topi80

Zmínka z původního seriálu, že si Koreis vzal od Pudila psa, byla využita k cameu Zdeňka Srstky, který mezitím proslul jako nabízeč psů v pořadu Chcete mě. Proč ne, ale ta zázračná identifikace majitelky slepeckého psa, to už bylo trochu moc.

Seriál navázal na ten původní v tom, že žádná z postav se nechová aspoň trochu normálně. Ale má to celkem šmrnc, takže dobré.

Bartoška se prodeklamoval až k dílu, kdy se rozloučíme s nejotravnější postavou seriálu. Ale nebylo to udělané zas tak úplně špatně.

Ono když jste hvězda kongresu a nejrůznější kapacity vás zvou do svých honosných vil, to lze pak těžko očekávat, že se budete chtít vrátit k házení služeb na záchrance a poslouchání keců o tom, jak jste málo uvědomělý.

O Janderu se stále ucházejí dvě psychicky labilní ženy. A jelikož mají obě klíče od Vojtova bytu, dojde k setkání. Konfrontace neprobíhá, čeká se, až přijde Deus Ex Machina v podání Hanzlíka a všechny vagóny se dají na správnou kolej. Jenže ten, kdo by to měl rozštípnout, je ožralý, jak zákon káže, takže absurdita celé situace se posouvá do ještě absurdnějších rozměrů. Ale vůbec netuším, jak se tvůrci chtějí vypořádat s faktem, že mezi Hanzlíkem a Hudečkovou to jiskří, zatímco mezi Hanzlíkem a a Adamovskou ani trochu.

Když už zachráníte někoho, kdo vypořádal věci a připravil se na smrt, přebíráte za něho zodpovědnost. Aspoň tak nějak se to stalo doktoru Janderovi. Pokud jde o absurdní situace, zde se Jiří Hubač ve vztahovém čtyřúhelníku přímo vyřádil.

Nevím, v jakém rozpoložení se nacházel Jiří Hubač při psaní seriálu, ale těch divných lidí je tam nějak moc. Starý Jandera je kapitola sama pro sebe, brácha Jandera se v tomto díle držel zpátky, doktor Skalka v podání Jiřího Bartošky nemluví, ale deklamuje jak při Nedělní chvilce poezie, a korunu tomu nasazuje Zlata Adamovská, která nekonečně otravně a vlezle prudí doktora Janderu přímo při ošetřování několika lidí zároveň. A pak se mi divte, že toho Koreise v podání Zdeňka Srstky považuji nakonec za nejnormálnějšího. Ale i tak dobrý díl dobrého seriálu.

Povedené uvedení do seriálu, i když některé konflikty, stejně jako nekonečná dobrota šéfa záchranky, jsou hodně na sílu.

Doktor Jandera nemá u záchranky zrovna ideální první den. Ale to není nic proti tomu, co zažívá jeho otec. Neboť ten se nedokáže vyrovnat s tím, že jej čeká celoživotní ostuda spočívající v tom, že jeho syn je doktorem na záchrance. A to ještě neví, že naděje vkládané do druhého syna, jenž má učit celý okres na housle, vypadají také marně. Ale celkově, seriál má spád a dobře napsané dialogy i konflikty.

Nedávno jsem se tady rozohnil nad několika operami, které prošly holocaustem v podání rádobymoderních režisérů. Zde jsem byl v prvním dějství odehrávajícím se ve vodě naprosto uchvácen a připraven nasázet pět hvězdiček. I choreografie nádherně podporovala Dvořákovu nádhernou hudbu. Jenže ve druhém dějství na mě vyskočil wtf moment s pet flaškami. Ale na druhou stranu musím uznat, že neotřelé ztvárnění odosobněného lidského světa atmosféře díla prospělo, takže jsem vzal na milost i prince Kena a velmi svérázně pojatou podobu kněžny. Ve třetím dějství jsme se vrátili zase do vody. Velký obdiv všem zúčastněným, jak se popasovali se zpíváním třeba po krk ve vodě a v neposlední řadě s češtinou. Mimochodem, nádherná básnická práce s jazykem je doménou této opery. Líbil se mi Aleksei Isaev v roli vodníka, který byl pánem vod, ale současně dojemný. Verdikt? Zpracování bylo moderní, mnohdy extravagantní, ale ani na chvíli nebylo neuctivé ani k divákovi ani k opeře samotné. Ba právě naopak, povýšilo ji na skutečně úchvatnou podívanou.