Adam Bernau

Nechtěl bych potkávat lidi, kteří viděli víc než pět dílů. A už vůbec ne lidi, kteří tohle považují za publicistiku.

Díl o Valdštejnovi. Ať už jste si o něm něco přečetli nebo ne, bude sledování tohoto pořadu ztraceným časem. Probíhá to tak, že moderátorka klade hostům dotazy, z nichž je zřejmé, že není úplně nepoučená, ale na jejichž základě dostáváme od hostů jen nesouvislé recyklování v literatuře tisíckrát probraných trivialit. Hostům tento formát, jak se zdá, vyhovuje. Čili skoro hodina zbytečného plkání o něčem, co mělo být uvedeno v hutném úvodním bloku, na nějž by mohla navázat skutečná, zasvěceným odborníkem moderovaná debata. Problematik k tématu je dost (hosté se jich alespoň dotkli, ale nezdálo se, že by měli k valdštejnské tématice skutečně co říci). Já jsem naivně očekával, že zjistím, kudy se ubírájí valdštejnská studia od dob Janáčkových či Polišenského monografií, nebo že budu svědkem disputace o významu a zhodnocení této naprosto mimořádné postavy mezi Čechy. Místo toho úryvky z komické Daňkovy hry a jeden záběr z Českou TV nepochopitelně pohřbené hry Popel a hvězdy. Jedině vstup objevitele Valdštejnova podrobného horoskopu byl k něčemu dobrý, kdežto vstup historika vojenství dobrý být mohl, kdyby netrval minutu. Ostatně vévoda Frýdlantský, Meklenburský etc. by si zasloužil spíše dkumentární seriál.

Klady: Roden, příběh a krásná šoustačka v márnici. Snad ještě Dlouhý, ale jeho talentu je na tak hloupě černobílou postavu (pokrytecký vilný kostelník) škoda. Celkově zklamání. Hezky se na to dívá, ale na to, že má jít o psychologické drama, je to celé hrozně plytké, postavy jsou nepřesvědčivé. Pouze můžeme tušit zajímavost, sílu a hloubku knižní předlohy (kterou neznám, takže netuším). Třeba u klíčové postavy hrobníka by mě zajímalo, jestli je to takový ubožáček a dement už v knize nebo až tady ve filmu (a jestli ho takového chce režisér mít, nebo ho jen já tak vidím). Pokud jde o Hlídačovu ženu, tak vůbec netušíme, kde se berou zvraty jejích postojů a chování. Jistě, je to postupující frustrace ze soužití s psychicky narušeným Hlídačem, ale o jejím vnitřním vývoji nevíme nic - vždycky se z ničeho nic změní ve svůj opak (neřekl bych ovšem, že na vině je její představitelka). Pouze dva silné momenty (krom už zmíněné scény v márnici): Když se Hlídačovi náhle vrátí sluch a v závěru, když ho navštíví jeho "Osud" - ale tato scéna je tady úplně přebytečná, proto paradoxně jen podtrhuje plytkost celého filmu. Dává však tušit, že knižní předloha možná stojí za to a asi si zasloužila kvalitnější zpracování. Když shrnu všechny své dojmy, tak myslím, že pokud si tento režisér (Renč) uvědomí, že na "hluboké" filmy nemá a bude se napříště zaměřovat na filmy stavějící na povrchové obraznosti, můžeme se od něj dočkat kvalitních děl.

Tedy ne že bych byl znalcem současné české tvorby. Ale myslím, že nešlápnu vedle, prohlásím-li tento film mezi současnými počiny za mimořádný. Divadelníci hrají sami sebe, jak hrají na zájezdě na "alternativní scénu" (ve fabrice) dramatizaci legendárního Dostojevského díla. Mezi scénami fascinujícího obrazu běsů, jehož řeč kromě nás, salónních intelektuálů, sotva dnes ještě někdo zaslechne, představují se jako prachobyčejně povrchní lidé, kteří ovšem svou hrou dávají nahlížet a také sami nahlížejí kamsi pod povrch dní, zdánlivě tak daleko, "k autorovi", ve skutečnosti tak nehezky blízko. Co jsem až dosud napsal, by byly jen tlachy. Nebýt toho, že mají nečekaně zaujatého diváka, který chce to "barzo pěnkne" divadlo vidět do konce. A ještě si trochu zatlachám: Film vytváří nepříjemně živý trojúhelník postavy - herci - divák. A ten trojúhelník tam není samo sebou, vyjevuje se mlhavě a ukáže se teprve na konci. Mimochodem: To, jak herci onoho diváka podezírají, že je "nastrčený", vynikajícím způsobem vyostřuje fakt, že "všechny ty věci" (např. osudová určení a tragédie Dostojevského postav, jakož i jejich otázky "na život a na smrt") nejsme ochotni považovat za něco reálného, za něco, co po nás sahá. Tragédii si vychutnáme v umění, sami se utíkajíce pod ochranu komedie. Tak trochu jakoby Zelenka unesl postavy nějakého Hřebejkova filmu do ruského románu. I když odhlédnu od obsahu filmu (pokud to jen jde), jeho rámec je dokonalý. Umocněn ještě tím, že "herci" jsou ti naši skuteční, oblíbení, jakobychom sledovali jejich skutečný zájezd. Pokud jde o méně podstatné věci: Velmi výborné mi připadá (aniž vím proč), že ten zájezd je do Polska. Nelíbila se mi jedna z hereček, ale to je spíš problém mého schématicky zažitého vkusu, než že by špatně hrála. Prostě mi vůbec nesedla do představy Rusky z klasického románu. Nu što. Tím lépe.

Na jednu stranu je pro čéka fajn, že ještě v roce 2008 mají mladiství tvůrcové postavy, s nimiž se čék bezprostředně přirozeně identifikuje. Na druhou stranu nevím, jestli mi z toho bylo trapně víc za sebe nebo za tvůrce, každopádně mě právě s ohledem na rok vzniku napadají slova zhruba jako "obehraná písnička beze stopy autenticity". A podezření, že dialogy záměrně odkrývají vycucanost a vlastně tupost dialogů, kterými je např. moje generace odkojena z těch českých filmů, na nichž vyrůstala, ve mně hlodá jen velmi slabě. Ten filmeček je tedy, vstřebám-li všechny pasáže, při nichž je mi trapně, dosti fajn, herečka velmi fajn, za Uhlíře vždycky dík a Hajn taky o.k., ale od mladých nadějných tvůrců prostě očekávám něco řekněme tvůrčího.

Nesmrtelnou tetu jsem neviděl a asi už ani neuvidím, protože ten Zelenka je očividně hysterická šmíra zhruba na úrovni Václava Klause. Boháč a chudák (disponující stejnými efekty v podobě kouzelných ženštin) se ještě dal strávit, ovšem nevkusnost tohoto škváru hraničí se zločinem. Televize, která tohle vyprodukuje a předloží dětem, zaslouží vyhodit do povětří.

Kdo dal těm prasatům právo točit Narnii? I kdybych byl ochoten odhlédnout od toho, že Aslan se tváří jako Santa Klaus na Coca-Cole, a že z celého filmu přetéká směs patetismu a roztomilosti, nemohu pominout, že i jako šablonovitý dobrodružný tzv. rodinný biják to je blbě udělaný film rozdrobený na nějaké ty "efekty" a "akci". Nabubřelé nic. Takže dík Disneyho kurvám teď dalších sto let nikdo Narnii dělat nebude a zůstane tu tenhle paskvil. Upozorňmuji na starší TV zpracování BBC, nejen důstojné, ale i celkově, přes svou hubenost a topornost, nesrovnatelně lepší. I když moje dcera, která na rozdíl ode mne přečetla Prince Kaspiana celého, má opačný názor. No nic: sedumadvacetiletý Kaspian a celá ta záležitost mezi ním a Zuzkou je výborný námět na muzikál v nějakém populárním pražském divadle.

Dokonalost v každém ohledu a to ještě není dost výstižné. Sjíždím teď autorovy filmy chronologicky a je úžasné, jak za ty dva roky vyzrál. Jeho výmluvný-nedopovídací minimalismus tady neuvěřitelně rozkvetl. Může se zdát, že finta s černobílým obrazem (díky níž mě hned úvod filmu vrací někam k socialistickým jakože dokumentárním "aktualitám" z doby, kdy autor ještě nebyl na světě) je nefér, ale jak víme z Nebe nad Berlínem, barvy fyzicky neexistují. Tu herečku, co pojídá okurky (!!!), chci mít v topce. Dospělí herci sice zřetelně zaostávají, ale ne tak, aby to vadilo. Profesionální divák Tom_Lachtan mě opět baví.

"Pokoj" se mi také zdá navazovat na Smutnou ženu, ovšem v úplně jiné linii, než tak činí "Miluju tě Kateřino". V linii dosti nenápadné, kterou však vede do krajnosti, nejde-li pouze o mou přecitlivělost na určité věci (viz můj kom. k Smutné ženě). Přidávám se k pochvalám velmi silného minimalismu, přičemž vyzdvihuji záběr prvního pohledu z okna, který mi celý film shrnuje nesmírně působivým a krásným obrazem.

Na to, jak bohatá vrstevnatost se tu chce předestírat, vyšlo zpracování těch dvou celoživotí dost na plocho. Mě ale zcela pohltila erotická stránka filmu, takže si nestěžuju. (Přesto se nedal přehlédnout trapas, na nějž naráží Sinn. Z dalších komentářů vybírám Ducharme, Aidan, Morien, gudaulin.)