Emma

Už samotná knižná predloha má námet ako z najtrápnejšej červenej knižnice, takže sa nedalo nič prevratné očakávať. Tak milujem anglické filmy, ale toto bolo niečo nenormálne nudné. Oproti filmu Rozum a cit obrovské sklamanie. Dokonale sladká Gwyneth mi dvíhala žalúdok. Žiaľ, sušienky k čaju o piatej ostali na stole a ja som si uchlipla len trochu nechutného odvaru (nabudúce s mliekom a bez cukru, prosím). (28.01.2008)

Minimálně 3 roky držel tento film ode mě 4 hvězdičky. A asi si ani nezaslouží víc, ale i po letech se k němu ráda vracím. Takže toto hodnocení jsem musela změnit. Oficiální text distributora je podle mě trochu nešťastný a spíše předpovídá nižší komedii o námluvách. Tak to rozhodně není. Právě naopak film věrně kopíruje knížku Jane Austenové. A k té prostě romantismus patří. Nepopírám, že Vám film může připadat přihlouplý, trapný či naivní, ale pokud to nebudeme vnímat v té době, do které je situován, nebudeme vnímat prostředí staré Anglie a také tvorbu paní Austenové, nemůžeme tento film zcela pochopit. (01.01.2013)

Tento film jsem chtel videt jen kvuli Oscara, ktereho Emma ziskala za hudbu. Bohuzel to bylo utrpeni, na ktere jsem nebyl schopen se dodivat. Zanr romanticke komedie, jeste z historickeho prostredi nepatri mezi me oblibene. Svou ukecanosti postav a nevyraznymi hereckymi vykony se film sam tahne ke dnu. S postavami jsem se neztotoznil, atmosfera ani hudba me nijak nezaujala a britsky humor je mi dlouhodobe cizi. Pro me tudy cesta nevede... (25.09.2012)

Přišlo mi to celé takové až moc "zastaralé", ale přesto tam bylo pár poťouchle, podvratně vtipných momentů, které mě příjemně překvapily. Hlavní roli v tom měla kamera, chovala se jako další postava ve filmu to bylo velmi nečekané a velmi osvěžující v tomto druhu konverzační komedie. Co mě naopak překvapilo nepříjemně byla hudba Rachel Portman. Svého času jsem se pořád dokola dívala na Čokoládu a zdejší soundtrack mi jí přišel hodně podobný (ačkoliv Čokoláda vznikla chronologicky až tři roky po Emmě), v některých momentech dokonce až stejný. Jsem si vědoma toho, že filmoví hudební skladatelé píšou sami sobě podobnou hudbu v jednom kuse (viz John Williams, od něj mi všechno zní "stejně"), a když je to spíš variace nebo pomrknutí (jako to dělá Hans Zimmer), tak to dokážu i ocenit jako kvalitu, když když mi to zní až moc pouze jako opakování, tak jsem z toho spíš smutná. Co se týče adaptace látky, tak je na tom tato Emma zatím nejhůř oproti všem ostatním filmovým zpracováním (2009 a 2020), která jsem zatím viděla. Slečna Batesová, pan a paní E, Frank Churchill, vztah Emmy s tatínkem, pouto přátelství s paní Westonovou bylo jinde uděláno lépe. Ani z herců mi tady ve své roli nepřišel nikdo tak zajímavý, že bych měla potřebu je zmínit. Možná snad Toni Collette, ale Mia Goth z 2020 se mi do té role hodila o trošičku víc. Goth ale měla taky tu výhodu, že její přátelství s Emmou bylo jedním ze základních pilířů jejich filmu, kdežto v této 1996 Emmě to byla spíš vedlejší linka a film se soustředil spíš na Emmu samotnou. Jejich přátelství ale nebylo zmasakrováno natolik jako v 2009 Emmě, kde bylo až na pár scén v polovině příběhu prakticky nepřítomné. Sečteno, podtrženo, v něčem lepší, v něčem horší než 2009, pořád mám nejradši 2020. Ještě mě čeká 1996 televizní a Clueless. (25.03.2022)

Původní hodnocení zvyšuji, protože i když začátek filmu musí být pro toho, kdo knihu nečetl značně zmatečný (Harriet bydlí u paní Goddardové - kdo je paní Goddardová?, pan Martin ji požádal o ruku - kdo je pan Martin?) ve skutečnosti se tento film zařazuje se ctí po bok Rozumu a citu, i když za Pýchou a předsudkem poněkud pokulhává, ale také vystihuje ducha doby, přestože ji více idealizuje. Trochu potlačená je tady oproti knize postava Franka Churchilla, který mohl ve skvělém podání Ewana McGregora dostat více protoru, podobně jako má v knize. Takhle z toho vyšel až moc se ctí. Gwyneth byla rozkošná a pan Knightley správně obsazený, velký sympaťák. Hrdinky Jane Austenové jsou roztomilé, ale strašně natvrdlé. :-). Proto je mám asi ráda. (27.04.2011)