Adam Bernau

Větráky, všude nějaký větráky. A sex a krev a náboženství, čili všechno důležitý tu je. A Mickey Rourke. Tak nevím, co by Niethustra ještě chtěl.

Chcete bony? Zlatí komunisti, i na tehdejší Olmerovy filmy se dá dívat.

Čili mohlo to být hezké.

Ani víc ani míň.

"My žijeme v Praze, to je tam, kde se jednou zjeví Duch sám..." Ne... V Berlíně, na mejdanu s Cavem, Columbem a dvěma anděly. Dosud jsem jen o jednom filmu napsal, že pět hvězdiček je málo. Toto je druhý. Dobře, že zrovna tento, protože tím prvním byl Begotten, proti němuž stojí Nebe nad Berlínem v přímé opozici. Berlín pod nebem, dva zvláštní, velmi zvláštní agenti a tisíce forem a lehkost toužící po tíži a tíže po lehkosti, svoboda po nutnosti a zase naopak a celé dějiny v jednom dni. Žít znamená umřít a neumřít znamená nezažít. Co si vybereš? Ať mi nikdo neříká, že to pravé je barevný svět, jak ho vidíme my. Ne, to je jen hýření klamu a náhod a rej molekul. Pravá skutečnost je vidět tím andělským šerosvitem. To andělé vidí náš svět a nás samé v kráse tisíců odstínů mezi černou a bílou. Kdo tohle natočil? Kamera, hudba, okolnosti, jsem v tom až po uši. A do toho Columbo, cože? To se mi snad zdá? Ne, nezdá, je tam Columbo a patří tam a svět snad přece jen je k obývání. Jen jedna věc mohla tento neuvěřitelný film rozbít, totiž konkrétní příběh. A když anděl zaměnivší věčnost za pomíjivost skutečného hledá svou akrobatku, mám strach, že to skončí džusem, no ale zatím pořád dobrý a když už je to tady, končí to naprosto "pyramidálně", to čumíš hollywoode na zamilovaný happyend. Jen ten zbylý anděl osaměl a nějak posmutněl, jakoby ho všechna ta krása začala unavovat, ani toho Homéra už neposlouchá, ale doufám, že krizi překoná. Co by s námi bylo, kdyby už nás žádný anděl nepozoroval? Vždyť by nám zbyly jenom ty barvy. Nebo přece něco? Coincidentia oppositorum, tíže a lehkost, volnost a svázanost, tvar, konkrétno, to je den, v němž se duch stal masem a maso duchem. Akrobatka je konečně "osamělá", protože s ním je celá sama sebou. A on konečně přestal být sám sebou, aby mohl být někým.

Dokument. Krom cimrmanologů (včetně jejich pomvědů) hrajících zde sebe samé (srov. též příjmení Špaček nebo Melichar) vidím jen samé neznámé herce (včetně jistého Karla Kachyni) hrající šedivé lidi (z nichž zvláště hodná paní provozní je famózně autentická) v šedivém městě, šedivém sále, šedivých chodbách, šedivých kancelářích . Vypustil bych tu nudnou pasáž s těmi čísly. Zvedněte tu rukavici!

Dodnes si pamatuji, jak byl vánočkový národ šokován Troškovou pohádkovou prvotinou. Reflektoval to dokonce i Dikobraz ("Pohádka končí, diváci vylézají z úkrytů"). Tehdy Troška ale ještě nebyl totální Troška, duo kanálnických (opravdu strašných) čarodějnic bylo něčím šokantně novým (navíc byly zlé a s poměrně jednoznačně určitelným pohlavím), celkem pohádka měla svůj půvab, ačkoli lakované lodičky jako erbovní atribut hlavního hrdiny mi dost kazily dojem. Jak dalekosáhle se tady nerespektují zákonitosti žánru, mě upozornila teprve otázka tehdy ještě ne pětileté dcery: "Jak to, že si dávají pusu, když se ještě nevysvobodili?"

Jediná pohádka, v níž krále jako mimoňského kutila musím akceptovat . Protože tady to jde do nejzazších důsledků a přes všechny čáry. Pod tři nejdu.

Kryptosoučasná rodina selsky barokního krále je podána a zahrána dosti sympaticky (oteckovský král, důstojná královna i neprinceznovská princezna jsou každý svým způsobem přesní), sebekarikační dvorské prostředí jako troškovina bez Trošky docela zábavné, ale i tak je to příšerná slabota. Že si princezna vyvolí cirkusáka, je prostě skandál, ale budiž, patří to k osobité poetice Ladových „zvrhlých“ pohádek. Problém je, že Ladova poetika v tomto filmu naprosto nefunguje, jak se ukazuje také na dvojici Mulisák – Brčál, z nichž jsem měl střídavě rýmu a vyrážku. O peklu raději nemluvím a jinak... no jinak nebudu opakovat, co zde již napsali jiní. Odpad to není, ale za vidění to nestálo. Od princeznina útěku byly pro mne jedinými spočinutelnými momenty „smlouva se dodrží“, zubař Nepuč a dvě ztracené Julie, ušla též scéna hospodské hádky s vojáky. Z komentářů doporučuji sportovec a Radek99, k nimž lze přečíst ještě třeba Mariin, nash. (jehož ovšem koriguji, že Hrátky s čertem nejsou „z Ladovy truhlice“, nýbrž z Drdovy), giovanni3, Ezis, offlineman. A to by k této pohádce stačilo.

Nepřekonatelné. Must see pro každého milovníka československého porna.