto mě po většinu času dokázal zaujmout velmi přesvědčivým herectvím. A konec měl asi vykouzlit na divákově tváři hořký úsměch, snad i dojetí, na mě však působil jak pěst na oko. Celkově dávám 2*. (26.01.2015)

Kašparovský jako režisér možná svým příštím filmem překvapí, protože herce ukočírovat umí (Mádlovi bych toho dementa i věřil) a film nasnímal na české poměry hodně slušně (aby ne se Smutným za kamerou), ale papír a tužku, aby si napsal další scénář, mu do ruky raději nedávejte, jinak to dopadne obdobně chaoticky jako Všiváci. V příběhu dvou znesvářených brášků kvůli jednomu krásnému andílkovi je totiž až neskutečně moc náhod a skoků v čase, až by člověk sám potřeboval pod Langmajerovu kudlu, aby si pohrál s jeho hlavou a všechen ten maglajz tam nějak uspořádal nebo ještě lépe vymazal .. (03.12.2014)

První půlhodina naprostá mizérie, kdy mi fakt nechybělo mnoho zasypat hodnocení odpadem. Pak to ale začalo být tak blbě blbé, že mě to vlastně najednou připadalo docela zábavné sledovat. Herci slušní, jen tomu Vetchýmu neumim nějak uvěřit svaly a kuráž drsňáka, vždyť on je to od pohledu takovej miloučkej cipísek, co by mouše křídlo neulomil. Zato Langmajer s Tatiánkou perlily a možná i díky nim jsem tu úvodní půlhodinovku překonala. A že Mádl konečně hraje sám sebe, to bylo potěšující, ačkoli mě sral úplně stejně jako ve všech předchozích filmech. Americké finále uhodilo hřebíček a já už se fakt tlemila do polštáře, říkajíce si: "Verunko, to musíš vidět znovu." Kvalitní kosočtvercina. 50% (28.11.2014)