Rousse

Terry Gilliam a svatý grál podruhé a opět kvalitně!

Žabožrouti do toho! Jen tak dál! Pravda po 1. dílu Veřejného nepřítele (který mě teda opravdu zklamal) jsem měla chuť skandovat "Nemůžou! Nemůžou!" - Ale oni můžou a dokazují nám to pomocí dalších nových snímků. Jako třeba tenhle. Dobrý námět a supr scénář, ke kterému bych ale měla jednu velkou výtku - ke konci už se táhne jak týden před výplatou! Zkrátit! Supr herecké obsazení, kde se objevují přesně ty typy "ježiš, toho potkat, tak zahodím peněženku a zdrhám." / "tomuto pánovi se NE neříká" / "pilný a učenlivý mladý mafióso" apod. Věrohodné a místy hodně surové (téměř jako saunová scéna ve Východních příslibech). Prorok mi tak přinesl opravdu kvalitní podívanou - merci beaucoup mes amis francais, l'honneur est pour moi.

No jak si pročítám ty komentáře a vidím minimálně téměř v každém, jak se někdo pohoršuje nad spojením soulož (velmi jemně řečeno - jsou zde použity jiné výrazy:-) - Máj, tak mě napadá, jestli někomu jeho rozhořčení nad tímto spojením dovolilo i trochu se zamyslet nad tou obrazovou symbolikou, kterou je film naprosto přesycen. Vítr - vše je v pohybu, rudá barva, padlý anděl - smyslná žena - pokušení, oslavná pouť na začátku versus pouť k místu popravy na konci. A copak není Máj právě o tom milostném trojúhelníku? Je - jenom s tím rozdílem, že K. H. Mácha nepoužil tak přímé vyjádření.... Obrazově jsem z Máje unešená... a hudební doprovod mě místy naprosto nadchl - jednoduchost v linii pouze elektrické kytary byla úžasná.... bohužel mi tam ale totálně neseděl mladý Stropnický - ten mi přišel jako Vilém nějaký jalový a už vůbec mi nepřišel jako "strašný lesů pán". O jeho družině loupežníků ani nemluvím. Moderně pojmutý rej kostlivců mi také zkazil chuť a nakonec ten megamoderní hudební doprovod těchto scén....Můj názor na Máj je tedy hodně rozpačitý a hodnocení 3 body víceméně také.

Pokud si člověk zvykne na celkem jiné zpracování, než na jaké je zvyklý v českých končinách a soustředí se na děj, dialogy a nechá se unést hudbou, neměl by s filmem mít problémy. Naopak by se mu mohl i líbit - jako třeba mě:-)

Po přečtení komentů zde jsem si úvodních 30 minut říkala "Tyvole, tak kde to je, ten špica film?". Zbylé 2 hodiny už jsem si jen s otevřenou pusou v němém úžasu říkala "Tyvole!". Výraz ve tváři mi zůstal doteď. Jednoduché, přímé, mrazivé, hodně působivé a ano, opravdu Po utavé - díky za to! Česká kinematografie se nejspíš odrazila od dna nejhlubšího a tohle není první vlaštovka - to je přímo jeden z prvních kondorů:-) /// To je moje věc! - TY jsi moje věc! // Já budu taťka a ty budeš bráška a bráška si všímá... a když si bráška všimne, tak to pěkně řekne taťkovi...

Muži, kteří nenávidí ženy se jmenuje knižní předloha. A opravdu je věnována mužům, kteří hodně silně nenávidí ženy. A je strhující a fantastická! Dívka s tetováním draka se jmenuje filmová adaptace a opravdu je věnována dračí ženě – bravo Lisbeth! Tvůj výkon byl fantastický! To už bohužel nemůžu říct o Kallovi Blomquistovi a celkové atmosféře filmu. Kdybych nečetla knihu, možná bych z filmu opravdu srala dvacetikoruny, ale atmosférou bohužel film nesahá knížce ani po kolena, ani po holeně, možná lehce po kotníky... Připadala jsem si jak na houpačce. Znáte to - místy nudou dloubete holuby z nosu a místy sedíte a nehty máte napětím do krve rozkousané. Hodně mi unikala ta základní souvislost - PROČ zrovna Kalle? PROČ si vybral pan Velký zrovna jej, aby se dal na tuhle řeholi? Notabene proč zrovna ON, když v tom filmu působí totálně marně? Z filmu jsem se to nedozvěděla, tak si radši půjdu přečíst 2. díl Millenia, který se na mě směje z police:-)

Vzhledem k tomu, že byla neděle večer, tak nevím, zda se mi to zdálo a já tam opravdu místy zahlédla odkaz a podobnost s Životem Briana (nemyslím tím pouze Michaela Palina:-), vizuální podobnost s 12 opicema a nápodobně se i občas dostalo k povrchu mistrovo Imaginárium? Jo vlastně on to režíroval Gilliam, takže se mi to nezdálo a jeho rukopis je tedy opravdu znatelný. Místy vtipné zápichy prostřídané opravdu hutnou psychařinou a v závěru mi ten hrdinův marný boj přijde opravdu hodně depresivní. Zároveň je ale jasné, že tenhle film je asi něco jako vymakané švýcarské hodinky - koupíte si je a na první pohled jste nadšení. Teprve ale časem po novém zkoumání návodu a samotných hodinek objevíte spoustu vychytávek a úžasných věciček, co všechno ty švýcary dokážkou a pak teprve učůráváte maggi v kostkách....

Ne, opravdu nejsem nadšenec žánru sci-fi a nejsem ani milovnicí nebo fanynkou, co se tohoto stylu týče. Ale musím říct, že tohle je teda EXTRATŘÍDA MATROŠ! A já marně pátrám po tom, co ve svém komentáři vyzdvihnout více? Scénář Terryho Gilliama prokoumaný a doladěný do detailů tak, aby vcucl a nepustil ani po skončení filmu? Úžasně vyšinutého Brada Pitta (ať už si občas zahraje nějakého lovermana a jeho výkon není vždy přesvědčivý, tak i mistr tesař se utne a tady dokazuje, že opravdu mistrem je!). Nebo snad Bruce Willise, který si tu střihl svoji životní roli jako nic a ani myšlenka na Armaggedon mi to nadšení z něj nezažene! A nebo hříšně krásnou Madeleine Stowe, na kterou bylo opravdu radost pohledět? Na to už si musí asi každý přijít a odpovědět sám - pokud vůbec odpovědi jsou:-) U mě to samozřejmě byly jednoznačně ty nahé zadky Bruce Willise a Brada Pitta - jen jsem to nechtěla říkat tak naplno!

Mít takové imaginárium je určitě fajn věc. Místo, kde se vypravíte do svých snů a vých vlastních tužeb - nepotřebujete ani kouzelné zrcadlo. Ale všeho s mírou! Mám pocit, že tohle imaginárium mistra Gilliama je už přeimaginárováno, přecukrováno, přezdobeno a přehnáno! Ano, jistě - hezcí chlapi, velké plus a skvostná Lily Cole další plus, ale to je po čertech málo! Mě opravdu nic jiného na této filmařské exhibici nějak hlouběji neoslovilo.I když.... zajímalo by mě, jak by vypalo to moje vlastní imaginárium? Takhle ale nejspíš určitě ne, bohužel.

Pominu to, že považuji J. K. Rowlingovou za totální krávu, která kecá do věcí, o kterých ví kulové (systém ústavů sociální péče v ČR). Pominu to, že Harry Potter je mi svou masovou oblíbeností děsně nesympatický. Pominu i to, že jsem více méně byla donucena si jej přečíst kvůli seminární práci a pominu i to, že jsem nebyla schopná jej dočíst. Co ovšem opomenout nemůžu je to, že ani film mě nebavil. Animace mi přišly naivní a svou náročností odpovídaly nejspíš úrovní počítačové hry FIFA 1997. Scénář úděsně poučný a za každou větou šlo cítit ponaučení do života. A pohádková monotematická hudba tomu také nepřidala.... Možná, kdybych Harryho Fótra zkoukla už v roce 2001, byl by můj názor jiný. Bohužel s odstupem času musím říct: "Nelíbilo se mi to." Věřím ale, že děti mají jiný názor:-)