Accacia

V touze vidět roztomilou tvář Geraldine McEwan jsem se podívala na tento film. Roztomilá tady nebyla, ale jinak výborná, nelituji. Kdo by řekl, že ve 20. století tohle bylo možné. Trochu mě rušil protivný obličej Nora-Jane Noone. Velmi nechutné hodnocení nahých dívek ve sprše. Zvedá se z toho žaludek. Autistická Kryšpína výborná.

První polovina byla docela zajímavá, mělo to dokonce i náznak obsahu a děje. Nicméně předlouhé bitevní scény a rytířovi nudné proslovy nudily až do konce. Historicky nevěrohodný a zkreslený pohled na katolickou církev té doby (vrcholem byl patriarcha oblečený do biskupského roucha).

Knihy od Jane jsou skvěle napsané, ne vždycky se podaří vystihnout je. Pýcha a předsudek s Keirou nic moc, ale Emma je mnohem lepší.

Z poměrně zajímavého příběhu se dalo vykřesat víc. Zase jeden z filmů, co počítá s povrchním divákem a chce zaujmout jen oko. To se mu daří. Na oko je to pěkná podívaná, krásná Paříž, pěkné interiéry, krásná dívka… momentka v koupelně, kdy jsou v zrcadle vidět tváře všech tří. Průstřihy do starých filmů jsou zajímavé. Ale postavy a příběh… odfláknuté, což je škoda. Jinak souhlas s Enšpíglem - jeden z mála uvěřitelných sexů ve filmu.

Souhlasím s Limou... řemeslně ubohé. Nuda, nuda, šeď, šeď. Pěkné záběry z Bankoku (na to ovšem budou jistě kvalitnější filmy) a pak závist nad koupáním bez plavek v bazénů.

Jako dítě jsem viděla film mnohem barevnější… sklo v autobuse jsem viděla krásně nazdobené. Veselé pro dítě. Co dospělá ocením, že se někdo dětem věnuje a píle že někam vede. Jde si užít a není nutné se flákat. Rozkošná Jana Páleníčková. Ňadra dívky jsem si všimla, až co jsem si to tady přečetla. Je vidět, že každý hledá, co je mu blízké.

První produkt, který mě tak bavil, že jsem na něj byla ochotna dívat se i v angličtině. Je to oddechovka, nikdo není vysloveně protivný, jednotlivé díly mají spád. Nic zázračného, ale mám to ráda.

Oddychová a místy trapná (až nechutná) komedie o naivní holce a jejím skřetovi, který jí kazí život. V pozadí psychologický motiv cesty k dospělosti jako vypořádání se s naivními představami o opačném pohlaví a vyrovnání se s rodiči. Nepochopitelný moment polibku mezi dívkou a skřetem… pak krok z dětství do dospělostí. Phoebe Cates jako přes kopírák s vizáží Terezy Brodské. Jakkoli jsem od toho nic nečekala, nakonec jsem se smála a odpočinula si.

Dlouho jsem neviděla něco tak plytkého. Závěr filmu znáte v podstatě ve vteřině. Je to opravdu moderní film. Forma bez obsahu, hlavně působit vizuálně, bez milostných scén se neobejde nic. Hlavní mužská postava nevěrohodná. Nudný film.

Vždy si kladu otázku, zda by se dnes národ tak svorně radoval, jak je to tady ukázáno... Zajímavé: - oslava osvobození (mám si nechat trikolóru když vidím policajta nebo ne) - nejsmutnější je umřít pár chvil před svobodou (smrt ženy v tramvaji) - německá rodinka (doktor a jeho mamá) - most Legií v době filmu a dnes - doslova hollywoodsky krásná polská herečka Otázka: - při obraně rozhlasu se zámečník nemohl zůčastnit proto "příkaz stany je jasný" - že by tak rychle byl? Organizace strany ve zmatku? Narušující: - bratrské dělení o cigarety a soudružské kecy zvedající žaludek - líbání dorazivší dívky (proč jí jeden držel na poprsí? Proč ji vlastně líbali?) - patetické kecy o revoluci pracujícího lidu … A rudá armáda přijela jako princ na bílém koni (a přitom nevěděli kde jsou a že teče voda z kohoutku...) … Aspoň jsem zjistila, co je „no pasaran“. Nicméně jakkoliv, jsem ráda, že ať už „po soudružsku " nebo jinak jsem svobodu nemusela vybojovávat já s nimi. Jen proto, že je to ukázka historie dávám 4*.