Eluin

Poprvé viděno na festivalu mladého diváka u nás v kině někdy v létě roku 1989 :).

Takový zvláštní film. Nacpe to člověka patosem, pak se jej to "holywůdsky" snaží šokovat akcí a kýčem, načež se tu vyskytne i něco zajímavého. No nevím...

Gangsta Bunny mě absolutně dostal! :)

Fantastický velkorozpočtový velkofilm, jaké se dnes už netočí. Historicky sice ne zrovna přesné (ale co je, že...), nicméně neskutečně působivě natočené.

V podstatě průměrný horor, který se "počal" z velmi úspěšného kraťasu. Bohužel, co stačí náplní na krátký film, nestačí zcela na celovečerňák (byť také relativně krátký). Vyloženě špatné to ale samozřejmě není.

Film režiséra Slávka Horáka je jeho prvotinou a soudě dle ohlasu z domoviny i zahraničí prvotinou dost povedenou. A to je samozřejmě moc dobře, zajímavý film už česká kinematografie potřebovala jako sůl. Tedy ne že by zde permanentně vznikaly výhradně samé tuposti. Vzal jsem tedy na Nový rok večer usb zařízení AVER, připojil jej do svého notebooku, nainstaloval program z přiloženého cd a ... mohl sledovat první program naší veřejnoprávní televize. Dojmy mám víceméně pozitivní. Předně jsem rád, že se někdo chopil látky, která nebývá moc často zpracovávána. Smrt a umírání není příjemné téma, takže pokud se snažíte vyloženě o líbivé pojetí svých filmů, tak se jim asi radši vyhnete, nebo je trapně ironizujete. Jistě, není to příjemné sledování a současná společnost smrt pro jistotu vytěsnila někam na periferii vědomí (a možná i proto tolik neurotizuje, ne?). Ono však není občas na škodu vylézt ze své kulturní a společenské bubliny a podívat se také (pokud možno autenticky) na životy těch druhých. Koneckonců snímků, kde by se děj odehrával mezi právníky, podnikateli, nebo lidmi z vyšší střední třídy máme požehnaně, až mi to lehce připomíná sentimentální prvorepublikové a protektorátní komedie, které se vesměs odehrávají v nóbl podnicích a luxusně zařízených bytech a vystupuje tam pan továrník a paní továrníková. Tak to je za mě jedno velké a významné plus - volba tématu, který je navíc předveden dost uvěřitelně. Dalším nezpochybnitelným plusem je hlavní představitelka Alena Mihulová, která se s velkou pompou vrátila mezi známé české herecké tváře (ok, je z Brna, takže moravské tváře). Po vynikajících filmech osmdesátých a počátku devadesátých let trochu sešla z očí a vrátila se ve velkém stylu v Antropoidu i ve zde zmiňované Domácí péči. Alenu Mihulovou navíc příští rok čeká v kinech uvedení snímku Milada. Tomu se říká restart jako hrom! Co mi trochu vadilo je hraní na takovou tu ezo strunu. Chápu záměr tvůrce, kde chtěl jasně ukázat, kde má moderní medicína limity (lékař trochu nešetrně hlavní hrdince sděluje nepříjemnou zprávu, léčí se tu jen symptomy, apod.), i naivitu majoritní náboženské skupiny v zemi - katolické církve. V krizové situaci tak naší hrdince nezbývá než upnout se na ezo plky, byť je k nim zprvu dost skepticky nastavena. Ono to nakonec v závěru vyzní trochu jinak, ale stejně... Na závěr bych ještě zmínil docela slušnou kameru Jana Šťastného, scéna s hořícím stromem a následný kamerový "nájezd" na les jsou hodně dobré, v českém filmu prakticky nevídané. Hodně slibný debut.

Dechberoucí epizoda!

S filmy o nichž se hodně mluví mám občas trochu problém, někdy dokonce raději volím tu variantu, že si film jaksi "odložím" na později, až bublina tvořící se okolo něj trochu splaskne a já jej tak budu schopen sledovat střízlivějšíma očima. No a někdy je to odložení krátké, jindy dlouhé a v některých případech už daný film nikdy neuvidím on tak zmizí v propadlišti mé zapomnětlivosti. Ztraceni v Mnichově patří do první skupiny. No jo, když on film získá krom mnoha Českých lvů také cenu filmové kritiky a chválu naň slyšíte ze všech možných stran, tak je potřeba mít se trochu na pozoru, i když na druhou stranu je třeba si také uvědomit, že v našem rybníčků těch filmů zase tolik nevzniká a v podstatě stačí jen nenatočit nějaký vyložený průšvih a nominaci na "Lva" máte prakticky jistou. Celý film je vlastně takovým svébytným fiktivním filmem ve filmu, který se odehrává v roce 2008 (a 2014) a svým tématem se vrací k otázce mnichovské zrady a traumatu z toho pramenícího. Svébytné je to zejména proto, že snímek trochu vyjíždí ze zajetých kolejí, Zelenka a spol. si dovolí diváky netradičně překvapovat a hlavně nastolovat otázky. Ona totiž ta kolonka "komedie" (která se u tohoto filmu často uvádí) totiž není tak úplně přesná. Jistě, nějaký cynický humor (chvílemi snad "metahumor") se tu vyskytuje, ale netvoří zde jádro pudla. Ztraceni v Mnichově je totiž film, na nějž velmi dobře sedí označení "mnohovrstevnatý". Jednou z těch vrstev může být i to, že pomůže divákovi náhlednou trauma "mnichovské zrady" a komplexu z toho pramenícího trochu jiným způsobem. Mně osobně se ale takový svérázný způsob vyrovnávání se s minulostí docela líbí a s filmem jsem tak byl spokojen. A spokojen jsem byl rovněž s hlavním představitelem - Martinem Myšičkou, který ve své roli opravdu exceluje. Pozor však, Ztraceni v Mnichově není úplně normální film (v tom smyslu, jak většinová tvorba na plátně kin dnes vypadá), jsem si zcela jist, že leckoho může namíchnout, ba přímo urazit, v lepším případě jen otrávit a nudit. Nicméně to už je prostě daň, kterou si režisér Petr Zelenka vybral a s níž se podobné filmy potýkají. Ne vše, musí totiž být za všech okolností líbivé a šablonovité.

Hodně zajímavý film, který se věnuje ožehavé otázce minulosti a černému svědomí Německa (západního) a Chile. Bohužel, i dnes mají lidé jako Pinochet své fanoušky a zastánce. Nebýt toho poněkud až možná příliš vypjatě akčního závěru, byl by výsledný dojem ještě lepší. Některé události jsou samy o sobě natolik děsivé, že vůbec není třeba je nějak přibarvovat a "hrotit".

Akčně pojatý artfilm. Určitě by z toho šel sestříhat hezký hudební klip. Chvíli jsem dokonce váhal nad 5 hvězdami, ale nakonec jsem radši zůstal u 4, něco tam totiž chybělo. Pořád mi totiž přijde, že Refn více než film točí celovečerní klip.