Freemind

Krása. Film je krásně vybalancovaný, takže do poslední vteřiny nevíme, zda se u hlavního hrdiny probouzejí prorocké schopnosti nebo duševní choroba (a kdo říká, že to ví, ten kecá, je to až do konce 50/50) - a Michael Shannon je pro tento typ hrdinů naprosto dokonalá volba. Pozvolný způsob narrace asi každého neosloví, někoho možná i znechutí, ale což ... je to spíš o atmosféře, než o efektech, a já to mám rád právě takto, do zlatova, s česnekem. Takže tleskám, chválím, zařazuji do TOP10 thrillerů roku 2011.

Krásně rozehraná partie. Inteligentní, košaté drama, sofistikovaná síť mezilidských vztahů, konflikt racionality a citů. Film o tom, jak velké škody dokáže napáchat hrdost a neústupnost. Íránci umí.

Nevím, co vás na tom filmu tak irituje. Je to historicky naprosto přesné podání příběhu nejznámějšího australského zbojníka, film velmi slušný jak po herecké, tak technické stránce. Velmi záživná lekce dějepisu.

Klasika skvostná jako samotná Ingrid Bergman. Krásná a šik, trochu naivní, trochu rafinovaná. Film na svou dobu dost odvážně exploroval téma domácího (v tomto případě psychického) násilí, které po celou dobu trvání filmu pomalu bobtná a narůstá. A k tomu ta londýnská mlha. Chuťovka.

Jak noirovky nemusím, tak tohle by šlo! Už od první scény napínavý thriller, který nad průměr povyšuje originální scénář a hlavně kamera, která si libuje v netradičních úhlech pohledů (neustále se opakující záběr na boty, šikmé podhledy) - ty někdy dodávají scénám až surrealistický charakter. Postavy jsou sice někdy trochu až moc křiklavé - šilhavý ranař, psychopatická blondýna, sečtělý zloduch - ale nakonec jsem zjistil, že díky nim má tenhle polozapomenutý film ten správný říz. A jako třešnička na dortu - krásně rozmáchlý, démonický závěr. Pro mne perla žánru.

To jsem si mohl myslet ... Na "Valhalla Rising" jste všichni prskali, ale jakmile taťka Refn nahodí silácké dialogy a pár honiček s autama, můžete se blahem pocintat. "Drive" je, nebo spíš mohl být výborný film, bohužel mistrovi trochu protekl mezi prsty. Je tady něco papírového, překližkového, umělého. Goslingův deadpan začíná po chvilce vypadat trochu retardovaně, takže vlastně docela doplňuje štěněcí výraz jeho milé a zoufalé pokusy několika opravdu hodně špatných herců (nevím, kdo sem nacpal Bryana Cranstona, ale měli by dotyčného zavřít). Nemluvě o tom, jak škaredě zde kostyméři naložili s figurou Christiny-dívej-se-mi-do-očí-Hendricks. Ach jo. Ale nebudu jen zlý. "Drive" má samozřejmě grády, styl, spoustu zajímavých nápadů a taky moc vydařený soundtrack (respektive jeden geniální song, dva laciné a tupé plus hrst nevtíravých instrumentálek). Nemůžu být ostatně zcela chladný, když jde o tak zjevnou poctu kriminálkám 70. let a špinavé, parné kráse Los Angeles. Kurnik šopa, třikrát jsem přepisoval hodnocení - což byl nakonec důvod, proč zůstat u čtyř hvězd. Tenhle film je blbý, ale roztomilý, stylový, ale laciný, nápaditý, ale klišoidní. Tak že jsi to ty, Nicolasi - příště ale prosím něco odvážnějšího.

Mám rád to období i tuhle část USA, mám rád Anga Leeho za ty jeho jemné, ale zároveň dost kruté skici mezilidských vztahů. Zde se setkáváme s chuchvalcem vzájemně propletených postav, které do sebe bezhlavě a zmateně narážejí, čili - slovy hlavního hrdiny - čím si jsou blíž, tím víc se odpuzují. A naopak. Trapnost všední existence, přetvářka sousedské pohody. Krása.

Jane "Hanoi Bitch" v klasické roli uvědomělé reportérky, Michael Douglas coby živočišný, asertivní kameraman, a hlavně Jack Lemmon - stárnoucí chudák, který až příliš pozdě pochopí, jak nebezpečný ten atom vlastně je. Velmi paranoidní, ale též velmi svižné drama na téma "po nás ať přijde spad". Nejlepší komentář : Faidra

Závěrečná řeč, karikatura i epitaf Boba Fosseho. Nahlédnutí do světa showbyznysu plného závistivých, ambiciózních, zahořklých zvířat. Lidí, kteří myslí pohlavními orgány a zároveň tvoří velké umění, kteří prožívají těžké umělecké krize a zároveň se neustále otírají o kýč a levnou operetku. Atmosféra broadwayských muzikálů je mi trochu cizí, ale musím se hluboce poklonit té bolestné ódě, kterou jim vystřihl člověk, který je celý život hltavě polykal i divoce zvracel. "All That Jazz" není muzikál, je to intimní, metafyzické drama z hudebního prostředí, upřímná zpověď velkého umělce a malého člověka. Labutí píseň primadony, která se pomalu připravovala na svůj konec.

Trošku předvídavá, přesto velmi chutná žánrovka. Zkažený, cynický novinář konečně kápne na svou životní story a snaží se ji vysát do poslední kapky. I přes poněkud karikaturní vykreslení postav jsem si to vcelku užil, na svou dobu to má úctyhodný rozmach (bobtnající zábavní městečko). Palec nahoru, hlavně pro Kirka Douglase.