Adam Bernau

"Bohužel nedohraná pointa" a ještě k tomu bez "adekvátní katarze" je spolu s krásným nástupem se zelenýma nejsilnější moment filmu. Průběh je slabší (doslova to běží slabě), dialogy místy nejapné, místy nejapně provedené, hypertrofie mysliveckého tématu nezvládnutá, ale za ten "nedohraný" závěr dík, jako divákovi mi to zachránilo celý film. Ještě situace "chceš tam mít ty balónky?" je hodně dobrá, silná. Natočený hezky a na úrovni, s citem pro záběr a scénu.

Něco (humorného, osvětového?) o sdílených dezinformacích a dezinformovanosti by ČT měla mít ve svém povinném portfoliu. Jenže to by tam musel ještě někdo pamatovat, že tento podnik kdysi dokázal produkovat kvalitní a svébytné pořady. To by tam nesměli sedět trubci schopní tak akorát přejímat debilní otřepané formáty odjindud, jako režiséra angažovat matadora Silvestrů a Cibulek Soukupovy TV, jako se scénáristkou navážno počítat s autorkou tohohle. K tomu - jak jinak - dva profesionální moderátoři televizního nevkusu a s nimi Halina Pawlowská, schopná jen do umření recyklovat svoje veršované hlášky, přesně jak ji už před více než 20 lety (!) parodovalo Radio Limonádové Joe. S tímhle materiálem chce ČT jako dokázat co? Nalákat k obrazovkám ty masy polodementních důchodců jedoucích Novu, Primu, Barrandov? Výsledkem je, že nejen účinkující, ale i obsah se hodí leda do nějakého zbytečného bulvárního magazínu. Ostatně formát pořadu jasně napovídá, že o nějaké "fakenews" tady nikomu nešlo, že téma je jen záminkou, aby bylo zase proč nahnat do studia známé tváře a vykopávky všeho druhu, které budou za doprovodu placeného smíchu společně páchat legraci a plácat se do kolen. "Odpad" je adekvátní hodnocení. Nutno však podotknout, že se nekoná ani "gejzír trapnosti", ani nějaká protizemanovsko-protibabišovská "kampaň" (nepovažujeme-li za kampaň tvrzení "Zeman je gentleman"), jak se hystericky snaží sugerovat herečky jako p. Ovčáček nebo pp. komentátoři Parlamentních listů. "To se ví" je prostě jen dalším sebezesměšněním České televize. Hvězdičku za co vlastně? Snad za ta víčka, za to, že účinkující byli aspoň trochu vtipní a za možný skrytý osvětový záměr, který tu vysvětluje Gemini: Úroveň a kvalita pořadu je taková, aby se nejspíš líbil těm debilům, co přeposílají každou kravinu, která jim přijde.

Hnusu úhlavní postavy, jejího bytu a prostředí, v němž se pohybuje, je protikladen okolní svět esteticky co nejnenezávadněji, jakožto čistý, zdravý, ba hezký – srov. nové zaměstnání či domácnost přistěhovaleckých sousedů. A především samozřejmě ženy – uvnitř Fritzova světa staré zdevastované brécy, vně krásné mladé dívky – srov. scénu před gymnáziem, sousedovic dceru a ovšem vysněnou „řeznici“, jejíž zjevná, i v tvář vepsaná indolentnost ji činí Fritzovým milenkám podobnou, a jejíž poměr ke studiu ji možná udržuje nebezpečně blízko hranice dvou světů… Hranice, k níž ji jiným způsobem, řekněme v jiné dimenzi, bezprostředně přibližuje nesmělý a veleslušný zamilovaný spolužák, takto neodolatelně přitahovaný pajzlem U zlaté rukavice ve vykřičené čtvrti. Tento Willi nám může, sledujeme-li zde vše okolní v protikladech, posloužit jako protiklad hlavního hrdiny. Že je to protiklad poněkud tristní (až nezdravá absence agresivity), možná patří k důležitým výpovědím díla. Stejně jako znepokojivě bezprostřední dosažitelnost oné hranice, jak je naznačena v postavách spořádané, životem zklamané uklízečky Helgy a jejího nezaměstnaného manžela. Toho s Fritzem spojuje zásadní problém - alkohol. Abstinující Fritz se chová velmi slušně a s trochou útrpnosti se dá říci i zdvořile. Ale nenechme se, byť je pozoruhodné, že, jak se zdá, žádnou z obětí si Fritz domů nepřitáhl s úmyslem ji zavraždit, mýlit – chlast není viníkem toho, co se děje, nanejvýš je tak vykonavatelem. V kratičkém obrazu nepijícího Fritze doma v bytě se odhaluje vnitřní bezprizornost a prázdnota, již právě chlast a libido nejsnáze zaplní. A jak říká misijní pracovnice – každý červík se snaží podle svých sil. Film U zlaté rukavice totiž celkem nezobrazuje nic nenormálního, pouze normální záležitosti a procesy v nenormálně krajní, resp. „spodní“, doslova tedy infernální variantě. Že přesto mluvím o „dvou světech“, je stejně oprávněné jako rozlišení nebe, země a pekla na škále nejvyšší – nejnižší. Zjevná, filmem předkládaná protikladnost, nestaví ale onen okolní svět jako superiorum. Tady ale zase jednou narážím na mez, za níž bych už musel přemýšlet, což mi moc nejde. Také Willi rozhodně není Fritzovým protikladem ve smyslu superiority; takovým protikladem by mohla být postava misionářky, která zde však nefiguruje jako vlastní subjekt (či chcete-li objekt děje), nýbrž čistě jako (epizodní, leč velmi významný) aktér - ano, vlastně právě proto je vhodným "superiorním" protikladem Fritze Honky. Pokračujeme-li v tomto pohledu směrem na Williho, najednou nevypadá jako protiklad, ale spíše jako "protějšek" - bez chlastu je i Fritz vlastně slušňák a absence odvahy je jim společná, jakož i gravitace Zlaté rukavice a táž indolentní dívka jako eminentní objekt zájmu. Všejednotnost světa je ve filmu naznačena kalendářovými moudry a ustálenými rčeními v ústech rozličných postav (srov. též pohotovou mluvu misionářky a jednu její hlášku později Fritzem obměněnou). Trváme-li na dvou světech, pak jsou umně propojeny dobovými kýčovitými, odporně sentimentálními songy, mezi něž náš božský Kája, zvláště ve spojení s němčinou, bezvadně zapadá. Ostatně zmíněná „hezkost“ vnějšího světa též hraničí s nevkusem až kýčem – oproti tomu Honkův byt je mi ladným estetickým zážitkem - což na rozdíl od Verbala myslím vážně. Že je zde prostředí podávané jako hnusné (byt, pajzl) zobrazováno ve výrazné estetické kvalitě (souznící s retro vycizelovaností), může být pokládáno za slabinu díla (chce-li působit naturalisticky), ale i za přednost (skýtá pohled, který nám v reálu obvykle chybí). Celý film je velice hezký, skvěle vybudovaný, skvěle využívá i jakoby nedokonaných momentů a zdánlivě nevyužitých rekvizit (služební pistole). Tuto kvalitu má i výtečné finále, ačkoli (SPOJLER) jsem očekával, že efekt očistného ohně bude přesně opačný – že vše shoří (zvláště když k prozrazení už mohlo dojít na základě prosakujících červů). Ocenit je třeba i to, že autoři nezvolili oblíbený postup, kdy je teprve postupně odhalována zločinná žumpa zdánlivě neškodného srábka, ale ani naopak nás doatečně nekrmí hledáním jeho tzv. lidské stránky (čímž ji nepopírám, jen na ni nejsem zvědavý a hlavně to tu už asi mockrát bylo). „Normálnost“ Fritzovy hnusoty a nízkosti také rozkošně kontrastuje s jeho „všeříkající“ vizáží zakrslého polokryplího monstra - za upozornění na nosferatuálnost jeho tělesného postoje děkuji Zencitizenovi. Za jiné povšimnutí dík Morien. Z dalších komentářů líbily vietnamsky poetický Asia_Power, verbal a Marigold. Autentische autostromečky byly opravdu nejvíc a velmi efektně hází divákovi lano mezi touto delirantní noční můrou a bezpečnou realitou – takže ani probuzení není nic moc. Nebe nad Berlínem? Ano ano, jenže taky Hamburk 1970, St. Pauli. (Až nějakou dobu po napsání komentáře mi došlo, že spíše než z hledání symetrie mezi postavami a zdůrazňování protikladnosti mezi Fritzovým vnějším a vnitřním světem by bylo záhodno vycházet prostě z názvu: U zlaté rukavice je titulní "postava" a proto pajzl samotný musí být brán vážně jako epicentrum. Tomu ostatně odpovídá i značný prostor, jaký tento lokál se svým živým inventářem ve filmu dostává. Samozřejmě jeho přitažlivost pro Williho tím ještě více nabývá na významu a také misionářka se pak odhaluje jako velmi nejednoznačná postava. I ona stejně jako Fritz přece odvádí brécu ze Zlaté rukavice na nocleh.)

Viděno až po předávání těch Lvů, takže něco jako když splaskne bublina. Vlastníci jsou cool, jenže to nestačí. Viz Aristes nebo Niethustra. Ale pokud jde o Voříškovou, tak ta se mně teda líbila.

Právě naopak: Souběžnost s vysíláním Zkázy Dejvického divadla je na tom to nejlepší, což vyniká už v šatně před začátkem představení (a že zde vystupují stejní herci, celý efekt jen zvyšuje). Téma: theatrum. Prvoplánovost v Za oponou je celkem na místě a sprcha vulgarismů pana ředitele víc než nutná, nehledě k tomu, že je to zatím jediný Čermák, který mě opravdu baví.

Fajnová kamera i střih, jen moc nechápu doprovodnou hudbu. Dr. Franze jsem chtěl za prezidenta, ale jako autora filmové hudby teda nevim.

Trochu jako reklamy s Trojanem a kvalitnější povídka z youtube. Po fajnšmekrovském prvním díle sklon k banalitě, nemluvě o zápletce vyžadující, aby nikoho nenapadlo, že se nejprve musí nechat vyšetřit. A co nejhůř, seriál zřejmě bude klást větší důraz na jednotlivé epizody než na celek. Přesto opět famózní zábava, gradující drama, herecké hody, vyhřeznutí střev a charakterů a kýžený druhý krok k totální zkáze. Armagedon se blíží.

"Polibte mi všichni prdel! Chci o samotě nést svůj úděl." Absolut pleasure. Plesl, Halka, etc. etc. V Dejvickém divadle jsem nikdy nebyl a z předešlých dejvičáckých seriálových projektů jsem byl vždy dost v rozpacích (Čtvrtá hvězda, Dabing street), ale jestli Zkáza udrží laťku prvního dílu a nebude dějově stagnovat, může jít o jeden z nejlepších českých seriálů vůbec. Krásný scénář, provedení samo sebou. Huchtala!

Mnohoslibný název, o to větší zklamání. Kvalita je od prvního dílu sestupná. Jenomže mně už je jasné, jak to je: Je to tvůrčí záměr! První díl je pětihvězdový, druhý čtyř, pátý bude na jednu hvězdu a poslední odpad. Nepochybně to má ilustrovat obsah seriálu, jímž je zkáza divadla. O to víc se těším. Jinak samozřejmě Hurvajs s živými herci byl super, trapnost a rozklad na jevišti přímo hmatatelné, takže i obsahově se ke kýženému cíli postoupilo zase o krok dál. Název "Páni loutek" je víceznačný: Skutečnými loutkáři jsou ti, kteří přišli prodávat nádobí. Kapitál si kupuje herce, vlastně loutky a ti na to nejen přistupují, ale sami jsou v tomto obchodu těmi aktivními. Nepotřebují ani šňůrky. Zároveň konflikt mezi "nejzasloužilejší" členkou a novým vedoucím souboru. Nicméně asi nejlepším momentem bylo setkání Wilhelmové s "rodinkou". Táňa je přece liberální a tolerantní, no ne?

Citelně mi chybí pohled a postoj místních obyvatel a obecních zastupitelů ke krajině určené vodním dílem vůbec a ke karavanářským koloniím obzvlášť. Na druhé straně film získává na své specifické dokumentační hodnotě, jestliže implementujeme zdejší komentář někoho, kdo zná každou krajinu jen z projíždění na kole (ostatně být cyklistou, baddassi, nakládal bych se slovem "mor" velmi opatrně). "Manipulativnost" ve prospěch sympatií ke karavanářům je zapeklitá otázka: Mne naopak fascinovalo, jak se zúčastněný vzorek ve svých živobytích vemlouvá mým antipatiím, a jak ho v tom tvůrci volbou záběrů podporují. Na druhé straně je tu ten předem hodnotící úvodní titulek, nechutně rozvitý v trapném popisku MFDF Ji.hlava (viz zde "Obsah"), s nímž-li se autoři ztotožňují, pak musím konstatovat, že je jejich film vysoce přesahuje. Ztracený břeh je výstižným komentářem k současné civilizaci. Podniká průběžné výmluvné mikrosondy do bytování letních kolonistů (z nichž hned ta vstupní mě málem od sledování odpudila), které lze posléze pojímat šířeji v souvislosti s pohledy mimo (zejména v akvaparku, kde nastává jistý vrchol filmu ve větě "chladničky a chladiace boxy niesú povolené v areáli") a vzhledem k událostem staví vedle sebe dvě nucená - arci svým významem nesrovnatelná - vysídlení téhož prostoru: vodní dílo zničilo jedinečnou krajinu, vzácný ekosystém i místní osídlení, aby dalo vzniknout svého druhu parazitickému ekosystému, jehož participienti jsou posléze rovněž postiženi vypuzením ze "svého" prostředí. Příznačná je takřka tajuplnost, okrajovost a nesouvislost dvou vstupů nám blíže nepředstaveného pracovníka "vědecké stanice", což filmu značně dodává nejen na půvabu vzhledem k místu, ale i na výpovědi vzhledem ke glóbu.