Sagisia

V rámci prokrastinace a jakožto největší prokrasto-uživatel čsfd si sem tam záměrně vybírám filmy v modrých barvách, abych měla u čeho prokrasto-obědvat, ale abych na druhou stranu měla i vůli film třeba v polovině vypnout, když už mám doobědváno...no znáte to. Mohlo mě ale napadnout, že když se jedná o film Lasseho Hallstroma, že zas o takový béčko nepůjde. Na začátku filmu se rozehrála taková pěkná partička, která vás vtáhne a pak už se odehrává přesně to, co chcete, ale i nechcete, nebudu prozrazovat. A není žádná náhoda, že se jméno Channing rýmuje se slovem charming...mohla bych na něj totiž hledět klidně i jen tak, ani by se nemusel snažit hrát. Prostě: Film naprosto nedoporučují všechny vysoké školy a zkušební komise, zejména dívkám. A nemůžu nereagovat na srovnávání se Zápisníkem jedné lásky - já to vidím přesně naopak - Zápisník je hrozná konina, která mě iritovala už od prvních vět (jsem racek, kecy kecy kecy...) a ve finále jen vydírala. U Dear John mi nevadilo vlastně vůbec nic.

Film, který na nás tolik zapůsobil svým prostředím, že inicioval naši cestu do Verony a kolem jezera Lago di Garda :) A ano, je to hroznej slaďák a ten konec je hroznej, ale přesto pro mě pořád spadá do kategorie "ale ani trochu mi to nevadí". Myslím, že jednou za čas nikomu pořádná porce prosluněné romantiky neuškodí. Doporučuju přečíst zajímavosti tady nahoře, protože pak je to ještě romantičtější! PS: Opravdové dopisy pro Julii působí dost nechutně. Turisté totiž evidentně neznají kancelářskou gumu šetrnou k omítkám a dopisy přilepují žvýkačkama, který pak po otrhání dopisů pokrývají nonstop celé stěny průjezdu vedoucího ke Casa di Giulietta. Brrr.

Nápad je fajn. Do té doby, než spatříte díl, ve kterým IQ všech účinkujících nepřesahuje hodnotu 200 (přičemž počítejte, že doktorka Cajthamlová má těch svých 156). Pak se z pořadu, který by polovina lidstva měla sledovat povinně namísto Ordinace v růžové zahradě, stává bohužel jen další nechutná reality show plná špeků a pitomců, které ani paní doktorka se svou osvětou nezvedne prestiž.

Někdy prostě musíte koupit zoo, aby se váš život začal zase ubírat správným směrem. Normálka. Mně se to moc líbilo a i když si uvědomuju, že to pro hodně lidí bude asi jen průměrný rodinný film, mně připadal nadprůměrně průměrný. Mám prostě ráda filmy, na který se dívá s lehkostí, vykřesou z vás nějaký ty emoce a současně nejsou trapný. Tohle je navíc nakoncentrovaný optimismus, který vám dodá srdíčkovou náladu na celý den. Hudba Jónsiho ze Sigur Rós funguje na 100 %. Matt Damon na maximum, Elle Fanning roste do krásné dospělácké hérečky a já prostě neodolám plnýmu počtu hvězdiček. Pořád víc a víc zjišťuju, že Cameron Crowe filmy točí opravdu s citem a vkusem.

Doslova rockové a filmové nebe. Takovou kumulaci sympatických muzikantů a jiných lidí v jednom filmu jsem už dlouho nezažila. V první řadě můj oblíbenej Eddie Vedder z Pearl Jam (bůh prostě) plus ještě jeden od nich, polovina Alice in Chains, Chris Cornell a nakonec samotný Tim Burton. Vynikající film o vztazích a nevztazích, kde rozhodně nechybí vtip ani styl, skvělý soundtrack u Camerona Crowea samozřejmostí...Láska na první pohled.

Křehký a nenápadný příběh o učiteli, za kterého by se Komenský opravdu nemusel stydět. O učiteli, který do učení dával kus sebe, o jeho vztahu ke studentům, Seize the day, básničkách a dalších spoilerech. To celé odehrávající se v elegantní nelehké době, mně ve filmech milé. Pro mě navíc můj nejoblíbenější Ethan Hawke jako třešnička na minimálně čtyřpatrovém dortu.

Na téhle pohádce se mi vždycky nejvíc líbil ten "bokeh" na Zlatovlásčiných vlasech po sundání loktušky. A Červená Lhota. A nikdy jsem nechápala, že si Jiřík vybral tu s těma vlasama z nepravýho zlata, když ty ostatní byly mnohem hezčí. Zbytek mi způsobuje hluboké deprese... zejména ty písničky a Jiřík s plastelínou na krku.

Mám ji fakt ráda. Jen to bylo na moje dětský logický myšlení fakt moc, aby Trávníček jel za bratrem několik sezón a ta ovečka ve Skalách byla i přes celou tu dobu bez žrádla naprosto v pohodě (nebo žrala ty diamanty?). Jinak má ale všechno - nejvíc Libušek ze všech pohádek, hodnýho Trávníčka, babaře Trávníčka, Barťáka, spoustu třpytivých kamínků, skály, napětí, koně, psy a ták. Připouštím, že depresivní možná malinko je, ale takovým tím pozitivním způsobem. Rozhodně z ní žádnou újmu nemám, na rozdíl od Aničky s lískovými oříšky nebo třeba Zlatovlásky. PS: V Adršpachu se odteď fotím jedině "na Jindřicha".

Kdybych si já blbec tenkrát na Place Vendome v Paříži raději vyfotila vchod do hotelu Ritz namísto prodejny Chanelu, která je vlastně v tom samým baráku, to by bylo mnohem romantičtější... Na autobusových zájezdech do Paříže by už konečně měli přestat pouštět dokola Účastníky zájezdu a raději pustit něco tematického - třeba zrovna Odpolední lásku, Amélii z Montmartru nebo Šifru mistra Leoparda. Sice by možná pár lidí s jiným vkusem po cestě odpadlo, ale Audrey (ať už Hepburn nebo Tatou) by jim jistě spravily chuť :)

Je to hrozná blbina, ale jakž takž příjemná svou atmosférou. Byla jsem zvědavá na tu legendární scénu s podzemkou a plisovanou sukní...a je fakt sexy. Jen jsem si ji představovala podle fotek úplně jinak a mnohem víc pobuřující. Vždyť je vlastně docela nevinná (dnešní doba je tak zkažená! :)). Krásu Marilyn na rozdíl od ostatních opěvovat nebudu, v tomhle kousku zrovna nijak úžasná není a místy mi svou zmalovaností připomínala nějakýho transvestitu. Myslím, že už vypadala i líp (třeba ve filmu Mustangové je naprosto překrásná).