Freemind

Asi rok byl mým zcela bezkonkurenčně nejoblíbenějším albem soundtrack Cinematic Orchestra. Znal jsem zpaměti každou vteřinu, každý tón. A zoufale jsem sháněl kopii filmu. Pak jsem ji získal, pelášil do pokoje, zatáhnul závěsy, řekl všem, aby mě hodinu a půl nerušili ani kdyby hořel barák. A pak jsem zmáčkl play ... Co říci - byl jsem v naprostém šoku! Tohle výsostně experimentální dílo je již skoro sto let staré a přesto je více svěží a neotřelé, než většina současné "experimentální" produkce. Oděssa, kterou jsem viděl na plátně, je mi bližší, než kdybych o ní nastudoval všechny dobové materiály, vše dýchá, tepe a pulzuje a já chrochtal blahem jako v poslední době málokdy. Ryzí radost ze života, ryzí krása filmu.

"Muž, který se směje" sice vznikl v USA, ale režisér Paul Leni tomuto filmu vstříkl bohatou dávku německého expresionismu. Mohutný rozpočet (na tehdejší dobu obrovská suma 1.000.000 dolarů) se odrazil v pohádkových kulisách a kostýmech, které sice nemají s dobovou Anglií pranic společného, ale co ... je to skvělá podívaná. Když odhlédneme od prostinké, banální mravní poučky (skutečná krása je uvnitř), máme zde napínavé historické drama spojené s romancí, k tomu freakshow, souboje, věrného pejska, milostný trojúhelník (zlá, vilná komtesa versus andílkovatá slepička z karavanu) i neodmyslitelný happy end. Pro každého něco.

Skvostné. Když se vám podaří proniknout do atmosféry tohoto veledíla, můžete se snadno utopit. Krásná scénografie, neuvěřitelně plastická kamera, po takřka sto letech stále naprosto strhující výkon představitelky titulní role.

Smutný klaun a obratný kaskadér v nádherné taškařici. Bustera Keatona mam radši než celého Charlieho Chaplina - tam, kde by Charlie na chvíli odhodil humor a podlézavě sklouzl k sentimentálnímu patosu, Buster si vždy uchoval jiskřičku anarchie, vzdorovitosti. A vážím si ho o to víc, když si uvědomím, že tento film byl původně propadák a plně ho ocenila až pozdější generace.

Epické filmové dílo, které snad dodnes ovlivňuje historické velkoprodukce. Snímek, který i přes své stáří prakticky vůbec nenudí, ba - dokáže i nadchnout. Půl hvězdy dolů za přece jen dost dotěrnou křesťanskou agitku, druhá polovina pryč za životy těch 100 koní, které stálo natáčení scény velkého dostihu.

Jak se říká - všechny Chaplinovy filmy jsou pouze poznámka pod čarou ke Zlaté horečce. Nejdůležitější Charlieho film pro mne i pro něj, jak jsem se dozvěděl z jednoho interview. Vtipné a dojemné, ale bez zbytečné sentimentality, které se neubránil třeba v The Kid.

Kouzla a draci, krev a pomsta. Dost možná nejzáživnější němý film, na jaký může dnešní rozmazlený a líný divák narazit. Langovo fantasy je dodnes napínavé a zábavné nejen díky bohaté vizuální stránce, ale především díky samotné dějové lince založené na starogermánském eposu.

Již to zde bylo stokrát řečeno - první dvě třetiny filmu jsou vlastně standardní groteskní taškařicí, záměny, omyly, pády a kopy do zadnice. Závěrečný výstup na mrakodrap mi ale hned několikrát nepříjemně sevřel žaludek, což jsem u 90 let starého filmu rozhodně nečekal. Mým oblíbencem sice stejně zůstává Buster Keaton, ale ... klobou dolů, Harolde.

Jeden ze základních kamenů filmové komedie. Každý, kdo se o filmy alespoň trochu vážněji zajímá to prostě MUSÍ vidět. Bez debat.

Dodíval jsem se na to, ale popravdě řečeno - příliš velká bžunda to nebyla. Baví mne studovat dějiny kinematografie, ale koukat tři hodiny na poškrábaný, přeskakující obraz plný rasistické propagandy a dusného patosu je nad moje síly. Chápu a uznávám obrovský dopad, jaký mělo toto dílo na vývoj moderního filmu, jsem ale rád, že mám tento studijní úkol za sebou a mohu se věnovat záživnějším věcem. Plný souhlas s komentářem Chlupis.