Eluin

Tak trochu jiný příběh ze světa Hvězdných válek, oproštěný od všech těch Skywalkerů. S jinakostí Hvězdných válek je to ale jako s jinakostí KSČM, moc se změnit nemohou, jakýkoli odklon od "tradičních hodnot" může být skalními fanoušky vnímán jako zdrada, ale zároveň se změnit musí. Při vší úctě k této fantasy sáze, neustálý boj "Rychlých šípů s Bratrstvem kočičí pracky" verze 4.0 je už dost okoukaný a asi málokoho překvapí. Mně se to tedy ve výsledku docela líbilo a jsem fakt rád, že si tvůrci pro tentokrát odpustili klišé v podobě nesmrtelnosti hlavních charakterů. Ve výsledku je tu syrověji pojatá sci-fi pohádka krásně vyplňující prostor před prvním z filmů a dávající slovu "hope" v sérii nový význam.

Jako dobrý, po řemeslné stránce naprosto bez chyby. Chyba bude asi trochu u mě - scénář a samotná zápletka mě až trestuhodně nebavily.

Tohle je na mě trochu moc... Jako chápu, že v této sérii jde historie kamsi na vandr na úkor hrdinské fantasy, ale tohle bylo i docela nudné. Díky mé obsesi dodívat se prakticky skoro na vše co jsem načal jsem na třetí pokus zvládl i toto. Bohužel se však nedokážu přenést přes vyložené nesmysly. Chvílemi jsem měl dokonce dojem, že číslo 300 znamená i počet povinných fantasy klišé. Neznamená, těch je tam asi mnohem více :-(.

Já vlastně ani nevím, proč se na to pořád dívám. Snad nějaká úporná snaha dokázat si, že ten čas strávený s předešlými částmi této podivné série asi nebyl tak zcela marný. Co mě však skutečně vytáčelo byla evidentní blbost hlavních protagonistů. To už je snad nějaka diagnoza, či co...

Až na ten český přespříliš afektovaný komentář velmi povedené dílo :).

V zásadě docela dobrý, jen vědecké poznatky od té doby zase trochu pokročily, takže to závěrečné tvrzení autorů o neexistenci stopy neanderthálců v naší DNA je liché.

Tak jako není to zlé, chvílemi trochu šílené a dost ahistorické, však zábavné a napínavé s krásnou krajinou. Tomáš Okružníplavba je ve své roli také celkem fajn.

Poprvé viděno ještě hluboko v minulosti (a pamatuji se jen, že jsem byl dost nadšen). Současnýma očima mi je samozřejmě jasné, že toho pathosu je až moc, ale také je nutné si připomenout dobu vzniku (tehdy to tolik nebilo do očí..), navíc na obzoru se objevil (staro) nový nepřítel a národ bylo třeba mobilizovat i na filmovém a divadelním poli.

Když máte nějakého režiséra opravdu rádi a sledujete jej už pěknou řádku let, tak se podvědomě trochu modlíte, aby nenatočil nějaký ten průser. Denisovi se to zatím evidentně vyhýbá. Film samozřejmě nese jeho rukopis, je to kvalitní práce se zvukem i kamerou - prostě takové lehce artové audiovizuální orgie. Samotný scénář je pak vždy o krok zpátky, ale to se samozřejmě dá pochopit. Denis si libuje v překvapivých zvratech a šocích, takže netrpělivý divák čeká s vytrvalostí dospělé jepice dvoukřídlé na to, kdy že to vlastně přijde a jak se nám to tu zvrátí. Přišlo a zvrátilo, nicméně i vzhledem k jistému obrovskému pocitu očekávání (který se odrážel napříč moji sociální bublinou rychlostí geparda štíhlého) jsem možná čekal něco... něco víc. Ne, není to málo, Antone Pavloviči, jako divák jsem spokojen (ale stále se budu bát o Blade Runnera).

Poprvé viděno na festivalu mladého diváka u nás v kině někdy v létě roku 1989 :).