Adam Bernau

Tuctový, milionkrát obšlehlý filmový ždímáček, podaný ovšem jakousi záměrně zakrslou paformou při zajímavém vizuálnu, trpělivém vyprávění a s nezaměnitelnými postavami, formou, která vychází z parodičnosti a obrací ji zpět, implementuje a zruší, takže to, co už se vůbec nedalo brát vážně, je tady znovuzrozeno. Six Dollar Fifty Man.

Po předchozích Pokoj a zvláště Pět měsíců a tři dny, jenž byl dosavadním vrcholem autorovy tvorby, nastává s Josefem Chvílama zřetelný pokles, vysvětlitelný možná tím, že tento film je výrazným odklonem od dosavadní tvorby, autor zkouší něco zcela jiného. V dosavadních jeho filmech, citlivých to minimalistických studiích mezně lidských, mluvilo se pokud možno co nejméně nebo vůbec ne, tento kousek je pak absurdistickou hříčkou běžící cele na dialozích. Pohříchu však právě dialogy a konkrétní výstavba děje jsou jeho největší slabinou. Celkové vyznění je velmi dobré a je zde několik silných míst, ale taky to není zas až taková originálnost, aby se dala omluvit chabější výstavba. Problém možná tkví v tom, že těch 10 minut je příliš málo na to, co se do nich chce vecpat cestou dialogů, které pak (zvl. v první půli) vyznívají dosti nevěrohodně, absurdita neabsurdita. Kritika výstavby děje ovšem platí převážně pro první zhlédnutí, kdy jsem se tu pro dnešní makléřskou realitu modifikovanou kvazikafkárnu snažil brát co nejvážněji. Napodruhé (s delším odstupem) jsem se překvapivě mnohem víc bavil (zvl. od nástupu druhého advokáta), pročež jsem také dokázal vážně ocenit závěr, o němž jsem si napoprvé ani nevšiml, že nějaký byl. Trvá však moje výtka k úvodu: Ten je celý sestaven z pěkných obrazů, které ale vůbec nejdou k sobě a také vtrhnutím prvního advokáta jakoby začínal úplně jiný film. Mluvím-li však o „obrazech“, přecházím k chválení: Jednoznačně nejsilnější složkou tohoto filmu je prostor a jeho nálada. Dále náležitosti s ním související: choreografie (či prostě rozmístění a pohyb postav) a kvalita kamery. Rovněž střihač odvedl dobrou práci. Zdá se mi, že tyto dvě základní filmové řemeslnosti mají značný podíl na výsledném celkově dobrém dojmu z postav, jakkoliv už samotný projev všech zůčastněných je velmi sympatický a patřičný a nad jejich herectvím tudíž rádi přimhouříme oko (zvl. nad slabším představitelem titulní role, jehož přesvědčivost je přímo úměrná míře zatlačenosti a defenzivnosti postavy, kdežto se suverénnějšími projevy klesá; naopak epesní představitel prvního advokáta by rolemi v seriálech jistě uživil rodinu). Suma: Z původně zamýšlených tří zvedám na čtyři. „Nebudem si kazit takový hezký den, ne?“

Celkový dojem nic moc, ale některé podařené scény jsem si vychutnával. A líbí se mi, že se tady někdo pokusil propašovat do filmové pohádky chytré, aktuálně satirické nápady i opravdu hlubší nekýčovité myšlenky. Autor scénáře nazval tuto svou prvotinu Zlatý voči. Protože je to ale "nespisovné", název mu v TV zamítli a přes jeho protesty přijali dementní nápad nějaké pipky "Láska rohatá". Scénář má dobrou zápletku a vyniká nejedním silným či vtipným motivem (neobvykle nepovrchní pojetí lásky, peklo jako byrokracie, čert svádějící duši jako makléř přes půjčky...), ale na jiných místech je to zase plytce přeslazené v klopotné snaze po "laskavé pohádkovštině". Jako celek to má sice promyšlenou kompozici, postrádá to však soudržnost a spád a vyznívá tak nějak nic moc. Za celkově rozpačité vyznění pohádky ale může i režisér. Nechce se věřit, že je to autor kultovního Máchale tebe čeká šibenice. Spousta míst působí odfláknutě, rozbředle. (Scénárista chtěl film točit sám, čehož se v české televizi báli - škoda, asi by to dopadlo líp.) Střih, kamera - všechno odbyté. Pohádce dost škodí i příšerná hudba, což je obzvláštní zklamání, neboť od Uhlíře jsem byl zvyklý na kvalitu. Samotná ústřední písnička (Uhlíř+Svěrák) je sice hezká, ale zase její konkrétní umístění úplně rozbíjí děj. Představitelka Aničky působila velmi sympaticky, vesměs se mi herci celkem líbíli asi všichni, ale nejvíc pekelný byrokrat. A taky Mádl (jehož jsem v žádném jiném filmu dodneška neviděl). Pozici roztomilého nešikovného čerta, která je silně ohrožena pádem do přiblblého kýče, zvládl velmi sympaticky a při proměněně v elegána svádějícího Markétu k podpisu "výhodné smlouvy" je bravurní. Teprve v závěru (už jako člověk) mi připadal dost nepřesvědčivý. Vůbec celý ten závěr byl sice vymyšlen velmi dobře, ale proveden slabě. Ještě jedna výtka scénáři: Dost jsem byl frustrován tím, že chybí jakákoli závěrečná reflexe zlomyslné nány Markéty, která ke své záchraně přišla jako slepá k houslím. Takže konečný signál pro zájemce o "výhodnou půjčku": ono to nakonec nějak dopadne.

Po Pozvánkách druhý autorův film, který mi nástupními vteřinami připadá jako epizoda z někdejších televizních Bakalářů. Což je milé, ale následné zjištění je nemilé: Jelínek si neví rady s mluvícími herci. To naznačuje už srovnání Pozvánek se Zapletalovým Josefem Chvílama, tragéd v Našem světě ale musí být špatný vtip. Pro Jelínka zdrcující je i srovnání jeho herečky s těmi Zapletalovými v Životě přede mnou, ačkoli se zároveň potvrzuje, že oba obsazují lepší herečky než herce (kteroužto okolnost by snad mohl objasnit Andreas). Náš tragický svět (jenž je jako naschvál mnohem delší než všechny předešlé Jelínkovy filmy, na nějž jsem se dodíval jen proto, že jsem Jelínkovy a Zapletalovy tvorby vášnivým sběratelem a z nějž bych vyškrtal všechny dialogy kromě jediné obstojné věty "musím si ještě odskočit") nezachraňuje ani motiv železnice, v autorových skvělých němých filmech osvědčený, a ostatně jedinými stravitelnými momenty jsou v něm právě ty vzácné chvilky, v nichž se nemluví, nebo ještě tak ty dlouhé pasáže, v nichž mluvící postava není vidět. Doufám tedy, že Entertainment bude opět beze slov. Hvězdičku dávám pro případ, že: a) jsem nepochopil, že autor analyzuje vyprázdněnost života zakletého v běžných rozhovorech nebo b) jde o jen úzkému okruhu zasvěcenců určenou sžíravou parodii některého z Cassavetových filmů.

Zase vaření, zase parodie na Taliána - ach jo. Navíc Chalupa tam prostě musí nacpat nějaký písničky, i když tím celek úplně zabije. Ale i jinak je to povětšinou velmi slabé, dialogy často bezduché, zápletka od začátku průhledná a tuctová tak, že to až bolí. Zpracování některých motivů mě jako diváka přímo uráželo (např. nápadník (pravý nebo falešný princ?) jako zloděj). Pochvalu nezasluhuje ani řešení celé krize (spoiler) - nějaká holka umí uvařit kouzelnou nudli, jejímž prostřednictvím se král prostě doví, co a jak. A je vymalováno. Přece jen si ale tato pohádka mé sympatie získala. Dík hlubokomyslnému rozhovoru ústřední dvojice v kuchyni jsem alespoň pochopil, proč sakra musí být to království zrovna nudlové (na něco se prostě musí věřit), dost podařená je národní hymna "zdárně kyne země má". Celkovému dojmu velmi pomáhá ztvárnění některých postav, např. právě hejskovského prince a postpubertálně sarkastické princezny zcela jiného ražení než Mádl s Voříškovou. Princovi rodiče taky dobrý (královna Freimanová opět sexy) Král Lábus v pohodě, ale nejvíc cool byl jeho komorník a nevšimnout jsem si nemohl dvorních dam a la dekadentní rokoko. Znalcům Chalupovy pohádkové tvorby neuniknou jeho oblíbené motivy, z nichž si však po několika dnech pamatuji už jen (krom aplikace písňové složky, ač tentokrát nelze mluvit o muzikálu) dítě jako zásadního pomocníka hlavního hrdiny (srov. Princové jsou na draka, Ať přiletí čáp, královno) a zmíněné dvorní dámy, které stejně jako v Prinové jsou na draka mají pouze dekorativní funkci a přesto značný prostor.

V poslední době se nějak nemohu shodnout s většinou svých oblíbených uživatelů. Tak třeba Peklo s princeznou, prý jedna z nejlepších polistopadových pohádek. Film s potratovým scénářem a bez režiséra, točený v opulentních interiérech i exteriérech, přesto bez jediné zajímavé sekvence, jediného silného záběru. Staří známí herci hrají dejme tomu slušný standard, zjevně to ale nestačí. Dvojice civilně explicitních královských adolescentů Voříšková - Mádl je sympatická a celkem v pořádku, ale co s nimi v tak mizerném scénáři (už jen rychlost, s níž musejí stihnout se při vzájemných antipatiích do sebe zamilovat, je smrtící); navíc Mádl zrovna tady hraje jak slepý střevo. Film byl ovšem především neadekvátně drahý: Skutečné kulisy frýdlantského a kroměřížského zámku, krásné exteriéry, cameo Miloš Forman, princezniny bradavky - vše promrháno v blbé uslintané trapnosti, jakou by nedal ani Troška. Jednoduchý žánrový příběh je v pořádku, zápletka není úplně beznadějná, jenomže konkrétní rozpracování strašný, hloupý, podbízivý, šmírácký. Polovina postav je dementních. Nejen král s komorníkem, ale i celé peklo plné mluvících dětí v rolích roztomilých čertíků, v čele s Luciferem, o němž divák může po celou dobu hádat, o co mu vlastně jde - marně, tato bezradná, zoufale napsaná postava to prostě neví. Jeho žárlivá porno nevěsta - no tak ta není dementní, ta jen ukazuje, kam to česká filmová pohádka (a její pojetí pekla obzvlášť) dotáhla. Králem demence je ovšem deus ex machina Vodník - tady scénárista (který naštěstí zemřel dřív, než mohl ještě něco dalšího pro český film napsat) nepochybně uvedl do pohádky sám sebe. (Ke studiu doporučuji komentáž PollyJean, ačkoli nechápu, jak přišla na ty tři hvězdičky.) Nějaký současný páreček a la Šíleně smutná princezna by byl fajn, Mádl s Voříškovou by tomu určitě hověli, ale to by to prostě musel napsat a natočit někdo s talentem.

Nic moc, ale aspoň něco. Ještě že to neviděl Subjektiv. Asi na 3,49 hvězdy, ale přece nebudu hodnotit stejně jako to vymaštěné "nevím proč mne při sledování filmu napadalo, že snímku vlastně Bondyho smrt pomohla" Morloth. Nejmenuje se to náhodou "Poslední přednáška", žurnalisto?

Chvílama (http://www.csfd.cz/film/261067-josef-chvilama-nema-moc-moznosti-na-vybranou/) je lepší. Přestože Pozvánky jsou konstrukčně vymakanější (ale možná právě proto) a vzájemná zrcadlovost (situační i obrazová) obou sesterských filmů epesní, tady mi fungovaly jen zcela určité momenty. Švankmajerovsky zacyklená kafkárna se cení, jenomže Jelínek, génius filmů na trati, není ani Kafka ani Švankmajer a navíc z totožných herců nedokáže vymáčknout tolik jako Zapletal. Z rekvizit určitě psací stroj cennější nože, nejlepší jsou ovšem štafle.

Ach jo, proč zase čumím na takovou zbytečnost. Klasický hollywoodský instruktážní film pro rodinnou výchovu, opět tytéž motivy cudné rodinné lásky a nevinných obětí, jen s navýšením kalibru, aby to vůbec ještě zabíralo. Nic proti jakémukoli motivu, ale když z filmu od prvních minut a po celou dobu cítíte především to, že je zbožím uspokojujícím poptávku, tak ten "divácký zážitek" prostě není úplně ideální. Záhada sice vypadala zajímavě, ale tak zbytečně, všechno v logice céčkových hororů, takže hrát tam kdokoli jiný než sympaťák Cage, dávno bych to vypnul. No ale konec byl hezký a přiznám se, že pro mne překvapivý, takže mě to přece jen zaujalo. Takže ty dvě hvězdičky dám. A ačkoli si nepotrpím na "efekty", tak ta ezechielská létací koule se mi fakt líbila. Závěrečná scéna ovšem jako z publikace Svědků Jehovových, jen s tím rozdílem, že ty děti ve filmu měly aspoň vkusný oděv. Takže poselství? Všechno špatně, druhý pokus? Proč ne. Poněkud nechápu podráždění dvou mých oblíbených komentátorů (Radek99, Marigold) z "křesťanskosti", resp. "biblickosti" rozuzlení. Jednak na mne to působilo spíš naopak jako nějaká dänikenovština: film "vysvětluje" Ezechielovo vidění jako zvláštní ufounskou loď. Nebo to přece jen byli poslové Hospodina zástupů na věky budiž požehnán? Proč ne. V tom filmu je odpověď otevřená. A to se mi líbí. Mně spíš vadil nepochopitelně neefektivní způsob komunikace, jakým ufoni (andělé) hodlali zachránit budoucnost lidstva. Klidně uvěřím tomu, že někdo zná budoucnost, ale že bude na kýženém spasení padesát let pracovat tak dementním způsobem, to opravdu ne. Proč v Holywoodu nedávají pár tisícovek někomu, kdo bude schopen ty zápletky upravit alespoň do elementárně uvěřitelné logiky jednání postav? Obzvláště, jde-li o zástupce vyšší inteligence.

Pěkný kozy. Naneštěstí jsem před spuštěním filmu nevypl zvuk. Proč takoví hezcí mladí lidé hrají takový blábol? Zápočet bych třídě dal, hvězdičku nikoli.