Eluin

Takový zvláštní film. Nacpe to člověka patosem, pak se jej to "holywůdsky" snaží šokovat akcí a kýčem, načež se tu vyskytne i něco zajímavého. No nevím...

Gangsta Bunny mě absolutně dostal! :)

Fantastický velkorozpočtový velkofilm, jaké se dnes už netočí. Historicky sice ne zrovna přesné (ale co je, že...), nicméně neskutečně působivě natočené.

V podstatě průměrný horor, který se "počal" z velmi úspěšného kraťasu. Bohužel, co stačí náplní na krátký film, nestačí zcela na celovečerňák (byť také relativně krátký). Vyloženě špatné to ale samozřejmě není.

Film režiséra Slávka Horáka je jeho prvotinou a soudě dle ohlasu z domoviny i zahraničí prvotinou dost povedenou. A to je samozřejmě moc dobře, zajímavý film už česká kinematografie potřebovala jako sůl. Tedy ne že by zde permanentně vznikaly výhradně samé tuposti. Vzal jsem tedy na Nový rok večer usb zařízení AVER, připojil jej do svého notebooku, nainstaloval program z přiloženého cd a ... mohl sledovat první program naší veřejnoprávní televize. Dojmy mám víceméně pozitivní. Předně jsem rád, že se někdo chopil látky, která nebývá moc často zpracovávána. Smrt a umírání není příjemné téma, takže pokud se snažíte vyloženě o líbivé pojetí svých filmů, tak se jim asi radši vyhnete, nebo je trapně ironizujete. Jistě, není to příjemné sledování a současná společnost smrt pro jistotu vytěsnila někam na periferii vědomí (a možná i proto tolik neurotizuje, ne?). Ono však není občas na škodu vylézt ze své kulturní a společenské bubliny a podívat se také (pokud možno autenticky) na životy těch druhých. Koneckonců snímků, kde by se děj odehrával mezi právníky, podnikateli, nebo lidmi z vyšší střední třídy máme požehnaně, až mi to lehce připomíná sentimentální prvorepublikové a protektorátní komedie, které se vesměs odehrávají v nóbl podnicích a luxusně zařízených bytech a vystupuje tam pan továrník a paní továrníková. Tak to je za mě jedno velké a významné plus - volba tématu, který je navíc předveden dost uvěřitelně. Dalším nezpochybnitelným plusem je hlavní představitelka Alena Mihulová, která se s velkou pompou vrátila mezi známé české herecké tváře (ok, je z Brna, takže moravské tváře). Po vynikajících filmech osmdesátých a počátku devadesátých let trochu sešla z očí a vrátila se ve velkém stylu v Antropoidu i ve zde zmiňované Domácí péči. Alenu Mihulovou navíc příští rok čeká v kinech uvedení snímku Milada. Tomu se říká restart jako hrom! Co mi trochu vadilo je hraní na takovou tu ezo strunu. Chápu záměr tvůrce, kde chtěl jasně ukázat, kde má moderní medicína limity (lékař trochu nešetrně hlavní hrdince sděluje nepříjemnou zprávu, léčí se tu jen symptomy, apod.), i naivitu majoritní náboženské skupiny v zemi - katolické církve. V krizové situaci tak naší hrdince nezbývá než upnout se na ezo plky, byť je k nim zprvu dost skepticky nastavena. Ono to nakonec v závěru vyzní trochu jinak, ale stejně... Na závěr bych ještě zmínil docela slušnou kameru Jana Šťastného, scéna s hořícím stromem a následný kamerový "nájezd" na les jsou hodně dobré, v českém filmu prakticky nevídané. Hodně slibný debut.

Dechberoucí epizoda!

S filmy o nichž se hodně mluví mám občas trochu problém, někdy dokonce raději volím tu variantu, že si film jaksi "odložím" na později, až bublina tvořící se okolo něj trochu splaskne a já jej tak budu schopen sledovat střízlivějšíma očima. No a někdy je to odložení krátké, jindy dlouhé a v některých případech už daný film nikdy neuvidím on tak zmizí v propadlišti mé zapomnětlivosti. Ztraceni v Mnichově patří do první skupiny. No jo, když on film získá krom mnoha Českých lvů také cenu filmové kritiky a chválu naň slyšíte ze všech možných stran, tak je potřeba mít se trochu na pozoru, i když na druhou stranu je třeba si také uvědomit, že v našem rybníčků těch filmů zase tolik nevzniká a v podstatě stačí jen nenatočit nějaký vyložený průšvih a nominaci na "Lva" máte prakticky jistou. Celý film je vlastně takovým svébytným fiktivním filmem ve filmu, který se odehrává v roce 2008 (a 2014) a svým tématem se vrací k otázce mnichovské zrady a traumatu z toho pramenícího. Svébytné je to zejména proto, že snímek trochu vyjíždí ze zajetých kolejí, Zelenka a spol. si dovolí diváky netradičně překvapovat a hlavně nastolovat otázky. Ona totiž ta kolonka "komedie" (která se u tohoto filmu často uvádí) totiž není tak úplně přesná. Jistě, nějaký cynický humor (chvílemi snad "metahumor") se tu vyskytuje, ale netvoří zde jádro pudla. Ztraceni v Mnichově je totiž film, na nějž velmi dobře sedí označení "mnohovrstevnatý". Jednou z těch vrstev může být i to, že pomůže divákovi náhlednou trauma "mnichovské zrady" a komplexu z toho pramenícího trochu jiným způsobem. Mně osobně se ale takový svérázný způsob vyrovnávání se s minulostí docela líbí a s filmem jsem tak byl spokojen. A spokojen jsem byl rovněž s hlavním představitelem - Martinem Myšičkou, který ve své roli opravdu exceluje. Pozor však, Ztraceni v Mnichově není úplně normální film (v tom smyslu, jak většinová tvorba na plátně kin dnes vypadá), jsem si zcela jist, že leckoho může namíchnout, ba přímo urazit, v lepším případě jen otrávit a nudit. Nicméně to už je prostě daň, kterou si režisér Petr Zelenka vybral a s níž se podobné filmy potýkají. Ne vše, musí totiž být za všech okolností líbivé a šablonovité.

Hodně zajímavý film, který se věnuje ožehavé otázce minulosti a černému svědomí Německa (západního) a Chile. Bohužel, i dnes mají lidé jako Pinochet své fanoušky a zastánce. Nebýt toho poněkud až možná příliš vypjatě akčního závěru, byl by výsledný dojem ještě lepší. Některé události jsou samy o sobě natolik děsivé, že vůbec není třeba je nějak přibarvovat a "hrotit".

Akčně pojatý artfilm. Určitě by z toho šel sestříhat hezký hudební klip. Chvíli jsem dokonce váhal nad 5 hvězdami, ale nakonec jsem radši zůstal u 4, něco tam totiž chybělo. Pořád mi totiž přijde, že Refn více než film točí celovečerní klip.

Přiznám se, že historické období Protektorátu Čechy a Morava a jeho následná podoba tzv. "regulované demokracie" v letech 1945 - 48 patří mezi ta historická období, která mě zajímají asi nejvíce, což mimo jiné znamená, že k nim mám relativně dost načteno (Padevětem počínaje a Peškem i Čvančarou konče) a jsem také velmi rád za jakákoli filmová či dramatická díla z tohoto období. Na Anthropoid Seana Ellise (režiséra filmu Metro Manila) jsem se tedy pochopitelně těšil. O operaci Anthropoid už bylo natočeno filmů hned několik, ale s výjimkou skvělého Sequensova Atentátu z roku 1964 (dodnes považuji už jen samotný vznik filmu v té době za takový malý zázrak) se jedná o "solidní" slátaniny. Z britského počinu Anthropoid jsem měl tedy poměrně logické obavy. Ono se to našinci možná ani tak nezdá, ale povědomí o této diverzní akci z doby druhé světové války je v zahraničí poměrně malé a širší veřejnost o tom třeba vůbec neví. Nebude film podáván příliš polopaticky se snahou zasáhnout co nejširší okruh potenciálních diváků na úkor své věrohodosti? Naštěstí ne. Sean Ellis se o tématu sám dozvěděl někdy okolo roku 2000, příběh jej fascinoval (představuji si, že asi podobně jako autora HHHH Bineta) a překvapilo jej, že mimo bývalé Československo je znám asi jen hrstce fanoušků military a věcí s tím souvisejících. Rozhodnutí něco podobného natočit padlo tedy někdy v té době. Během patnácti let Ellis shromažďoval materiál, piplal s Anthony Frewinem scénář a vůbec dělal takové ty věci, které vedou k dlouho připravovanému filmovému projektu. Čas to rozhodně nebyl marně strávený, na snímku je totiž vidět, že tvůrci se v situaci orientují a ví co a jak se stalo. Občas (možná snad dokonce by šlo použít výraz "relativně často") si pomáhají dramatickými zkratkami, sloučí více postav do jedné, apod., což může skalní fanoušky asi i naštvat, nicméně můj pohled je takový, že pokusit se o maximálně věrohodnou dramatickou rekonstrukci by znamenalo film natáhnout na 5 hodin a prakticky jej pro nezasvěcené totálně znepřehlednit. Ne, od toho jsou jiné platformy (odborná i populárně naučná literatura a filmové dokumenty). Je to jako stěžovat si na obrazy S. Dalího, že nejsou moc realistické. Ano, přiznám se, že některé zkratky a úpravy minulosti mě trochu zaskočily. Třeba úvodní scéna s hajným je podle mě natočená velmi dobře, jen v historii nemá žádnou oporu a může tak házet špínu na hajného Aloise Šmejkala (válku přežil), který byl prvním důležitým kontaktem parašutistů. Filmově to ale filmově funguje naprosto skvěle a já ze scény přímu čtu záměr autorů zprostředkovat divákům paranoidní atmosféru roku 1941, kdy každý může být udavač a nikomu není radno věřit. Jinak je začátek lehce rozpačitý, pro českého diváka i místy nechtěně vtipný (i kdy možná i chtěně, např. pes jmenující se Beneš dokázal rozesmát celý kinosál), protože - jelikož je film britský - se v něm hovoří anglicky (ok, občas německy a tu a tam probleskne české slůvko), což platí i pro český "ánsámbl" (Budař, Mihulová,...), kteří mají roztomilý přízvuk. Bohužel onen roztomilý přízvuk mají i britští herci (asi snaha tvůrců o to poznat kdo je z jaké země), když tedy Kubiš (Jamie Dornan) tvrdí, že je Moravy, tak si u toho málem ukousne jazyk. Legrace tam, kde by být neměla. Ale to se také dá přežít a poměrně brzy si na to zvyknout. Co mi ale vadilo z jazykového koutku asi nejvíce, to bylo oslovování parašutistů mezi sebou příjemními (Opálko, pojď sem, Bublíku, ty pojď tam,....). To znělo dost divně a uměle. Chápu, vojáci, ale stejně. Ale i to se dá zvládnout a po chvíli to už vůbec nevadí. Sean Ellis totiž umí točit filmy zatraceně dobře a na případu válečného Anthropoidu to jen opětovně dokazuje. Výběr herců se také povedl. Dornan přilákal velké množství fanynek, které by o podobnou tématiku asi jevily zájem jen zcela okrajově, Murphy (Gabčík) přidal zkušené a kvalitní herectví a na plátně je ze všech herců asi nejvýraznější a troufnu si říci, že i nejlepší. Trochu horší to je s charaktery postav, které opět moc nekorespondují s realitou. Gabčík rozhodně nebyl takový "zasmušilý killer", dobové dokumenty jej charakterizují jako veselého člověka, kterému žádná zábava nebyla cizí, ale který zároveň dokázal fungvat takříkajcí "bez nervů". Přiznávám však, že Murphyho Gabčík se mi i navzdory této odlišnosti hodně líbil. Fílm je v podstatě celý o Gabčíkovi s Kubišem. Nacisté samotní se zde objevují jen okrajově a Heydrich jen v dobovém záběru při úvodu filmu a pak na nás jeho přísný profil vykoukne až ve scéně atentátu. Někomu to možná může vadit, nicméně i to je jistě autorský záměr, koncentrovat se jen na jednu stranu, akcentovat emoce (což se daří, Murphy i Dornan spolu na plátně fungují na jedničku) obou parašutistů a podat příběh z jejich úhlu pohledu. A dál, co napsat dál? Příběh je znám (v československém prostředí) hodně dobře, ale četl jsem nějaké reakce zahraničních diváků, kteří jím byli přímo šokování (asi čekali nějakou "holywůdskou" cestičku a šťastný konec). Ne, film rozhodně není patetický a nehraje si na nějakou oslavu války a přehnaného hrdinstvů jako z mramoru. Postavy jsou civilní, mají strach, užívají si svého života dokud to jen jde, mají emoce. Patos tu nemá místo, i když jsem zaslechl i názor, že zvolání "my se nevzdáme, jsme Češi" (což je paradoxní, protože jej z krypty křičeli tři Moravané a jeden Slovák) je přespříliš blbé a ve scénáři být nemělo. Chyba lávky, ona věta je reálná (minimálně ji potvrzují dobové zprávy, např. ta od pražských hasičů). Velmi se mi líbilo, že ve filmu bylo dobře akcentována role československého domácího odboje, bez kterého by úspěšné vykonání akce asi nebylo možné. I zde je samozřejmě výčet podporovatelů okrouhnut na rodinu Moravcových a Zelenku-Hajského (plus velmi potěší zmínění neskutečně důležité úlohy Františka Šafaříka jako informátora z Hradu), ale dá se to pochopit, plynulosti filmu a pochopení situace to nebrání. Film tak v mých očích dopadl velmi dobře, malé mušky se dají přehlédnout a odehnat líným mávnutím ruky. Rovněž doufám, že brzy se rozplyne i mýtus o tom, kterak Češi za války proti náckům nic nedělali. Není to pravda, v poměru k počtu obyvatel země byly ty ztráty obrovské a právě za tzv. "heydrichiády" dosáhly svého smutného vrcholu. P. S. A velký palec nahoru za ozvučení.