Pierret

Lehce nadprůměrná komická akčňárna s dobrými nápady a s Deppem v roli potrhlého piráta... vcelku povedené

Nadprůměrný film o něčem, co se v kinematografii obvykle nepropírá - to je Její případ. Příběh má hlavu i patu, ptá se pro důležitých bodech lidskosti, ale nachází málo a z toho mála pouze půlku, ženskou půlku. Kvalita jistě nechybí, ovšem jako muži mi chyběl komplexnější pohled, škoda. Doporučuji všem feministkám a těm, kteří bezmocně tápou v ženské duši, pro ty mé hodnocení stoupá na 5*.

Tenhle film jsem viděl v šíleném stavu a dostal mě do stavů ještě šílenějších. Tak vulgarizované násilí, to jinde nenajdete. Buďto se vám krev líbí a nebo ne, o ničem jiném to vpodstatě není. A pokud máte rádi maso, tak se radši podívejte na Salo, aby vás to rychle přešlo. Musím vyzdvihnout poslední scénu, za kterou si tento blek u mě koupil jedinou hvězdu.

Od Bukowského mám načteno průřezově nějak tak všechno. Faktótum jsem ale ani neprolistoval, takže netuším, jak se film drží knižního originálu. Bohužel po shlédnutí musím říct, že je buď špatná původní kniha, nebo se Hammerovi nedařilo v robotě. Už samotný casting má mouchy: Matt Dillon se snaží seč může, ale do Chinaskiho mu chybí minimálně zvířecí lesk v očích... takový uhlazenec prostě starého ožralu nezahraje jako onehdá Mickey Rourke v Barfly. Postava Jane naopak seděla perfektně. Chinaskimu chybí rozhovory sáma se sebou a vůbec rozvádění myšlenek, což považuji za nejsilnější oblast Bukowského psaní. Jde tedy jen o povrch, o chlast, sex a vnější klid... o ničem. Bohudíky občas člověk sám doplní to, co se ve filmu nenachází, vodítka se sem tam povedla.

Naprosto úžasný sled scének s Rowanem Atkinsonem. Konečně máme přesvědčivý důkaz, že komika tohoto slavného herce se roprostírá kam oči dohlédnou (i kam dohlédnou pouze po smrti :) ) a nezakládá se jen na parodii blbosti. Doporučuji zvláště "Fatal Beating". Český Ivánek je proti tomuhle slabý odvar. Rowan uvařil pořádně hustý Earl Grey with milk and sugar.

Brilantně natočený dokument nás seznamuje s velkolepým hudebním vystoupením, během kterého byla postavena a zbourána zeď. Zeď je slovem vystihujícím nejen oddělenost fanoušků a jejich konzumu od hudebníků prahnoucích po umění, jde taky o zeď, která se postupně vytvořila mezi všemi čtyřmi členy Pink Floyd - lidmi, kteří (jako jedni z mála) byli a jsou schopni tvořit vynikající hudební fantazie bez použití tvrdých drog.

Osud velkého muže, Ježíšova souputníka žijícího v současnosti, byl zfilmován opravdu brilantně. Jde spíš o sled obrazů ze starého Tibetu než o dějovou záležitost, co byste také čekali od životopisu člověka, pro nějž čas ani smrt nemají žádný význam. Kundun je sympatický už jako malý chlapec, trpí normálními problémy normálního člověka a přesto z něj cítíte obrovskou duchovní sílu i skrz zkreslení filmovým průmyslem. Hudba Philipa Glasse mi připomněla Quatsi sérii, doplněná tibetskými nástroji a scénami obřadů zapůsobí na všechny smysly (nejen na sluch), dokonce i na ten šestý ukrytý hluboko v očích "moderního" člověka.

O diktátory a režimy pod vládou jednoho muže se zajímám velmi dlouho. V dětství jsem byl fascinován druhou světovou válkou, časem mě strhla filosofie a posléze psychologie (u které jsem zůstal), tudíž i můj zájem se posunul dál. Ke Stalinovi jsem se dostal velkou náhodou, byl jsem překvapen už tím, že se někdo pokusil zfilmovat tak obtížnou látku. Nedopadlo to vůbec špatně, bohužel má tahle látka daleko větší potenciál. Přes obrovskou šíři různých materiálů o Stalinovi i přes podobnost Roberta Duvalla s komunistickým diktátorem se tvůrcům nepovedlo vystihnout podivný a chorobný charakter. Jediné, co se povedlo zachytit, je Stalinova nedostupnost. Chybí širší odkazy na sílu propagandy, na kult osobnosti v nižších vrstvách atd. Místo zdůražnění kontrastů v kolektivní Ruské duši máte pouze rodinnou a přátelskou story o chladné povaze ruinující vše okolo. Samosebou jde o film velmi silný, ovšem mohl být natočen daleko lépe.

Obchodník se smrtí kráčí po našem světě. Není to žádný béčkový výmysl a tak z filmu vyzařuje velmi děsivá aura. Ačkoliv se ve filmu nevyskytují dlouhé filosofické rozhovory, tak po jeho shlédnutí mnoho místností zhoustne závažnými myšlenkami. "Zabíjejí zbraně nebo lidé? A pokud lidé, tak co je na zbraních špatného?" Nickovi Cageovi role sedla dokonale, malinko mě svým výkonem připomněl Město andělů, což je možná poněkud podivné, ale do filmu to absolutně zapadá. Ostatní herci jsou vlastně jen kulisy Yuriho příběhu, tuto roli však splňují dostatečně. Je to příběh jednoho muže směřujícího za úspěchem, jednoho lidského svědomí.

Devět a půl týdne byla pro mě menší výzva. Čekal jsem umělecky-erotický film a musím se přiznat, že v tomto směru se moje naděje naplnily. Snímek je bohatý na nejrůznější zajímavé a jistě i vzrušující variace erotiky, zabíhá trochu i do sadomasochismu a odkrývá malinko fakt, že každý z nás má v sobě touho být zraňován láskou a zraňovat lásku. Ovšem přes toto i přes velmi dobrý výkon Kim Basinger musím říci, že mi dost chybělo rozvedení širší kritické roviny (příběhu o malíři), které by mohlo zasuplovat nepřítomnost děje. Námět taky není příliš novátorský, nedočkáte se překvapení v podobě nezvyklých emocí ani nějakých hlubších myšlenek. Proto tedy ***