EastWicka

Rodinné drama jako ostře nabroušená dýka.

Jakou šanci může mít naivní mladá láska v zemi, kde vládne korupce, nepřeklenutelné třídní rozdíly, a kde loni mravnostní policie umlátila dvaadvacetiletou Mahsá Amíní kvůli nesprávně uvázanému šátku? Strhující sociální drama iránsko-německého režiséra Behrooza Karamizadeho dává syrovou odpověď. Mahsáini vrstevníci, Amir a Narges, se scházejí tajně a ve vší cudnosti ve svém soukromém "obýváku" v torzu nedostavěného letoviska na břehu Kaspického moře. Pokud chce Amir jako ženich před bohatou Nargesinou rodinou (alespoň potenciálně) obstát, musí vydělat spoustu peněz. A právě moře mu takovou šanci poskytne.  Zdánlivě... moře už je takové.  Cena bude možná až příliš vysoká, a třebaže Amir plave jako ryba, vyhnout se sítím a neuvíznost v hlubině vyžaduje i přízeň osudu. Intenzivní Hamid Reza Abbasi příběh emocionálně táhne. Čím více se jeho Amir odchyluje od vlastních morálních zásad a čím zoufaleji jde za svým cílem, tím je zajímavější. Roztomilá, dětsky naivní Narges do propasti nenahlédne, což je možná škoda. Její představitelka, Sadaf Asgari, měla na premiéře vlasy ostříhané nakrátko... Po dlouhém potlesku ve Velkém sále Thermalu si režisér - a nejen on - otíral slzy. V té chvíli se snad nedalo myslet na nic jiného, než na to, aby mladá iránská dvojice, a celá její generace, měly v reálném světě šanci na lepší život.

Už máš suchý nehty, zlato? Dneska protančíme celou noc... Rudými neony lemovanou podsvětní krajinou, s kalifornským sluncem za obzorem, za doprovodu Chrise Isaaka, Elvise, krvavých stvůr a všech úchylů světa...

Austrálani opět dokázali, že se toho nebojí. Alternativní historie jejich národního zbojníka and the band s kapkou Oidipa, svébytnou estetikou, punkovou duší a zádumčivými podtóny. Dokonalé obsazení.

Kapku psychedelicky a hororově pojatá Agatha. Báječné obsazení, nádherná výtvarná stránka, napětí, že by se dalo krájet - a navíc trocha toho potutelného britského humoru. Prostě dokonalý program na loňského Silvestra!

Interstellar je jako nádherné, srdceryvné requiem za lidský druh. Za jeho vynalézavost, utopické sny obrácené ke hvězdám i za jeho schopnosti, včetně té obrátit život na vlastní planetě v prach. A za naději, že za tím vším, ve kdesi ve středobodu našeho niterného časoprostoru leží odpovědi.

Po všech stránkách výjimečný seriál. Podnětný, navozující debatu nad tématy, která jsou součástí naší zkušenosti, ale není snadné o nich mluvit, vyvolávají silné emoce, rozhořčují, a přesto je často s bezradným pokrčením rameny mentálně zavíráme do šuplíku s cedulkou "neřešitelné, na později". A ona se opakovaně derou ven. Skvěle zahrané, napsané a skvěle neodlehčené.

Pari, jejíž jméno v perštině znamená anděla či vílu, se ve svém hidžábu vydává s manželem do Athén, navštívit syna. Svým způsobem road movie, i když cesta, která Pari čeká, zdaleka není jen fyzická... Krásný, hypnotický film se silně mysteriózním nábojem.

Poirotovo rozloučení se odehrává v téměř hororovém prostředí, jakoby na pomezí tohoto a onoho světa. Žádné nonšalantní společenské hrátky, na ty už není čas, nýbrž nahlédnutí do propasti. A jak víme, v takové chvíli i propast vhlédne do nás. Hercule si ji úmyslně schovával až na úplný konec. Mrazivé uvědomění si ďábelských co by kdyby čeká i na nás (a zdaleka nejde jen o odhalení falešnosti detektivova kníru). Dokonale temná tečka za tou okouzlující, báječně odlehčenou řadou příběhů.

Divíte se, proč mám v desítce právě Gomoru? Tahle bezútěšná, fascinující sonda do neapolského podsvětí uštědří bláhovým milovníkům corleoneovské romantity ránu mezi oči a nechá je válet mezi stříkačkami na místní skládce. Má ovšem sílu shakespearovké tragédie v tom nejsyrovějším podání. Chvílemi mi přišlo, jako bych se ocitla zpátky na rodném chomutovském sídlišti v 90. letech, včetně onoho ústředního drugdealerského paneláku (verzi od nás se říká Experimenťák). Akorát ta náboženská procesí se tam teda nedržela. Ale vážně, bez debat jeden z nejlepších a nejostřejších evropských seriálů. Pokud jste se mu zatím vyhýbali, zatněte zuby a jděte do toho.