higuain

Ani pár velmi dobrých gagů (např. ohýbací most) nezachrání jinak značně nudnou komedii, která se asi snaží o něčem vypovědět, ale realitě neodpovídá ani zdaleka. Gympl tak zůstává někde na půli cesty mezi komedií a dramatem, přičemž nefunguje ani z jedné strany.

Těžce znepokojivý film, ve kterém se Herzovi přes kratší stopáž povedlo barvitě vykreslit většinu důležitých postav, povětšinou ve špatném světle. Dobrákem Březinou počínaje, debilem Maškem konče.

Na to, že muzikál nepatří mezi mé oblíbené filmové žánry a hip hop rozhodně nepatří mezi mé oblíbené hudební žánry, tak to nebylo vůbec špatný. Ale že by to bavilo po celých 160 minut, to se taky říct nedá - nejzábavnější na tom bylo těch několik geniálních výstupů Jonathana Groffa. Miranda má můj respekt za to, jak tenhle muzikál napsal, ale obsazovat sám sebe do hlavní role fakt nemusel, protože nemá charisma a pěvecky na tom byl taky snad nejhůř ze všech zúčastněných.

První film od Tarantina, kterému dávám plné hodnocení. Quentin opět sází na rozsáhlé a úderné dialogy a tentokrát to na mě působí na 100%, ne jako u Pulp Fiction, kde jsem do půlky filmu zíval. Pitt a Waltz famózní.

V ten samý rok, co trh s filmy pro dvanáctileté holky vyplivl do světa High School Musical, vznikl ještě jeden podobný kult. Hannah Montana je ve dne holkou ze základní školy a v noci světoznámou celebritou na poli hudby. Ano, je to přesně tak blbý, jak to zní.

Kniha je vynikající, možná vůbec nejlepší ze všech dílů. Bohužel je pro svých 800 stránek těžce zfilmovatelná a když navíc Warneři vsadí na průměrného televizního režiséra, těžko lze čekat film hodný své předlohy. Ale hlavně, že si za tu práci Yates moc neřekne, že. Opět zoufale chybí Williamsovy tóniny, bez nich to prostě není ono. Umbridgeová je ovšem stejně odporná jako v knize, za ní palec nahoru.

První a současně poslední filmový Harry Potter, jenž je lepší své předlohy, i když druhý a třetí díl jsou někde na pomezí. Columbus předlohu sice hodně věrně opisuje, ale celé to je takové působivěji natočené, než napsané. Velkou roli hraje samozřejmě skvostné obsazení a to jak v případě dětí, tak dospělých. Dále pak vizuálně odzbrojující prostředí Bradavic a legendární hudba Johna Williamse. Dětskost, pokud je dobře uchopená, ještě nemusí automaticky znamenat problém. A jedenáctiletému Potterovi tohle barevné pohádkové balení rozhodně sluší.

Ohnivý pohár je výborný díl, i když menší pokles oproti předešlým dílům tu je. Hodně je znát absence Williamse. Doyle sice dal dohromady fajn soundtrack, jenže fajn je v porovnání s Williamsovou hudbou k HP znatelně málo.

Když David Yates nedokázal z Fénixova řádu udělat celistvý film, dalo se to pro těžce adaptovatelnou předlohu ještě tolerovat. To už ale tentokrát neplatí. Jasně, šestka je taky obsáhlá. Ale ani zdaleka ne tolik a kdyby se Yates nesnažil podat to po svém (protože na rozdíl od Cuaróna na to nemá), bylo by to ku prospěchu věci. Spousta vynechaného a mezi tím zbytečně přidané scény, jenž v předloze nebyly a jenž nemají pro děj prakticky žádný význam. Plus ta Ginny. To je až k pláči, jak se románek Harryho a Ginny podařilo tvůrcům zkurvit. Zavazování tkaničky, oproti tomu je i Stmívání solidní love story. Přitom v knize to bylo podáno tisíckrát lépe.

Konečně Yates natočil Pottera, kterého jsem přijal kladně. Konečně si u mě (částečně) vybral ty dvě předchozí zklamání. První část velkého finále je takovým malým Vánočním darem pro fanoušky knižní série. Samozřejmě, že rozdělení na dvě části má primárně finanční účel, ale znamená to zároveň značně širší rozvedení knižní zápletky, která byla v posledních dílech nechutně osekaná na minimum. Pro nečtenáře možná nudné a zbytečně natahované, pro mě nejlepší Yatesův HP. PS: Hermiona až neuvěřitelně vyrostla do krásy.