Sokkk_y

Již potřetí musím říct díky dvojici Coppola & Puzo! Po téměř dvaceti letech dokončili jeden z nejpůsobivějších příběhů a jeden z největších klenotů, které kdy byly natočeny. Celá mafiánská trilogie končí stylově, s grácií a v diváku nechá pocit, jakoby právě on byl součástí všech generací rodiny Corleone. Part III to jen podtrhuje, neboť už není jen o mafii jako takové, ale je spíše o rodinných vztazích v ní a částečně i o jejím angažování v takových kruzích, kde se pohybují samotní vysocí církevní hodnostáři a dokonce i papež, což mi připomíná malé dotknutí knihy Rodina, na níž Mario Puzo shromažďoval materiály prakticky celý svůj život (bohužel smrt byla rychlejší než on, a proto knihu nedokončil). Ovšem zpět ke Kmotrovi. Už během sledování mi bylo jasné, že part III je srovnatelný s jedničkou, a že v některých ohledech možná i lepší - teď mě napadá působivé prolínání opery a pokusu o atentát! Každopádně důležité je, že s kvalitou nezaostává za předešlými díly, ba naopak, v mnohém je i předčí. A když k dokonalému ději přidáte dříve chladného Al Pacina, nemůže z této kombinace vyjít nic jiného než to, co vyšlo. Jinak je také příjemné sledovat počátky temperamentního Andyho Garcii či mafiánsky vypadající Sofie Coppoly. Jejich role i způsob, jak se jich zhostili, dávají tušit, že rodina Corleone má pořád stejné jméno, jako za dob velkého Vita. A to samé platí i o Coppolovi a panu Puzovi, protože právě tato dvě jména budou navždy spojována s největší mafiánskou ságou všech dob. Jak by řekla Kay Corleone: "It never ends". A tak to je. Kdo si jednou kmotrovský žánr zamiluje, jeho láska k nému bude trvat navždy.

Bravo Coppola a grazie Puzo! Můj zážitek je stejně silný jako u předchozího Kmotra, nicméně asi bych nesouhlasil s některými výroky zdejších uživatelů typu "pokračování je lepší než jednička". Mně připadá, že jsou tak přibližně na stejné úrovni, neboť v některých věcech je part II lepší, jako např. skvělé brouzdání po minulosti Vita Corleona, kde se perfektně uplatnil Robert De Niro, a v něčem zase naopak horší, což dokazují některé strašně moc natáhnuté scény. Proto jsem už během filmu uvažoval o svém hodnocení, avšak z pochybností mě vyvedl závěrečný záběr na suchý a provinilý obličej dona Corleoneho a zapálenou cigaretu v jeho ruce. Při zpětném promítnutí scén De Nira jsem si už byl stoprocentně jistý - pět hvězd je zcela zasloužených.

U hodnocení Labyrintu lží jsem hodně dlouho uvažoval, avšak jako vždy jsem k žádnému normálnímu závěru nedošel. Do kina jsem na něj šel nedobrovolně (raději jsem chtěl obětovat peníze za Bonda), a to ještě s tím, že ve filmu hraje hlavní roli DiCaprio, jehož osoba je mi dost krajně nesympatická. Dvě hodiny jsem tedy seděl, poslouchal kecy Russella Crowa, pil jsem Zero, jednou si došel na WC, mezitím ve filmu umřelo pár lidí a Arabové rozdrtili Leovi dva prsty a konec. Jediný člověk, který mě ve filmu dost hodně ohromil, byl Mark Strong a jeho role jako taková. Úžasný a charismatický Hani, před nímž by si opravdu asi člověk dal pozor na to, co říká, mě sebral teda daleko víc jak zbytek filmu. A to by bylo z celého snímku asi tak vše.

Dlouho opěvovaný muzikál Mamma Mia! jsem zhlédl až čtyři měsíce po jeho premiéře (mám se stydět?). Prakticky hned po českém uvedení do kin skupovali někteří známí lístky a na film šli dokonce i x-krát. Takže ačkoliv jsem od tohoto snímku nic extra nečekal, říkal jsem si, že to teda asi bude nakonec dobré. No a částečně bych nejspíše i souhlasil. Po technické stránce splňuje takřka všechny požadavky na nadprůměrný muzikál - tancuje se, zpívají se nádherné písně, prostředí je sladce kýčovité, no a protože to je komedie, tak herci používají trapčící mimiku a pohyby. Dokonce i obsazení je kvalitní, až tedy na Pierce Brosnana, který by měl příště využít nějakého dablera. Naštěstí pro úspěch filmu byly poměrně kvalitně předělány ty největší pecky od ABBY, jejíž tvorbu musí snad mít každý rád. No a kdo ne, tak nejspíše nebude mít rád ani tenhle muzikál, jenž asi opravdu neodmyslitelně bude patřit k létu 2008. Prostě Mamma Mia! je jedním z těch mnoha filmů, které si člověk může pustit prakticky kdykoliv.

Když mistr Mario Puzo psal v roce 1969 Kmotra, nemohl vůbec tušit, že za pouhé tři roky po vydání knihy ho bude společně s Coppolou přepisovat na filmový scénář k jednomu z nejlepších kinematografických počinů v historii. Co se týče samotné knihy, jedná se o nádhernou Puzovskou klasiku, která je dle mého názoru typická menším chaosem. Byl jsem proto velmi zvědavý, jak se s tímto chaosem popral F.F. Coppola. A výsledek? Byl jsem maximálně spokojený. Dvojice Puzo & Coppola přenesla na stříbrné plátno román tak, jak jsem si jej přesně představoval při čtení. A to včetně hereckého obsazení, které naprosto odpovídá charakteru knižních postav. Marlon Brando & Al Pacino nás takřka tři hodiny provázeli světem špinavých mafiánských praktik, dobovým New Yorkem či scénami šťastnými i emocionálně napjatými. Zkrátka celý film, jenž je proložený úžasnou hudbou Nina Roty, je skvělý a nedá se mu snad i nic vytknout. Jedinou malinkatou skvrnou, která mě velmi mrzí, je neudělení Oscarů fenomenálnímu Al Pacinovi a zmíněnému Ninu Rotovi. Ale co, kvalita filmů naštěstí nezávisí na počtu udělených cen, a tak, když nyní dostanu chuť na něco mafiánského, mohu si pustit Kmotra, hodit nohy na stůl a kochat se mafiánskými hereckými výkony, mafiánskými scenériemi a mafiánskou hudbou. Grazie, Coppola!

Jsem divák, který je odkojený na kriminálkách Las Vegas, Miami a New York, a proto nějaký Anděl mě jen tak nevytrhne. Co se týče efektů, dějů, příběhů, obsazení, monologů, scénářů vidím v tom prostě pořád zmíněné tři subjekty s tím rozdílem, že se odehrávají v Čechách a že vzájemné monology herců zní skutečně úsměvně. Po jednom zhlédnutém dílu ale musím uznat, že na naše podmínky je to jistě velký pokrok od dob majora Zemana.

Miluji Dostojevského a miluji Zeleneku za to, že literární předlohu tak dokonale převedl ze zažloutlého papíru na stříbrné plátno. V 110 minutách skvělých psychologických i filozofických výlevů hlavních postav se vystřídali perfektní herci v čele s Ivanem Trojanem, o němž se nebojím říci, že postava pana Karamazova se stala jednou z nejlepších, které kdy zahrál. Oceňuji také střízlivé propojení současného světa a světa na divadelních prknech z železa. Zelenka se už nyní může těšit na sklízení filmových cen.

The Devil Wears Prada tak trošku vypráví život v redakci slavného Vogue v čele s legendární editorkou Annou Wintour. Nekompromisní, chladná, arogantní dáma ve středních letech, z které mají strach největší továrny na světovou módu. Taková dokáže být jediná osoba, jejíž "ne" nikdo nedokáže změnit na "ano". A taková byla role úžasné Meryl Streep v tomto filmu. Jistě, abych byl objektivní, nejedná se o nějaký světoborný snímek, jenž by měl šance sklízet Globy či Oscary, ale jeho styl, nedotáhlý scénář a abolustně bezvkusní Anne Hathaway, která se promění z ošklivého káčátka na vogue dívku, to vše mě utvrdilo v tom, že lze také natočit nadprůměrný průměrný film, jehož děj bude diváka bavit. A to dokonce i typ diváka, mezi jehož zájmy móda nepatří. Dlouho jsem přemýšlel, jaký ortel vynesu, jenže pak jsem si zpětně vzpomněl na Meryl Streep, která ve mně dokázala vyvolat nenávist, ale i respekt. A právě ona má velký podíl na mém konečném hodnocení. Je to zkrátka pravá ďáblice, co nosí Pradu.

Morfujeme! Dal bych jednu hvězdu z nostalgie, ovšem včera jsme zhlédli s přáteli intro a nemohu si pomoci - tohle je odpad! jako kabel. Morfujeme!

WALL-E, to není jen další pokrok v pixarovské animácké technice, ale to je taky opravdu jeden z nejromantičtějších filmů. Věděl jsem, že mě majstří od Pixaru nezklamou, ale že mě až tak moc nadchnou, to jsem vůbec netušil. Skvělý romantický příběh o dvou do sebe zamilovaných robotech by sice někomu mohl přijít jako fádní námět, ovšem perfektní grafika, dojemná mimika robůtků a sladké úlety Walla diváka přesvědčí, že i plechovky umí milovat, a to vše prakticky bez jakýchkoliv slov! Jinak co je také hodně luxusní, tak jsou teda Amíci na pojízdných křesílkách. Něco mi říká, že Pixarovští předpovídají budoucnost USA za x-let ;).... Takže abych to nějak shrnul, WALL-E je další výborný počin a další velký krok k ještě propracovanější animaci. Good luck, Pixar!