Eluin

Ale jo, 5 hvězd sice nedávám úplně s čistým svědomí, nicméně se přiznávám, že mě tento mix žánrů, stylů a způsobů vyprávění fakt dostal. I když chvílemi to působilo jako pilotní díl k nějakému seriálu :).

Možná nejlepší série vůbec. Překombinovanost zůstala, nicméně vše je podáno velmi dobře a cílí to na palčivé body dnešního světa, že nejde jinak než dát 5 hvězd.

Solidní film s tehdy možná trochu šokující zápletkou, která dnes už ale poněkud vyčpívá. Nicméně i tak je fajn sledovat skvělého herce Josepha Cottena i sympatickou Jena Peters. Paradoxn kaňkou na tváři tohoto filmu je pro mě mizerně přehrávající Marilyn.

Někteří si stěžují na přepřílišný počet dílů. Já to hodnotím jako klad. Že se to často od aktu samotného atentátu odklání? Však to není na škodu, líčení prostředí a dobové atmosféry může jen divákům prospět.

Když se řekne "sovětský válečný film", tak první asociace obvykle bývá spojena s něčím nebetyčně kýčovitým, s černobílým příběhem, který v sobě spojuje okázalé hrdinství přetékající patosem a moralizujícím poselství k dnešku (respektive k dnešnímu boji proti revanšistům). A ono se to vlastně netýká jen filmů sovětských... Nutno však dodat, že film režiséra Elema Klimova rozhodně takový není. Namísto patosu servíruje válečnou syrovost, namíso kýče solidní porci depky. Ano, v roce 1985 glasnosť zasáhla i sovětský film. Na jeho počátku se ocitáme v roce 1943 v okupovaném Bělorusku. Mladý a celkem naivní Fljora se touží přidat k partyzánům a bojovat za správnou věc. Samotný film nám pak ukazuje Fljorovu cestu od celkem normálního klučiny k něčemu, co příčetného člověka úplně nepřipomíná. Fljora prochází různými situacemi, které vytvářejí hlavní dějovou linii filmu. V podstatě na sebe navazují jen velmi volně a působí spíše jakožto mozaika příběhů, než jako nějaký ucelený děj. S velkou dávkou sugestivního podání tak procházíme společně s mladým Fljorou děsivými následky války a i společně s ním pociťujeme jisté zneklidnění a znechucení. To je navíc podpořeno zajímavým zvukovým doprovodem, kdy "hluk" různé intenzity (pískání, různé psycho zvuky, apod.) je kombinován se zvuky prostředí, popř. s klasickou hudbou. Přiznám se, že jen u málokterého filmu jsem zažil podobné pocity tísně. Jdi a dívej se není snímkem, který by zažehl jiskru v srdci těch, kteří touží sledovat "válečné dobrodružství" a okázalé bitvy (takových filmů je ostatně habaděj). V centru pozornosti má namísto odvážných "gerojů" obyčejného člověka, jedná se tak spíše o film s poselstvím humanismu, než o "klasický válečný snímek". Tedy možná by zde lépe seděla kolonka "film protiválečný". Jestli namísto bombastických bitev preferujete citlivé nájezdy kamery, pozoruhodnou práci s herci a jejich výkony (což zde dokumentuje zejména tvář hlavní postavy Fljory v podání ruského herce Alexeje Kravčenka) a nápadité pojetí některých scén (zdůraznil bych třeba závěrečnou "střelbu na Hitlera"), pak je to film přesně pro vás.

Skutečně velkolepé finále...

Skvělá komedie, která si na svoji dobu dovolovala místa až až :). P. S. Vyslovení slova "perlorodky" už nikdy nebude stejné :).

Film na který jsem se hodně těšil a který z velké části má očekávání naplnil. Mladý Paul mi sice moc "pod nos" nešel, ale po čase jsem si na něj zvykl :).

Moc prima, moc dobré, vynikající charaktery. Jedinou vadou na kráse je až přespříliš překombinovaná zápletka.

Po zhlédnutí tohoto filmu (a bylo to snad někdy na vhs, kdy byl záznam pořízen na TV Nova) už nebyly jako dřív. V zásadě asi tuctový thriller, který mi ale ve své době celkem sednul a dodnes si některé scény dobře pamatuji.