Sagisia

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů pro pamětníky :) Už od dětství miluju tu scénu, kdy se Eva houpe na houpačce a pak zahučí do toho skleníku. Je to blbina, ale krásná... a Nataša Gollová dělá z tohoto filmu něco víc. Mimochodem, ty krásné dlouhé plisované šaty, co má Eva na sobě v domě Záhorských, jsou nadčasové! Brala bych je všema deseti i v dnešní době.

"Chovala jsem se jako bych to ani nebyla já, i když jsem byla sama sebou víc než kdykoli jindy." Vždycky doufám, že to skončí jinak, ale bohužel se mi to zatím nepodařilo ovlivnit. Pro zblázněné fanoušky filmu doporučuju naše české kryté "Madisonské" mosty. Namátkou Černvír, Pernštejn, Švařec, Peklo, Lenora, Čižice, Kynšperk nad Ohří, Štěnovice, Vejprnice, Bystrá nad Jizerou, Radošov a plno jiných. Některé jsou docela podobné těm filmovým. My už jich máme, po vzoru Roberta Kincaida, spoustu dávno nafocených ;)

A takhle nějak já si to představuju... Nenucené, milé a krásné.

Prolila jsem hektolitry slz.... jak já té holce rozuměla! Jsem ráda, že měl celý film (i přes vážné téma, ze kterého by nejspíš někteří jedinci nějraději udělali mega dráma) takovou optimistickou atmosféru. Je to asi první film, u kterého jsem tento paradox zaznamenala a má za to u mě jedno velké významné plus. A Anne s Jakem jsou pro sebe jako stvoření. Já jim to prostě zhltla i s navijákem. Jako správná dívka chválím kostýmy, protože Anne měla prostě styl. Ale abych se jen nedojímala nad úžasností, přidávám se k ostatním a hlasuju za vystřižení scén s bratrem.

Tenhle film jsem viděla poprvé asi ve 13 letech a možná jsem ho úplně nechápala, ale už tehdy se mi vryl pod kůži a já věděla, že je prostě dobrej. Teď, s odstupem času, jsem si na něj vzpomněla a uvědomila si, že by se mi tu mohl krásně vyjímat :) Samozřejmě jen pokud by mi i po těch letech připadal tolik úžasnej. Připadal. A ve chvíli, kdy promluvil mlčenlivej Bob, si prohlodal cestičku k mojí duši a v hodnocení bylo zcela jasno.

Už po pěti minutách od skončení filmu se mi po světě za zdí začalo stýskat. A to už je co říct :) Celou dobu mě dojímala ňoumovitost hlavního hrdiny, byl k sežrání. Navíc mám evidentně slabost pro zářící hvězdy, jednorožce a vzducholodě. Sice se tam zabíjelo jak na běžícím pásu, ale kvůli tomu glosujícímu afterlife bratrstvu (ten s těma vlasama na bok mě fakt dostával) jsem ochotná nad tím přimhouřit oko.

Přilepená k obrazovce s husí kůží na rukou a mrazem na zádech. K tomu přidejte přiblblý spokojený úsměv a máte mě v plné parádě při sledování Pýchy a předsudku. Není divu, je to dokonalý film s krásnou hudbou, asi nejnádhernější kamerou a obrazy mojí milované Anglie. Všechno je tak přirozeně krásné... A ač přesně víte jak to dopadne, stále máte obavy, aby to pro tentokrát nebylo jinak :)

Svatá makrelo! To byla děsná slátanina, navíc většinu času docela nuda. Docela mě ale pobavila podobnost interiéru té ufounské lodi s interiérem auly naší fakulty. Náhoda?

Superpitomec, kterej ani neuměl nosit batoh. Nicméně kamera super, hudba výborná (a to nejen ta od Eddieho), vedlejší postavy zajimavé.

Na tyhle dvě, jejich humor a panoptikum městečka Stars Hollow nedám dopustit. Ať už jde o všechny ty městské akce typu taneční maraton, živé obrazy či bludiště ze slámy, nebo starshollowskou zimu se spoustou světýlek, vločkama vyšitýma na Lorelaině čepici a sněhulákem ve tvaru Bjork. A všimli jste si, že základem každého správného interiéru je tiffany lampa? Až budu velká, hodlám si ji pořídit. A všechno tohle dohromady jsou Gilmorovic děvčata. Dělají svět hezčí a veselejší.