higuain

Vzhledem k tomu produkčnímu peklu vlastně příjemný překvapení, že se jedná alespoň o průměrně fungující atrakci na jedno spláchnutí. Kdo ale čeká na nějaký souvislý příběh a celistvý film, ten má samozřejmě smůlu, v tomhle ohledu je to neucelený bordel, na němž je znát, že se spoustu let škrtalo a přepisovalo pořád dokola a nikdo pořádně nevěděl, co bude výsledkem.

Ve chvílích, kdy se to nebere vážně, je to vlastně docela v pohodě komedie. Např. začátek odkazující na Vesmírnou odyseu mě upřímně pobavil. Jakmile se to ale brát vážně začne, a to je dost často, je to jeden velký cringe. Celková message rozporuplná, její exekuce ale každopádně těžkopádná a nezvládnutá. Gerwig má za sebou Little Women, Baumbach zase Marriage Story, oba očividně talent mají. Tudíž bych ale čekal, že by mělo být v jejich repertoáru vyjádřit myšlenky feminismu nějak subtilně a s trochou filmové elegance a ne s takhle otřesnou doslovností a přehnanými fanatickými proslovy. Margot a Gosling v pohodě, nejzábavnější nicméně byla Kate McKinnon, která se ale před kamerou ani moc neohřála. Čistokrevnou komedii s cynickou "weird Barbie" v hlavní roli, a hlavně s trochu nadhledu, bych sledoval daleko radši, než tenhle prapodivný mišmaš růžový muzikálový komedie a přepálený politický propagandy. Not kenough.

Prvotřídní řemeslo, které selhalo v jediné věci; neudrželo takřka nepřekonatelnou laťku, kterou nastavil Fallout. Rozjezd může působit zdlouhavě, ale je to ospravedlnitelné s ohledem na to, jak rozmáchlou zápletku se spoustou postaviček na šachovnici tenhle dvojdíl rozjíždí. Akce je správně poctivá a fyzická, nic víc ani nic míň, než co byste od dua McQuarrie a Cruise čekali. Audiovizuální extáze z Falloutu se ale neopakuje. Možná proto, že většina toho, co nabízí Dead Reckoning, byla už v nějaké obdobné verzi viděna v předchozích dílech. Např. honička v Římě, jakkoliv sama o sobě super, je do značný míry jen slabším odvarem úchvatné dvacetiminutové Pařížské akční pasáže z Falloutu a jestli něčím vybočuje, je to celkem překvapivě zakomponovaný sebeparodující humor. Vlakové finále zas odkazuje na první díl apod. Cruisův highlightový kaskadérský kousek s motorkou a seskokem ze skály je samozřejmě obdivuhodný a šílený zároveň, na druhou stranu v samotném filmu jde vlastně jen o několik vteřin a pár záběrů. Fallout byl lepší v tom, že mi z některých akčních pasážích padala brada i po odmyšlení toho, že nekoukám na CGI, ale skutečné kaskadérské kousky. A svojí roli hrála i o něco výraznější hudba. Tím nechci říct, že něco z výše vyjmenovaného je zde špatný. To v žádném případě. Jak jsem řekl, je to prvotřídní řemeslo a to platí o všech možných parametrech, který vás napadnou. Jen už to není takový wow jako minule. V nepříliš silný konkurenci se přesto jedná o doposud nejlepší film tohoto roku, ještě mě ale čeká přinejmenším Oppenheimer a Duna, takže to se může klidně změnit. Do 5* to nemá daleko a dal bych je rád, ale nemůžu si pomoct; na Fallout to nemá a musel bych asi přehodnotit i Rogue Nation. 85%.

Zachary Levi by se na Shazama měl vysrat a vrhnout se radši na ten Chuck film, co slibuje už 10 let. Bylo mi ho zde skoro líto. Jednička byla aspoň solidní průměr, tohle je spíš solidní průser.

Ačkoliv cením hlavní message, od filmu jsem po těch nadšených ohlasech čekal přece jen víc. Všichni se snaží, hudba je sama o sobě super, nicméně po celou dobu jsem se nemohl zbavit dojmu, že do tématu, který Ritchie zpracovává, se tyhle jeho epileptický videoklipový montáže opravdu nehodí.

Hollywood v poslední dekádě produkuje tolik pásových filmů bez vlastního ksichtu a nápadu, že už mě dokonce vyvede z míry i to, když se v podstatě odnikud vynoří fantasy s poměrně vysokým rozpočtem, ze kterého čiší ryzí radost z řemesla a je z něj na míle poznat, že byl tentokrát na prvním místě kvalitní příběh a ne všemožné kvóty, které jsou zrovna v kurzu. Jen se obávám, že produkce trochu podcenila marketing, o filmu jsem totiž téměř nevěděl. V každém případě se ale nejedná o další rutinní záležitost, do které je humor vecpán ze zoufalství a neschopnosti dát do kupy originální příběh, který by obstál sám o sobě. Nadhled a nadsázka zde naopak přirozeně plyne z toho, jak důvtipně je to celý napsaný.

Vlastně to nebylo zas tak zlý, jak bych ze zdejšího hodnocení čekal. Že je to přehlídka průměrnosti přece není nic novýho, tohle platí o dvou třetinách MCU filmů už tak deset let, ne-li patnáct aka odjakživa (kromě prvního Iron Mana byly i ty původní sólovky zpravidla dost průměrný).

Je to horší než jednička. Ale naštěstí ne zas tak výrazně. Akce je technicky pořád velmi kvalitní a kdo má rád surové kontaktní akční scény s dlouhými záběry bez střihu, bude se mu na to přinejmenším dobře koukat. Příběh je zde takový, že v rámci možností žánru ještě dává jakž takž smysl a zároveň je vlastně jen omáčkou mezi třemi akčními pasážemi, které doslova tvoří všechny tři akty filmu. Závěr pak zavání tím, že se z toho klube další "nekonečná" akční série, z čeho teda úplně dobrý pocit nemám, protože ač mám tenhle typ filmu v zásadě rád, nevidím zde moc prostoru ke zlepšení oproti tomu, co už jsme viděli. Ale třeba se mýlím, Mission Impossible po druhém díle taky vypadala vyčerpaně. Slabší 4%.

Předloha je nadčasový dílo, jehož poslání poukázat na nesmyslnost válečný mašinerie si za těch sto let už "ukradla" spousta přímých i nepřímých adaptací a zákopových filmů všeobecně. Pokud tedy takový snímek nemá něco nad rámec této základní premisy, tak už v něm nevidím moc přidaný hodnoty. Tahle adaptace je bezpochyby technicky kvalitní, tím spíš na evropské poměry. Produkční kvality ovšem nezakryjí fakt, že je to jen recyklace již ohraného schématu. Možná kdyby se víc zatlačilo na pilu kontrastu mezi zákopovou a politickou linií, pak bych o tom mluvil jinak. Ta politická linie tady však je spíš jen křovím pro všechny ty válečné hrůzy, které sice jsou natočeny dobře, ovšem nejsou ničím, co už bych neviděl mnohokrát jinde. PS: Příkladem toho, jak lze i dnes natočit film z WWI a nebýt přitom genericky repetitivní, je Mendesovo 1917.

Bizár. Že oscarové žně jako obvykle jdou mimo můj vkus není novinka, ale když už bych teda chtěl dát cenu něčemu, co je svojí absurditou celkem originální, dám to letos i tak jinam. Triangle of Sadness je mnohem údernější coby satira, zatímco tohle je ve finále jen přeplácaný mišmaš. V hlavě mi zůstanou leda tak teatrální akční scény a některý infantilní vtipy (jakkoliv vtipný to místy určitě bylo). Jako celek je to ale příliš neucelený chaos, jehož středobodem je obyčejná rodinná zápletka, která teda nezaujala už vůbec.