Luluk

Asi to úplně není na pět hvězdiček, ale Wes Anderson mě vždycky sedne a známí herci pod jeho taktovkou jakoby zkrotnou a ukážou jinou stránku svého potenciálu.

Chce se mi říct, no konečně. V této kvalitě bych si představoval pokračovatele Pana prstenů a Hobita. Snad jen drobný postřeh: Chluponohům bych doporučoval to tlupy i nějakého chlapa, nebo se ty holky udřou a konečně v tomto díle Galadriel  vypadala jako žena. Toť.

Docela zajímavý počin, kde vedle výborného a přesvědčivého Miroslava Krobota, znovu ukazuje svoje kvality Oldřich Kaiser. A pod taktovkou mého oblíbeného režiséra, se spojují osudy čechů a slováků. Tak to mám rád.

Mimořádná událost je to hlavně pro mě, protože po mnoha letech je to film, který baví, je nápaditý a nic moc po vás nechce. S manželkou jsme se bavili celou dobu a už si ani nepamatuju, kdy jsem si pobyt v kině tak užil. Dobrý je, dodívat se skoro do konce titulků, protože je pěkně vidět, jak lze manipulovat se skutečností a trochu mě to připomíná současnou situaci, viz covid a spol.

Jako milovník klasických českých pohádek jsem se musel oprostit od klasického pohledu na pohádku. Tohle není typická pohádka a kdoví, zda je dobré to pohádkou vůbec nazývat? Ale přináší to úplně jiný pohled , jak děj a význam pohádek ztvárnit a přenést před diváka. Přes zmatky v ději i jiné nedostatky, musím vidět hlavně odvahu to udělat jinak a přímočařeji, opravdověji. Když bych vzal jakoukoliv pohádku a ukázal, co se v ní doopravdy děje , každý by koukal. V Karkulce by vlk sežral babičku a pak Karkulku a myslivec by vzal kudlu a rozpáral břicho. Za mě zajímavý počin., ale nenazýval bych to vánoční pohádkou.

Setkání s Mílou a Eduardem Tomášovými je pro mě vždy svátek a Viliam Poltikovič vždy zárukou kvality a podobného naladění. A v tomto případě i nezasahování, prostě paráda.

Jedna ze svěžích, tématem ne úplně tradičních francouzských komedií s krásně provedenými hudebními aranžemi. V tomhle filmu jsem objevil hudbu Michela Sardou. Hlavně song La maladie d’amour. A pokud by byl na kandidátce na starosty táta Rodolphe Bélier v podání mého oblíbeného François Damiens, asi bych se neudržel a šel bych i k volbám.

Zajímavý dokument o vodě. Střídají se tu zajímavé části a barvité záběry s trochu suchou vědeckou praktičností a informacemi, ale v každém případě voda je úžasná a je stále co objevovat.

Úžasná jízda podle Terryho Pratchetta a Neila Gaimana., plná humoru,akce a výborné zápletky. Tu jemnější,tu hrubší,ale výborně namícháno. K tomu skvělá hudba a parádní kamera. Po delší době zase skvost. Po šest dnů jsem se těšil jak malý kluk,až se večer podívám na další pokračování. A těch šest skoro hodinových dílů prolétlo jako vítr a ještě bych hltal.... Za mě 100%

Výborná parodie, i připomenutí toho, z čeho vaříme a jak se k surovinám chováme. Pro mě osobně jako profesionálnímu kuchařovi to udělilo lekci k zamyšlení, kam to vlastně s tím vařením kráčíme. A jako člověku, kam to směřujeme s tím naším stylem života. Tento pořad fakt mnoho lidí vůbec nepochopilo!!!! Bravo Roberte, pane Vaňku, pane Marcíne, pane Krušino.