Ruthiee

Zhlédnout film Fantastická zvířata je jakousi nenucenou povinností každého skutečného fanouška Harryho Pottera. Na knihách i filmech z kouzelnického světa jsem vyrostla a tak bych nejspíš Rowlingové, jakožto mé knižní modle, prominula snad jakýkoliv nesoulad s mými představami, které si během čtení vytvářím. Přesto mírné zklamání jsem pociťovala u znázornění povahových charakteristik tvorů. Kupříkladu takový nandu se jevil jako cvičený neškodný cirkusový lev, přičemž kniha jej považuje za nejnebezpečnější šelmu vůbec, kterou dokáže zkrotit jen stovka zkušených kouzelníků. V ostatních ohledech považuji film za povedený, nehledě na to, že postava bývalého člena mrzimorské (mé :) ) koleje “Mloka“, je mi velice, velice sympatická. Stejně tak oceňuji, střídání humorných a napínavých, chvílemi až děsivých scén, protože Voldemort ani zdaleka není jediný padouch kouzelnického světa.

Knižní předlohu jsem nečetla a vážně o tom vůbec neuvažuju. Pokud mám být zcela upřímná, jsem z filmu zmatená. Nemůžu se zbavit dojmu, že autor je fanda Harryho Pottera, Twilight ságy, Mužů v černém, Supernatural, X-mena a v neposlední řadě se inspiroval také papánkovsko/bratro/sesterským dilematem ze Star Wars... Ne, ne, ne. Tohle je špatně! Takovouhle matlaninu už nezachrání ani herecké obsazení v podání Meyerse, Sheehana, či Leny Headey. Musela jsem se ironicky uchechtnout při zjištění, že Bach byl vlastně lovec stínů a byly i další okamžiky, u kterých jsem se "pobavila". Za to a obsazení si dovoluji udělit dvě hvězdy a dala bych i třetí, kdyby děj nebyl tak americky superhrdinský a předvídatelný se závěrečným happy endem.

Chcete-li své děti nenásilně seznámit s tématem křesťanství a počátkem světa dle biblického výkladu, pak tento film mohu jen doporučit – věřícím i nevěřícím. Velká část jeho dokonalosti spočívá především na vřelém a příjemném přednesu Jana Wericha a písničkách, které mi v paměti utkvěly do nynějška.