Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Komedie
  • Drama
  • Horor
  • Sci-Fi

Recenze (255)

plakát

Na doraz (2010) 

Za těch pár výbuchů smíchu, kdy jsem se smál nekontrolovatelně v kině jako nikdy předtím, nemůžu dát méně než 4 hvězdy. Tahle komedie není šílená, není ujetá a ani fekální. Není ani zdaleka tak našlápnutá jako Pařba ve Vegas, ale je úplně normální, tak trochu ze života a to se cení. Obě hlavní postavy jsou skvělé.

plakát

Kick-Ass (2010) 

Jsem náročný (proč?)? Jsem zmlsaný (čím?)? Nemohu si pomoci, ale Kick Ass není takový, jaký jsem si představoval, že bude. Akce - málo, málo, málo. Což o to, akce je natočená velmi svěžím způsobem a ve spojení s dětskými zabijáky působí jak Alenka v říši divů, nicméně slušná akce už zdaleka u akčních filmů nestačí. Kromě toho musí být dobří hlavní hrdinové a co ještě? Záporák. Zde máme slušné hlavní hrdiny, Cage je perfektní a ta holčička taky, akorát Kick Ass působí příliš Spidermanovským dojmem co se chování týče. Záporák? Ten vlastně není. Chybí pořádné vyvrcholení a solidnější scénář + dialogy. Mohlo tam být více vtipu, více nadsázky, ale chvílema to působí jako kdyby režisér nevěděl, co točí. Jestli brutální akční film pro dospělé ve stylu Kill Bill, nebo zábavný akční film pro teenagery. Soundtrack je povedený, akorát časté střídání různých žánrových motivů skladeb se mi příliš nelíbilo. Působí to klipově a nesourodě. 70%

plakát

Resident Evil: Afterlife (2010) 

Sérii Resident Evil nemám moc rád už od doby, kdy se z ní stala série. První díl měl všechno, hlavně hororovou atmosféru a zombíky. Postupně se z toho stal průměrný akční film, na který lidé chodí buď z nutkání přesvědčit se, že tentokrát to snad bude lepší (nebude), nebo trpí až fanatickou zamilovaností do hlavní hrdinky. Afterlife od první minuty do poslední vteřiny je jeden narcistický videoklip, který je maximálně přizpůsoben 3D vizualizaci. Efekty tak působí velmi dobrým dojmem, mnohem efektněji než např. v Avatarovi, ale bohužel to je asi tak všechno. Bez 3D je tento film prakticky nekoukatelný odpad. Sice pár lekaček tam je, ale ty nepramení z atmosféry, ale z jednoduchého principu přirozené reakce člověka na hlasitý zvukový efekt ve spojení s nečekaným pohybem na scéně. 50%

plakát

Yes Man (2008) 

Žádné velké vtípky, žádný velký comeback Jima Carreyho, ale slušně odehraný film se zajímavým poselstvím. Říkat ano má jistě ze své podstaty větší přínos a smysl, než říkat ne. Jestli to může fungovat pořád, to si nejsem jistý, ale zkusit to někdy třeba na 48 hodin může být docela zábava.

plakát

Parchanti (2010) 

Nezáleží na tom, kolik tenhle film stál nebo jak vypadají efekty ve srovnání s vysokorozpočtovými filmy, jde o tom, jak se člověk u něj baví. A já se zase tolik nebavil. Což o to, akce zase není tak zlá a fakt, že je docela málo mi zase tolik nevadí. Spíš se mohli tvůrci více vyřádit na hereckých kreacích a vtípcích, které přece nic nestojí. V tomto ohledu mi Losers nejvíce připomínají Tropic Thunder. Bohužel zde je mnohem méně vtipných gagů a mnohem menší prostor pro ně. Přitom by stačilo 10 minut navíc, vychytat některé nudné scény a hlavně je doplnit o více hlášek. Velké plus jsem viděl v hlavním záporákovi, který byl dost šílený na to, aby si ho člověk dobře zapamatoval. Jinak musím pochválit závěrečné titulky, ty se vážně povedly a o to víc je mi líto, že se jejich kvalita nepromítla také do filmu.

plakát

Souboj Titánů (2010) 

Titan Fail! Tohle se nepovedlo a ani nevím proč tomu dávám 2 hvězdy, když ve srovnání s jinými "velkofilmy" je tohle odpad. Dělat z nás blbečky teda nemuseli a když už se pokoušeli o nějaké triky, neměli je dělat ve Win. Malování.

plakát

Růžový panter 2 (2009) 

Některé filmy jsou tak hloupé, až jsou vtipné. Mezi ně patří i série Růžový panter, která především zásluhou Steve Martina spadá jak do kategorie odpad, tak do kategorie nesmírná zábava. Pravda je někde uprostřed, ale jednička se mi líbila mnohem víc. Na emberger nic nemá. Ale scéna u papeže vše vynahradila. Příshám, že takový záchvat smíchu jsem snad ještě neměl, když Clouseau přepadl z balkónu a v několika fázích padal k zemi. To nebyl ani smích, to byly křeče, píchalo mě u srdce a nemohl jsem popadnout dech. O žádném jiném filmu nemohu říct, že mě málem u něj trefila pepka a ještě k tomu smíchy.

plakát

Fontána (2006) 

Se smrtí se člověk musí smířit, je to přirozená součást života. Smrt dává život něčemu dalšímu. Jednoduše řečeno, vše živé na Zemi je 100% recyklovatelné. Na Fontáně není nic složitého, je to tak jasné až to bolí. Ale od samého začátku jsem měl pocit, že už jsem něco podobného viděl. Nebo že už jsem u něčeho jiného měl podobné pocity. Těžko to popsat. Od hudby přes vizuální stránku mi byl film neskutečně povědomý a hlavně působil krásně přirozeně.

plakát

Úhel pohledu (2008) 

Jak je možné, že mně to nebavilo? Asi proto, že je to podle mě hooodně špatně natočené. Dokonce tak špatně, že asi při třetím flashbacku, kdy se na obrazovce objevil typický odpočet času do začátku opakující se scény z jiného úhlu pohledu jsem se rozhodoval, že to vypnu. Herci - špatná volba nebo jen slabé nasazení? Kamera - dokumentární styl mám celkem rád, ale tenhle druh chaosu se musí umět prodat a tady to zkrátka nebylo ono. Zvuk a hudba - nevzpomínám si. Atmosféra - žádná. Od začátku mě film nechával chladným asi z toho důvodu, že sledoval dost anonymní scénu, která je v každém druhém filmu - někdo chce zabít prezidenta. Nápad - nápad dobrý, ale provedení za 5. Tohle chce víc promakanosti, více detailů než jen záběry jednoho chudáka mávajícího kamerou. Celkově příliš jednoduché, velmi odfláklé a ten kdo to rejžovi sežral, měl buď velkej hlad, nebo velký oči. Já nic neviděl.

plakát

Prokletý ostrov (2010) 

Prokletý ostrov mi nejvíce svojí "atmosférou" připomíná Wickermana, přičemž ten ale postrádá jakékoliv poselství. Po technické a herecké stránce naprosto v pořádku. Však DiCaprio a Mark Ruffalo zklamat ani nemohou. Nejvíce mě na filmu mrzí právě atmosféra, která není ani thrillerová, ani hororová. Neměl jsem husí kůži, neměl jsem slzy v očích, emoce jakoby neexistovaly. Přitom o emocích filmy mají být především. Příběh, zápletka i pointa určitě nepatří k těm nepředvídatelným, ale záleží na divákovi, jak se k filmu postaví a co si z něj vezme. Někoho film nepřekvapí, někdo ví jak to skončí již od půlky a někdo zkrátka volá po jiném konci. O tom ale ten film není. Vzpomínky na Dachau, nacistické vraždy, holocaust atd. odkazují na nekonečný souboj dobra/zla, které jsou v každém z nás. Někdo své zlo unese, někdo ne. Někdo zlo kontroluje, někdo zlem žije. Každý ho ale v sobě má. A každý z nás dokáže v určité situaci zabít člověka. Klidně i svojí manželku, kterou nade vše miluje. Jenže zlo trestat zlem vytváří jen další zlo, se kterým se dá jen těžko žít. Film není tak černobílý, jak by se mohlo na první pohled zdát a stejně tak neexistuje jasné dobro a jasné zlo. Otázkou tedy zůstává: "Je lepší žít jako zrůda, nebo zemřít jako člověk?" Pokud nevíte, najdete ve filmu nápovědu.