Recenze (577)
Let (2012)
Jeden z těch filmů, u nichž sice po čase nedokážete souvisle odvyprávět zápletku, ale nikdy, nikdy na ně nezapomenete. Pilot Denzel Washington, démoni alkoholu a lásky, tragikomické zvraty osudu a ta černá skříňka, kterou v sobě všichni nosíme, ale málokdo má odvahu ji otevřít, dokud není po všem.
Božské (2016)
Je jí asi šestnáct, je chytrá, netrpělivá. Má všechny předpoklady uspět. Což v dimenzích jejího světa - světa ohraničeného romským slumem a spletí uliček mezi sámoškou a mešitou - znamená mít dost ostré lokty, aby vám dala příležitost místní královna drogové a čórkařské scény. Dounia a její dětštější kamarádka sní o životě na pláži, hromadách peněz a to vše je v jejich představách na dosah ... Strhující film nezapřel ženský pohled, který se zálibou spočine na pěkném mužském těle, a dokázal působivě vystihnout, vyřvat vztek, který tady není jen trendy doplňkem příběhu, ale jeho jádrem.
Pařba ve Vegas (2009)
Ahá, tak takhle teda vypadají ty pánský jízdy!
Příští rok ve stejnou dobu (1978)
Jedna z nejlepších konverzaček všech dob.
Neopouštěj mě (2010)
Ishigurův srdce drásající příběh je zde pojatý tím nejdojáčtějším, citově maximálně vyděračským způsobem. Andrew i Keira jsou sice výborní a Carey ty dojímavé pohledy velmi jdou... ale všichni mi tou svou odevzdaností a povolností tak lezli na nervy, že jsem měla každou chvíli chuť dát stopku, vlézt do scény a pořádně je proplesknout.
Učitelka (2016)
Do komunistické depky zasazený thriller jako břitva!
Elysium (2013)
Mat válí asi tak jako obvykle, můj oblíbený Will Fichtner si vystřihl dalšího hnusnýho fašouna a Jodie F. zase ledovou planet management queen... Do toho neutěšená budoucnost (99,99 %) lidstva, sociální nespravedlnost, ekologická katastrofa a krásný prstenec na nebi... Elyseum je vlastně fajn, vizuálně pěkně vyvedená sci-fi, která bohužel chvílemi plynule přechází v béčkovou ski-fi se silně parodickými prvky. Což by ani nemuselo vadit... no, ale mě to teda vadí, protože, vezmeme-li v úvahu potenciál, tu hromadu peněz a skvělých herců, která tu byla k dispozici, výsledkem mohl být skoro až District 9.
Dracula (1992)
Tenhle film miluju hlavně pro vizuální orgie, které nabízí: ono přesunutí drákulovského příběhu do jiné dimenze, v níž jsou barvy intenzivnější, stíny pohyblivější, viktoriánská éra má krásu konzervovaných pugétů a těžkých drapérií, vzduch je plný erotického napětí a předbouřkové tísně, Winona je křehká jako porcelánová panenka, Drákula oplzlé monstrum a Keanu přímo k nakousnutí... A ta ústřední melodie, transylvánské tango... Coppola by mě opil i rohlíkem a tohle je absint.
Podoba ticha (2014)
Strašný příběh, který se těžko vydýchává a otevírá staré rány. Naprosto se ztotožňuji s komentářem od BoXBe.
Hrůza v Connecticutu (2009)
Takovým tím viktoriánsko-duchařským způsobem dojemné. Uvězněné duše, spiritisticky nadaní teenageři a rodinka lapená v jednom domě s bohatou historií.